Herní filosofie: jsou společenské hry mrtvé?

Měl to být článek o tom, jak moc jsou společenské hry mrtvé. V době počítačů a dokonalé grafiky přeci nemůžou být zábavné, ne? Navíc si je všichni spojují s nudnými a nucenými rodinnými setkáními, kde se mají povinně bavit. Ukázalo se ale, že deskovky vůbec nejsou mrtvé. Spíš naopak: v posledních letech zažívají zlaté časy.

Jak to všechno začalo

Jako nejstarší deskové hry se uvádějí Go, Backgammon, Senet nebo Královská hra Ur. To jsou ty, u kterých dosud známe i pravidla. Nepočítáme kostky, kuličky, nebo nálezy nejspíše hracích desek, u kterých nemáme ani páru, co a s jakými pravidly se na nich hrálo.

Zatím ta absolutně nejprvnější nalezená hra pochází někdy z doby paleolitu. Byly nalezeny stopy dospělého, normálně vzrostlého pračlověka, ve kterých se nacházely ještě jedny menší. Také byly méně daleko od sebe, občas byly dost mimo. Kolem těchhle dvojitých byly jednoduché stopy zbytku skupiny. Tlupa pralidí zřejmě někam putovala a jedno z dětí se pravděpodobně bavilo tím, že stoupalo pouze do stop zanechaných rodičem.

Tyhle hry se datují 3 – 2 000 let př.n.l. a dosud se hrají. Zas tak úplně špatné ty deskovky tedy nebudou. Tohle a podobné informace se ale můžete dočíst prakticky kdekoli. Lekce o prvopočátcích končí, jdeme se podívat, jak to s bojem videohra vs. společenská hra vypadá dnes.

To se nám toho urodilo

Člověče, nezlob se nebo pexeso už dávno nejsou jediné hry, které si můžeme zahrát. Koupit se dají hry všemožných žánrů, různé délky hraní, pro malé i velké a také pro různý počet hráčů. S rozmachem počítačů, a v našich vodách hlavně po uvolnění v roce 89, by jeden řekl, že deskovky budou na ústupu a vzpomeneme si na ně možná tak při objevení zaprášené krabice se zmíněným člobrdem na dně skříně.

Videohry jsou barevnější a epičtější, v dnešní době také nádherné a s téměř netušenými možnostmi. Největší devízou je navíc fakt, že nemusíte shánět nikoho dalšího, aby si s vámi zahrál. Trh s deskovkami ale naopak posiluje. Společenské hry se rozmáhají podobně, ne-li stejně, jako ty počítačové. Poslední roky (přibližně od 2010) se jejich prodej zvyšuje a vydáváno je stále více titulů.

Jako „důkaz“ zvyšující se popularity se dají uvést i únikové hry, exit games. Rozšířily se ze Silicon Valley v roce 2006 a v posledních letech zažily dost velký boom. Místnosti rostou v Česku i jinde ve světě jak houby po dešti a termín si musíte nezřídka zamlouvat i měsíc dopředu. Je trochu ironické, že tu první únikovku si připravila skupina programátorů. Asi je omrzelo bloudění v kódu.

Popularita!

Rozmach počítačů a celkově techniky by se zdál jako mrzačící pro společenské hry, ve skutečnosti jim ale pomohl. Dobrý marketing, dalo by se říct. Dnes už si můžeme zahrát prakticky cokoli i na mobilu. Kde jsou ty časy, kdy na každém bylo pouze obligátní Go (či nějaká jeho verze) a had, přičemž kdo měl něco dalšího byl king. I když s příběhem je to v mobilních hrách tristní, grafika za počítači nijak nezaostává.

Kromě upravených her nebo těch striktně pro mobily se na nich objevily i elektronické verze těch deskových. Karetní mobilní hry už nikoho neudivily, nejlepší příběhy se ale našly právě v těch ukázkových verzích. Mnoho lidí si tak po zahrání elektronické verze koupilo i tu „pravou“ deskovku.

Ještě donedávna se také nové hry daly koupit jen v malých specializovaných obchůdcích. A všichni víme, jak to se specializovaným chodí: navštěvují je a vědí o nich jen fanoušci. Nezasvěcený zabloudivší návštěvník je častý asi jako sníh na Vánoce, ovšem když už se objeví, kouká na nabídku jak na pojízdnou pekárnu. V hračkářství nebo obyčejném obchodě šlo natrefit maximálně na to Člověče, nezlob se.

Sociální sítě, blogy a celkově tendence svěřovat se internetu se vším také pomohly deskovkám na světlo. Povědomí o tom, že existuje víc, než jen ty tři hry, které má každý doma, se tak postupně rozšířilo i mezi většinovou populaci. Mainstream to ještě úplně není, ale kde je reklama, tam je odběratel.

Nemůžeme opomenout ani nejdůležitější fakt, na který se bohužel nejméně hledí. Je zkrátka pravdou, že od roku 89 a dál vzniklo mnoho skvělých společenských her. Vynořily se ze zavedených pravidel a v lidech se probudila představivost, která dovolila vytvořit občas i dost překvapivá témata.

V současnosti se dá najít opravdu všechny žánry a různé délky hratelnosti. Strategické hry, kde se hráčům kouří z hlavy a za nimi se kupí hromady popsaných papírů, válečné, kde se vymýšlí strategie, uzavírají dohody a s pokřikem vyráží na bitevní pole, fantasy s vymýšlením příběhů a bojováním proti monstrům. S prvkem náhody i bez, ryze fantaskní, reálné, budovatelské, obchodní, s jedním pravidlem nebo 50stránkovou knihou jen s pokyny. A tak dál.

Odkud jdou a kam směřují...

Sláva deskovek by se dala rozdělit do dvou období. Nebo možná do tří, když budeme počítat i ta desetiletí předtím, než se hry přesunuly od bohatých do všech vrstev a přestaly být pouličním gamblerstvím nebo ušlechtilou mužskou zábavou k dýmce.

Další období přišlo v roce 1995 se hrou Osadníci z Katanu.  Poměrně klidná hra, kde mají hráči za úkol stavět osady, vesnice a města a postupně zcivilizovat ostrov Katan, kam předtím nevkročila lidská noha. Se hrou se deskovky nejen staly populární, také ukázaly rozdíl mezi americkým a evropským hraním.

Americké byli příběhové, konfliktní a zdůrazňovali individualitu. Klasické hrdinské, kde proti sobě jednotliví hráči bojovali a snažili se navzájem porazit. Evropské naproti tomu byly klidnější a zaměřené spíš na přemýšlení a strategie. Hráči spolu soupeří nepřímo nebo dokonce spolupracují, vítězem se pak stává ten, kdo jako první dosáhne cíle. Ne, kdo pomlátí všechny ostatní.

V poslední éře jsme teď, zhruba od roku 2010. Jestli a kdy konkrétně začala, to se uvidí až tak za dalších deset let. Všemožné typy společenských her se dávno neprodávají jen ve specializovaných obchůdcích a hlavně již nejsou zařazené jako „ta nudná odpoledne v rodinném kruhu“, nebo jako poslední zábava pro důchodce uvězněné v pečovatelských domech.

Za poslední roky se počet prodaných her zvýšil o nějakých 25% a jejich popularita stále roste. Kromě už zmíněných únikových her se pořádají „herní večery“ i například ve firmách namísto teambuildingu, nebo se hrají ve školách při hluchých dnech čekání na vysvědčení apod.

Stručně a jednoduše, ať za jejich v podstatě náhlou popularitou stojí cokoliv, rozhodně mají co nabídnout. Možná se ještě budeme divit, kam se deskovky dostanou.