Z celkového počtu mobilů jich jen 20% slouží pro pracovní účely hrazené firmou; přesto se ale podílejí na polovině veškerých tržeb.
Firemní peníze bolí polovic, říká anglické přísloví, zatímco české odkládá i zbývající servítky a tvrdí, že z cizího krev neteče. Studie firmy Strategy Analytics pak dokazuje, že firemní peníze bolí možná jenom čtvrtinu: zkoumala rozdíly mezi utrácením za mobilní telefonii u firemních uživatelů (tj. takových, kterým účty za mobil platí firma) a mezi soukromými uživateli, kteří si musí vše platit jen a jen sami.
Firma zkoumala západoevropský trh a zjistila, že zatímco jen 20% využívaných mobilů slouží k firemním účelům a 80% k soukromým, na celkových příjmech se obě skupiny dělí jedna ku jedné. I když je trh firemních mobilů už skoro nasycen a konzumentský ještě ne, firma předpovídá, že tržby z firemních služeb mobilní komunikace nikdy nepoklesnou pod polovinu všech příjmů.
Celkový evropský trh mobilní telefonie dosahuje podle firmy 86 miliard dolarů. Zatímco průměrný „firemní“ uživatel mobilu utratí ročně 850 dolarů (25 000 Kč), z privátního mobilu se provolá jen 225 dolarů (pod 7 000 Kč). Částky jsou vyšší než na českém trhu, neboť se jedná o celoevropský souhrn, kde vyspělé státy převažují.
Analytická firma rozděluje uživatele do tří skupin: koncové, privátní uživatele, kteří si vše platí sami, uživatele z malých a středních firem a pak uživatele velkých společností. Užívání mobilů u velkých firem už roste jen velmi pomalu, nejrychleji rostoucí je překvapivě právě trh malých a středních firem, jmenovitě pak vůbec u nejmenších firem s počtem zaměstnanců 1-9. Co nás určitě překvapí je to, že velké firmy nad 100 zaměstnanců mají daleko menší penetraci firemních mobilů než menší - pod 20 procent zaměstnanců (a ani v budoucnu toto číslo nemá stoupnout nad 25 procent), zatímco firmy s 1-9 zaměstnanci jsou už nyní nad 40 procenty a rostou. Důvodem je podle analytiků skutečnost, že ve velkých firmách je daleko více zaměstnanců specializovaných a nemobilních (továrny, kanceláře) a panují zde také rigidní struktury, přísnější dohled a pravidla co se týká rozdávání mobilů zaměstnancům. Malá firma má obvykle uvolněnější atmosféru a rodinnou, rovnostářskou strukturu, a také díky nutné univerzálnosti i daleko větší mobilitu zaměstnanců - pracovní mobil je tady daleko častější.
Očekáváme, že podobná čísla bychom nalezli i při zkoumání České republiky s jednoznačným výkladem: převaha Eurotelu nad svými konkurenty, co se týká profitability a hodnoty podniku. Eurotel drží bezpochyby daleko více těchto lukrativních firemních zákazníků než RadioMobil, a RadioMobil zase více než Český Mobil. Rovněž je z těchto čísel vidět, jak ošidné je porovnávat počty uživatelů českých mobilních operátorů, neboť jejich výtěžnost je pro operátora obrovsky rozdílná. Proto pochopitelně RM i ČM o firemní trh silně usiluje: lukrativní zákazníci jsou již ale rozebráni a zbývají stále méně a méně výnosnější klienti, jako jsou například ti, kteří téměř nevolají a kterým „se volá“ (děti, u kterých slouží mobil k tomu, aby je mohl rodič zavolat z parku, když se podává večeře, staří lidé a podobně). Dá se také čekat, že rozdíly mezi českými operátory v procentu firemních zákazníků, které jsou dnes ještě hodně propastné (například Eurotel versus Oskar), se budou postupně sbližovat, ale svou první pozici je Eurotel zřejmě schopen vždy uhájit.
