Jak jsem reklamoval mobilní telefon

Jednoho slunného odpoledne jsem se definitivně rozhodl, že musím jít s dobou a koupit si mobilní telefon schopný využívat služby GPRS. Vzdal jsem tedy své těžce vydělané peníze a stal jsem se vlastníkem sympatického stříbrného telefonu Siemens S45.
Jak jsem reklamoval mobilní telefon

Zjištění, že se telefon po najetí na konkrétní položku menu vypne, mě sice trochu zarmoutilo, ale po zkušenostech s předchozími telefony (měl jsem nokie, ale řekl jsem si, že změna je život, navíc, ženě se stříbrný malý telefon moc líbil a nokie na tom byly podstatně hůře) ne úplně zklamaný. Holt to opraví nový firmware.

Na něj jsem nemusel dlouho čekat. Siemens na svých stránkách po několika dnech zrovna takový nabízel, a tak jsem si řekl, že zabiji dvě mouchy jednou ranou: spravím nešvar svého telefonu a při GPRS budu využívat jeden timeslot navíc. Jsem k takovým věcem osoba nedůvěřivá, ale když to Siemens nabízí na svých stránkách, tak to asi bude fungovat...

Jaké bylo mé zděšení, když těsně před koncem nahrávání softwaru počítač napsal, že s ním nemůže navázat spojení (postupoval jsem přesně podle primitivních kroků), telefon se vypnul, a už se nikdy nezapnul.

Když jsem se uklidnil, rozhodl jsem se (ani ne tak telefon, jako software) reklamovat. Servis v Praze kupodivu reklamaci přijal přesto, že licenční podmínky říkají, že nahrávání software je na vlastní riziko, což jsem si, ostatně asi jako většina dalších, přečetl, až když bylo po všem, a začal ji řešit, byť jsem musel dvě hodiny čekat, než na mě došla řada. S tím, že do konce týdne telefon dostanu poštou jsem polospokojený odjel domů.

Telefon do konce týdne nepřišel, což by mě spíše překvapilo, a tak jsem si zavolal na zákaznickou linku, abych se alespoň dozvěděl, co s přístrojem je. „Čeká na základní desku, až ji přivezou z Německa,“ zněla odpověď. Inu...

To samé se opakovalo za další týden a i pak za ten další, což už mi bylo divné, a tak jsem operátora, který měl tu výhodu, že vzhledem k jejich počtu se mnou mluvil poprvé, a tak nemohl tušit, že začínám být mírně netrpělivý, poprosil o adresu německé základy, že si pro tu základní desku dojedu sám, protože ji tu do tří dnů budu mít. Operátor to k mému překvapení vzal jako vtip a žádnou adresu jsem nedostal. Vyjádřil jsem tedy překvapení nad tím, že sesterské firmy mají vlastní tranzitní kanály a měsíc je trochu moc. „Někdy to prostě dlouho trvá.“ Inu...

A tak jsem si zavolal v den, kdy uběhla třicetidenní zákonná lhůta. Volám na zákaznickou linku a operátor vzhledem k výše uvedenému mile povídá, že „telefon čeká na základní desku.“

  • „Ale už trochu dlouho, ne?“ povídám já.
  • „No, někdy to chvilku trvá,“ na to operátor.
  • „Dneska je to měsíc,“ reaguji a čekám.
  • „No jo, máte pravdu. Tak jestli chcete, telefon vám do čtyřiadvaceti hodin pošleme s vyjádřením, že jsme jej do třiceti dnů nespravili a vy jej budete reklamovat u prodejce,“ říká už mírně nervózní operátor.
  • „Ano pošlete,“ a díky za ztracený měsíc, chce se mi dodat. Místo toho si ovšem neodpustím poznámku, že kdybych si pro ten díl do Německa šel pěšky, mám spravený telefon už doma. A tak jsem se psychicky připravoval na vymáhaní nového telefonu (či peněz) u prodejce.
Ovšem telefon do čtyřiadvaceti hodin nepřišel. Nepřišel ani další den, a ani ten další. Nepřišel ani za týden.

A tak opět volám zákaznickou linku a pátrám po svém telefonu.

  • „Počkejte, podívám se.“ Chvilka mlčení.
  • „Ano! Ten telefon je včera spravený a dnes vám ho posílají! Zítra ho budete mít!“ volá operátor nadšeným hlasem pravděpodobně šťastný, že má dobré zprávy.

Inu má, čert vem týden navíc, jsem rád, že telefon budu mít doma a spravený. Na otázku, proč to najednou šlo tak rychle, jsem ani nečekal odpověď. Inu..

Kupodivu jsem ho druhý den dostal a já pocítil obrovskou úlevu. Také kromě toho, že jsem po celý (více jak) měsíc musel využívat alternatrivní metody připojení k internetu, což mě stálo nemalé peníze.

Vsunu do telefonu SIMku, zapnu jej, naťukám PIN a... telefon mi napíše, že je blokován (pro operátora Paegas)!!!

Marně jsem při bušení hlavou do stolu přemýšlel nad tím, co technika se záručním listem s ksichtíkem Oskara přes půlku přední strany motivovalo k zablokování telefonu pro Paegas – přístroj si říci nedal.

A take tedy volám zákaznickou linku. (Pokolikáté už?)

  • „Musíte tedy telefon poslat zpátky,“ říkají mi.
  • „Neudělají mi to na počkání, když si tam zajedu?“ ptám se, když jsem zatlačil boule na čele.
  • „Bohužel ne, o kódy se žádá do Německa.“
  • „Íííí, to na ně budu čekat měsíc, ne?!“
  • „Né, tak dlouho ne.“

Telefon jsem ovšem zpátky neposílal. S přesvědčením, že je něco shnilého v servisu siemenském, jsem sedl do auta a že tentokrát již někomu (po dvouhodinovém čekání) vynadám (někomu zodpovědnému, na operátorech bych si toho moc nevzal).

Cestou jsem (bohužel?) trochu vychladl a ve mně zase zvítězily společenské normy, takže jsem jen vyjádřil „silné znepokojení“, které bylo uhašeno tím, že mi telefon odblokovali na počkání. Strčil jsem jej do kapsy a upaloval pryč! Inu... byl jsem šťastný, že mám svůj telefon funkční.


Upozornění: tento článek vyjadřuje názor čtenáře. Názory redakce časopisu MobilMania se mohou lišit.

Témata článku: Siemens S45

108 komentářů

Nejnovější komentáře

  • Marek Strejc 8. 10. 2002 18:38:20

    Také jsem se domníval, že reklamace je bezproblémová věc, ale bohužel...

  • Albertus 17. 8. 2002 11:06:33

    Se Siemens servisem mám také ty nejhorší zkušenosti. Koupil jsem u...

  • Jaroslav Kot 9. 6. 2002 17:31:57

    Přestože jsem už asi půl roku spokojeným majitelem telefonu SIEMENS S45...


komerční sdělení

Komerční sdělení