Český Telecom: proč je dobré se zbavit chudobných zákazníků

Soukromá firma tu není od dělání charity. Ale polostátní monopol? O jaké zákazníky má vlastně Telecom zájem a proč mu nevadí, když si někteří pevné linky odhlásí?
Český Telecom: proč je dobré se zbavit chudobných zákazníků

Zdražení základního paušálu Českého Telecomu, uvedeného rafinovaně před vánocemi, kdy lidé mají jiné starosti, nevyvolalo v té době příliš velký ohlas. Noviny a televize to uvedly jako běžnou zprávu dne a vášnivější diskuse byly spíše jen na webu.

Levnější nebo dražší?

To se ale změnilo po Novém roce, kdy stránky médií uvolnil jak Usáma bin Ládin, tak sněhová kalamita a zdražení se stalo vítanou kauzou. Takovou, která plní první stránky novin i prime time ve zprávách – záběry na fronty lidí odhlašujících pevné linky skoro s mrazením v zádech připomínají podobné fronty před zkrachovanými bankami a vyvolávají asociace: jdou tam všichni, já jdu taky, a hned zítra. S tím ČT jistě nepočítal – spíše kalkuloval s tím, že deset dní stará zpráva nebude pro média takovým soustem, a že se tiše vody uklidní, jedno procento nejchudších zákazníků odhlásí a bude pokoj. Proto také rychle vyrukoval s kampaní, kde vysvětluje, že v tarifu je vlastně skrytých hodně volných minut. Je dobře vidět, co mediální závar dokáže – nebýt jej, bude o odhlášení pevné linky přemýšlet neporovnatelně méně lidí.

Na kom Telecomu záleží?

Český Telecom malí, chudobní zákazníci s pěti telefonáty do měsíc nezajímají; je docela možné, že na odhlášených uživatelích firma spíše vydělá než prodělá, i když spíše v dlouhodobém hledisku. Lze bez velkého rizika odhadnout, jací uživatelé službu odhlásí – nejskromněji žijící skupina obyvatelstva, tedy lze skoro položit rovnítko k žijící v zapadlých vesničkách, osadách a malých městech. Zde jsou příjmy velmi nízké a lidé jsou zvyklí žít spíše bez technologií než s nimi; Český Telecom však přesto má onu slavnou univerzální povinnost (kterou však neplní dokonale), dotáhnout telefon za stanovenou sumu pár tisíc korun i kdyby kvůli tomu měl táhnout dráty deset kilometrů. Dá se tedy opět odhadnout, že na zřizování telefonů v těchto zapadlých místech i na jejich provozování firma spíše tratí než vydělává, neboť lidé si telefon zřídí, ale mnoho netelefonují a loňský paušál (175 Kč) firmu nevytrhne. ČT tak na této situaci, vydělá či může vydělat hned trojím způsobem (a pozor, to ještě vůbec nezmiňujeme zvýšený příjem díky zvýšenému paušálu od těch ostatních):

  • zbaví se onoho obtížného hmyzu, který firmě pouze zvyšoval náklady a nevytvářel dostatečné příjmy,
  • zbaví se velkého množství žádostí o další přípojky v zapadlých místech, na kterých prodělával, neboť na rozdíl od minula, kdy lidé telefon chtěli, ale nemohli, si spočítají, že nyní ho mít mohou, ale nechtějí,
  • není jasné, jak to bude do budoucna s univerzální povinností. ČT se z ní pravděpodobně časem vyváže v době, kdy mu zcela padne monopol. Čím více zákazníků bez pevné linky v nedostupných oblastech, tím hůře pro alternativní operátory – jen se čiňte s nabídkami přivedení pevné telefonní linky pro Jíru z Maršova! Jen se předhánějte!
  • ČT si výrazně zvýší výtěžnost na zákazníka. To je jeden z hlavních ukazatelů, od kterého se odvíjí hodnota podniku, kromě počtu zákazníků, tržního podílu, vlastněné infrastruktury, tržeb, zisku atd. ČT se bude prodávat a zájemce bude především zajímat: tak fajn, jste dominantní, ale kolik průměrně z jednoho zákazníka vydyndáte peněz? Toto číslo se obvykle násobí jakýmsi koeficientem a počtem zákazníků a dostává se hodnota sloužící k ocenění firmy (kromě dalších měřítek). Zvýšení průměrné výtěžnosti o, řekněme, 15 % i při snížení celkových příjmů (díky „odpadlíkům“) tak pomůže zvýšit hodnotu firmy při prodeji.

Zatím není jiná volba

To vše jsou pochopitelné podnikatelské úvahy a žádný jiný soukromý podnikatel by se nechoval jinak. Spíše můžeme na domácím trhu ilustrovat přístupy daleko drsnějších pokusů o neúnosná zvedání cen, skryté kartely a skrytou monopolizaci (např. Čokoládovny, kde si dva velcí konkurenti Nestlé a Danone v bratrském objetí uchmatli celý trh s předstíraným zuřivým konkurováním, něco podobného u stolních vod, piva až po automobily, kdy se v televizi „potírá“ Škoda s VW). Jenomže ČT je přece jenom něco jiného – je to stále firma polostátní a především s monopolem, navíc velkoryse prodlouženým, a to co může dělat firma soukromá a nemonopolní, nemůže stát povolit firmě, u které současně určuje pravidla hry včetně toho, že určí, že český občan nemá jinou volbu u pevné linky než ČT. Telefon není vymoženost – telefon je samozřejmá součást domácnosti žijící i na životním minimu a to, že dnešní standardní paušál stojí v chudých krajích až 8 % čisté mzdy, a že více než částku, kterou malá rodina utratí např. za základní potravinu – pečivo, je nehorázné. Zejména od vlády, která je, alespoň podle názvu, z jedné poloviny sociální.

Dvě poznámky na závěr: pozor na toto varování, až se bude prodávat v celém balíku česká elektřina, od elektráren přes rozvody a distribuční firmy. Také se můžeme podivit i ušima a vláda může krčit rameny – však co, žádný monopol tu není. Klidně vemte baťoh a jděte si nabrat levnější energii do Rakouska. Druhá je nadějná: ČTÚ na této adrese sděluje, že povolil obecné podmínky pro zvýšení cen ČT, nikoli však tyto ceny konkrétně, že je podrobí zkoumání a vydá závěrečné cenové rozhodnutí. David Stádník zatím prokázal nezávislost a odvahu, až nebývalou na to, pod jak gigantickým tlakem ze všech stran se musí nalézat; uvidíme, zda nepodlehne i nyní.

Témata článku: Operátoři, Ostatní, Telecom, Český Telecom


komerční sdělení

Komerční sdělení