Pojem „kartel“ se často zneužívá pro zveličení. Tentokrát je to ale historií potvrzený fakt. EU operátorům posvětila roamingový kartel.
Hodně se teď mluví o evropském roamingu, hlavně o jeho rušení. Bez zajímavosti ale není ani to, jak jeho současná podoba vznikla.
První roamingové dohody byly podepsané v roce 1992 mezi firmami Telecom Finland a Vodafone UK. Každá další smlouva pro operátory znamenala další příjem, a tak jejich počet exponenciálně rostl. Právě proto vznikla organizace GSMA, aby systém zjednodušila. Dokument zvaný STIRA (Standard International Roaming Agreement) s sebou však nesl problém, šlo vlastně o vzájemnou dohodu celého odvětví, čili kartel ve své ryzí podobě.
A tak GSMA v roce 1997 navštívila Evropskou komisi a nechala si celou záležitost oficiálně posvětit. Seznam podobných výjimek z běžně platných tržních pravidel najdete na EC.Europa.eu. Vyhledejte si výraz „GSM“, ale pro zajímavost si projděte i další položky…
Po legislativní stránce bylo vše v pořádku, ale zdravý rozum ukazoval na přesný opak.
Další evropský pardon pro další operátorskou kartelovou dohodu přišel v roce 1999. Dokument se týkal tarifů, podle kterých mezi sebou operátoři účtovali hovory, ale pro koncové uživatele přinesl jednu novinku – placení za příchozí hovory v zahraničí.
Proč je to špatně?
Kartelové dohody deformují trh, zvedají ceny, jejich hlavním smyslem je přinést více peněz do kapes zúčastněných. Tolik základní ekonomická teorie. Co se stalo v tomto konkrétním případě v praxi? Ceny mezinárodního volání za tři roky vyrostly o 212 až 294 % (což dokládá jiný dokument EK).
EU posvětila kartel, ceny vyrostly až trojnásobně.
Jinými slovy: Rychlé rozšíření roamingu se podařilo, ale přišlo nás zatraceně draho. Pak následovalo několik klidných let, kdy do situace nikdo nešťoural. Roamingový byznys rostl, ke hlasovým a SMS službám se postupně přidával mobilní internet. S jídlem operátorům roste chuť, a tak nová technologie GPRS byla na mezinárodní úrovni hned od začátku tak drahá, že ji nepoužívali ani bohatí firemní zákazníci. A začalo se o tom mluvit.
Téma se dostalo k politikům, v roce 2004 nastoupila nová Evropská komise v čele s José Manuelem Barrosem, poprvé se také v souvislosti s telekomunikacemi začíná objevovat jméno Viviane Reding. Rok se sešel s rokem a právě tato dáma v EU odstartovala regulaci roamingu, tzn. uměle začala napravovat problém, který její předchůdci pomohli způsobit. V díle později pokračovala jiná dáma: Neelie Kroes.
Na jaře 2007 se o roamingu otevřeně mluvilo, v roce 2008 se už regulovalo, v roce 2014 se rozeběhla mašinérie vedoucí ke zrušení evropského roamingu, termín zněl na prosinec 2015. V mezidobí však přišla nová Evropská komise, „pro-spotřebitelskou“ Neelie Kroes nahradil „pro-operátorský“ Günther Oettinger. Už teď si bruselští vrabci cvrlikají o tom, že letošní prosinec je nereálný. Jedná se složitý proces, který s sebou nese řadu problémů a kde chybí vůle, přichází řešení jen neochotně a pomalu.
Pokračování pohnutého příběhu evropského roamingu očekávejte v průběhu roku 2015.
Zdroj: WTO.org via @ondrej_m (člen Rady ČTÚ)
