Původní vlajkový model One M9 neposbíral mnoho pozitivní odezvy, a tak v HTC sestrojili ještě lepší stroj a k označení přidali plus. Jaký je výsledek?
Na 2K pixely nehledejte …
Rozlišení zobrazovacího panelu u One M9+ činí 2K, neboli 1440 × 2560 obrazových bodů. To na úhlopříčce 5,2" znamená jemnost 565 PPI. Displej je kryt odolným sklem a jeho technologii výrobce označuje jako Super LCD 3. Na pozorovací úhly, jeho podsvícení a automatickou regulaci, či na míru odleskovosti na zimním slunci nemohu říct křivého slova. Displej je jedním slovem parádní. Lze u něj také povolit režim rukavic, používat double-tap-to-wake a další gesta, která aktivujete v příslušné sekci nastavení.
I když HTC One M9+ nenabízí možnost regulovat barevný projev displeje, zaujmout mohou jiné vychytávky, jako je třeba možnost přidání dalších tlačítek do spodní lišty, či nastavení chytrých gest.
Co je třeba u HTC pochválit, je také možnost upravit si tlačítka ve spodní ovládací liště. Nastavíte maximálně čtyři, a pokud se rozhodnete ponechat standardní ovládací trojici, máte už jen jednu pozici na výběr. Tlačítko domů ale nahrazuje tlačítko se čtečkou, takže jej lze odstranit a nastavit tak pozice dvě. Trochu hlouběji v nastavení je také ukryta sekce Dot View, sloužící pro konfiguraci displeje při nasazení krytu s flipovou částí, nebo nastavení fontu a velikosti písma, barvy klávesnice či dalších přizpůsobitelných věcí.
Výkon a výdrž: osm jader od MediaTeku
Zatímco menší HTC One M9 sází na řešení od Qualcommu, u One M9+ sáhl výrobce po konkurenci a osadil osmijádrový procesor MediaTek Helio X10 s taktem 2,2 GHz na každém z jader. Porce operační paměti činí rovné 3 GB a grafickým akcelerátorem je v tomto případě grafika PoverVR G6200. Podtrženo a sečteno, stručně řečeno, výkonu dostatek na plynulý chod telefonu s desítkami spuštěných aplikací či natáčení 4K videa, ale už ne na provoz těch nejnáročnějších her, kde jsou občasné záškuby bohužel znát. Zrovna při natáčení videa se telefon umí poměrně slušně zahřát, že by vám ale natáčení násilím ukončil, to se (alespoň v zimě) rozhodně nestane.
Výsledky benchmarkových testů smartphonu HTC One M9+.
Podobně jako s výkonem je na tom One M9+ i s operační pamětí. Použité 3 GB jsou slušnou porcí k tomu, aby vám zcela plynule běžely desítky aplikací a multitasking nedělal telefonu žádný problém. Co problém dělat může, to je kapacita úložiště. Z 32 GB pevného úložiště si systém a další předinstalované aplikace ukousnou zhruba 9 GB. Není ale třeba zoufat, slot na microSD karty pojme paměťové karty do teoretické velikosti 2 TB a samozřejmostí je i 15 GB na Google Drive.
Baterie u One M9+ není žádný zázrak. Ono to ani jinak nejde, když je její kapacita pouze 2840 mAh. Nějakou tu výdrž můžete nahnat šetřícímy režimy, ale stále půjde (i když s rezervou) o jednodenní smartphone.
Kde budu ale One M9+ muset pokárat, to je baterie a výdrž na jedno nabití. Ne, že by výdrž byla tragická, ale žádná sláva to taky není. Do přístroje s uhlopříčkou displeje 5,2" a spoustou místa nad a pod displejem se vešla baterie s kapacitou pouze 2840 mAh. To Xperia Z5 Compact má akumulátor s kapacitou 2700 mAh. A rozdíl ve velikostech? Porovnejte sami: Xperia Z5 Compact - 127 × 65 × 8,9 mm vs. HTC One M9+ - 151 × 72 × 9,61 mm. Jedná se tedy o klasický jednodenní smartphone, který budete muset každou noc dobíjet. Neoslní ani výdrž při přehrávání videa, 2K displej není žádný šetřílek a šťáva telefonu dojde po cca sedmi hodinách. Vzhledem k použitému chipsetu od MediaTeku není přítomno ani rychlonabíjení a tak budete nabíjet přes 3 hodiny.
Konektivita: do boje se čtečkou otisků
Jako zařízení z kategorie superphonů bychom u HTC mohli požadovat kompletní nabídku všeho, co je na trhu dostupné. Zklame nás nejspíše jen absencí bezdrátového dobíjení, které zatím z kovovým šasi prostě nejde dohromady. Jinak má infraport, NFC i další druhy konektivity. Umí Wi-Fi standardů a/b/g/n/ac, DLNA, Bluetooth 4.1, GPS + GLONASS + BeiDou, MHL 2.0, ale také prostorový zvuk za pomocí technologií Dolby Audio a HTC BoomSound. Samozřejmostí je podpora LTE sítí a přítomnost všech senzorů, jmenovitě: senzor okolního světla, senzor přiblížení, akcelerometr, gyroskop, magnetometr a elektronický kompas. Z podporovaných formátů uvádí výrobce u audia AAC, AMR, OGG, M4A, MID, MP3, WAV, WMA, FLAC, AC3, EC3 a EAC3, u videa potom 3GP, 3G2, MP4, WMV, AVI a MKV.
Nastavení otisku prstu je jednoduché a intuitivní. Prst je potřeba naskenovat opravdu hodněkrát, zase ale máte jistotu, že jej senzor rozpozná ze všech směrů.
Co se týče čtečky otisků prstů, již v úvodu jsem chválil její rychlost a zde musím pochvalu ještě zopakovat. Stejně tak je třeba uvést, že naskenováním otisku prstu se One M9+ odemkne a není potřeba nejprve mačkat tlačítko zámku. Přidat lze až pět otisků prstů a pro případ špatného naskenování samozřejmě nastavit heslo.
Prostředí: Android 5.0.2 a HTC Sense 7.0
Popisovat prostředí je poměrně složité, a tak lépe odpoví přiložené screenshoty. Jedná se o klasiku od HTC s upravenou notifikační lištou, zcela vlevo obrazovkou HTC BlinkFeed či vertikálně posouvatelným menu aplikací.
Prostředí Sense u HTC je i v sedmé generaci věrné zaběhnutým kolejím, a to včetně obrazovky BlinkFeed na kartě zcela vlevo.
V úpravě Androidu od HTC najdeme tlačítko zavření všech aplikací na kartě multitaskingu, trojici teček v roletce přepínačů pro přímý vstup do příslušné sekce nastavení, či vertikálně řazené menu.