HTC HD2, Nokia N900, Nokia N97 a Apple iPhone 3GS se čtyřmi různými systémy prošly rukama jednoho uživatele. Který zanechal nejlepší dojem?
Nokia N900 a Maemo 5
Rovnice “Nokia + dotykový displej = Maemo” mi přijde úžasná. Linuxová devítistovka je skvělá mašinka, která má sice opět nedostatky na straně softwaru, ale ty lze považovat za snadno léčitelné dětské nemoci. Systém je rychlý, stabilní, spolehlivý a má velký potenciál do budoucna. Navíc si zde přijdou na své i hračičkové, kteří si systém chtějí všelijak přizpůsobovat.
Přitom je k dispozici úžasná hardwarová výbava, ve které nechybí výsuvná qwertz klávesnice, veškerá možná konektivita, výborný pětimegapixel a 32GB paměť. Škoda jen, že má přístroj na dnešní poměry trochu větší tloušťku a hmotnost, ale naštěstí to není úplná tragédie.
Nokia N900
Systém Maemo se mi líbí. Je sice trochu nedozrálý a chybí mu intuitivnost iPhonu, ale zvyká se na něj snadno a rychle. Nefungují zde některé standardní funkce telefonu, zatím také chybí aplikace pro navigaci. Systém je ale rychle inovován a vylepšován, vznikají nové užitečné aplikace. Oceňuji jeho rychlost, provázanost s internetovými službami a praktické virtuální plochy s widgety, které vám dají zapomenout na klasické menu telefonu.
Maemu věřím a osobně Nokii trochu nechápu, proč se do vývoje tohoto systému neopře a dotykový Symbian nepohřbí. Když jsem se před Vánoci na toto téma bavil se zástupci Nokie, bylo mi prozrazeno, že Symbian je pro mnohé zákazníky symbolem bezpečnosti a do manažerského segmentu by proto s “otevřeným” Linuxem těžko pronikali. Je to podivné vysvětlení vzhledem k tomu, že se manažerskému segmentu dotykovým Symbianem přiblížili zatím jen s modelem N97, který má právě kvůli systému příšernou pověst a model N97 mini už jí příliš nespasí. A Nokia 5800 XM a její odvozeniny jsou už segment multimediální zábavy, což je pro Maemo úrodná půda. Éčkové a všechny další smartphony s klávesnicí ať mají Symbian, ale udržovat dva dotykové systémy mi přijde kontraproduktivní. A co se týče bezpečnosti otevřených aplikací – není snad problém zavést skupinu certifikovaných aplikací pro ty uživatele, kteří vyžadují maximální bezpečnost, nebo v manažerských modelech prostě nepovolit instalaci nepodepsaných aplikací. Narozdíl od Symbianu by však vždy existovaly jejich otevřené verze.
Ale mně neříkají Olli-Pekka, tak s tím nic nenadělám a mohu prostě jen dál fandit Maemu. Základem úspěšného systému je ovšem silná uživatelská základna. Aby ji Nokia vytvořila, potřebovala by zázrak podobný iPhonu. Jsem zvědavý, zda jediný letos uvedený telefon s Maemem bude natolik přitažlivý, aby systém dostal vedle iPhonu a Androidu a nenechal ho jen v jejich stínu jako hračku pro pár geeků.
HTC HD2 a Windows Mobile s HTC Sense
Sám šéf Microsoftu Steve Ballmer přiznal, že je Windows Mobile zastaralý systém a přiznejme si, že ani verze 6.5 kýženou revoluci nepřinesla. HTC si proto na základech Windows Mobile postavilo prakticky zcela nové uživatelské prostředí nazvané HTC Sense. Je přizpůsobeno dotykovému ovládání prsty a na původní systémové prostředí při běžném používání telefonu skoro nenarazíte.
HTC HD2
HTC HD2 je první přístroj s prostředím HTC Sense. Gigahertzový procesor se postaral o bleskurychlý chod a obrovský megadisplej je prostě úžasný… Hardwarová klávesnice chybí, o to je tělo přístroje tenčí. Špičkové parametry dělají z tohoto přístroje modlu mnohých zájemců o chytrý dotykový telefon.
Ale. Displej je kapacitní a jakoby se s tím při ovládání nepočítalo. Přímý přestup z iPhonu mi ukázal, jak je ovládání u HTC nepřesné a nedotažené. Pod HTC kabátkem je v systému navíc stále cítit, že pochází ze starých stylusových „kapesáků“ a někde na pozadí dřímá archaický Windows Mobile (viz příklad). Systém je ale rychlý a stabilní, k dispozici je hromada nastavení a možnost dalšího hraní s registry a kupou aplikací. Sympatické je provázání se sociálními sítěmi. Kdo chce kapesní počítač s obřím displejem, bude spokojen…
Který je nejlepší?
Jenomže za ta léta s mobily, komunikátory a kapesními počítači jsem dospěl k závěru, že pro každodenní „mobilování“ nechci složitou škatuli jako počítač. U počítače si mohu koupit multimediální klávesnici, myš s tlačítky nebo připojit větší monitor – to se pak možnost přizpůsobení hodí. Navíc se tu provádí daleko více činností, je tu více uživatelského prostoru a milióny různorodých programů.
Ale co telefon? Ten má hardware a způsob ovládání jednou provždy daný, výkon do jisté míry omezující a uživatelské prostředí prakticky předepsané. Proto v něm vyžaduji maximálně spolehlivý, rychlý a intuitivní systém, který bude v dokonalém souznění s hardwarem. Chci mít možnost ovládání jednou rukou, žádné starosti s chodem samotného systému, přehledné prostředí a přesné ovládání. Zároveň však ocením doplňkové aplikace, které však nebudou „každý pes jiná ves“ a nezpůsobí nestabilitu systému.
Když se k tomu přidá požadavek na velkou paměť, rychlou datovou konektivitu, dobrý foťák, kvalitní displej a rozumné rozměry, vychází mi z toho nejlépe iPhone 3GS 32GB.
Jenomže je tu ještě jeden velký hráč – operační systém Android. S ním jsem se setkal několikrát, ale zatím jen na úroveň hraní, nikoli plného nasazení v praxi. Ale kolega z redakce Jakub Čížek přešel na HTC s Androidem ze slavné „hádédvojky“, kterou přitom ještě před nedávnem považoval za mobilní dokonalost. A nyní už takto tituluje Nexus One. Něco na tom Androidu bude – podobně jako iPhone OS je od základu vyvíjen pro dotykové ovládání, není zatížen vazbou na historické kódy z dob Psionů. Oproti iPhonu je navíc “otevřenější”. Díky podpoře více zařízení rychle rozšiřuje a aplikací přibývá. A protože je nezanedbatelným parametrem při výběru telefonu i cena, mohl by být právě nějaký ten Android ideální volbou. Jablíčko je totiž pořád zatraceně drahé.
Doplněno:
Tak už jsem si krátce vyzkoušel i Nexus One. Dvojkový Android mi připadal jako dobrý mix prostředí iPhonu a Maema. Nicméně překvapilo mě, že ani gigahertzový procesor není zárukou dokonale plynulých animací, jak to znám z iPhonu (tam mimochodem pracuje 600MHz procesor). Také prohlížeč působí pomaleji. Zklamáním pro mě byl i samotný přístroj, který se chlubí špičkovým displejem, ale ten v reálu nijak nešokuje, spodní tlačítka mají špatnou citlivost a samotný design přístroje je vyloženě nuda.