Jak (ne)kupovat použitý mobil

Lidé, používající mobilní telefony, nejsou vždy „mobilními nadšenci“ a z toho plynoucí omezenost jejich potřeb v souvislosti s nízkými cenami použitých telefonů vytváří značný prostor pro obchodování právě touto komoditou.
Jak (ne)kupovat použitý mobil

Zkusme se na klady a zápory použitých telefonů podívat z  hlediska rizikovosti transakce. Klad je jasný – pořízení fungujícího telefonu dostatečných parametrů za často zlomek ceny nového, byť modernějšího a více vybaveného funkcemi.

  1. Ideální variantou je dobrý známý, který si chce pořídit novinku a původního přístroje se hodlá zbavit. Tady je možno si domluvit jakékoli podmínky „záruky“ a není pravděpodobné skrývání vad a chyb telefonu, takže pozdější nemilá překvapení nejsou častá. Rizikem je ztráta kamaráda při rozdílné interpretaci ústně uzavřené dohody, takže písemná forma není na škodu.
  2. Méně bezpečnou je koupě v  solidním, zavedeném bazaru, kde sice bývá možné si vybraný kousek podrobně otestovat a prodávající obvykle poskytne několikadenní záruku na vyzkoušení telefonu, ale těžko dovolí telefon rozebrat a tak zjistit, zda byl například zatopen (známky zvlhnutí či namočení telefonu jsou na „tišťácích“ znát a nelze je úplně odstranit), takže prodávající se musí spokojit s  povrchovou kontrolou. Telefony s kryty popraskanými, výrazně odřenými nebo zprohýbanými nebrat, ale protože téměř každý typ lze překrytovat, nejde o zcela spolehlivé vodítko. Smlouvu tady nahrazuje doklad o koupi, samozřejmě s  uvedeným IMEI (a kontrola souhlasnosti IMEI zobrazeného na displayi a na těle telefonu, resp. na samolepce uvnitř krytu). Vhodná je i kontrola IMEI na dostupných BlackListech (i když nejsou úplné). Přítomnost někoho důvěryhodného, kdo mobilům rozumí, lze opět jen doporučit. Samozřejmou součástí koupě by měla být alespoň originální nabíječka, pokud možno i manuál a krabice. Riziko spočívá zejména ve vadách, které se projeví po uplynutí „záruční“ lhůty, jež bývá velmi krátká.
  3. Ještě rizikovější je koupě na inzerát, kdy prodávající není kupujícímu osobně znám, ale koupě probíhá formou osobního kontaktu – součástí koupě by proto měla být každopádně písemná smlouva, obsahující podrobný popis telefonu včetně IMEI (i když nelze vyloučit jeho změnu) a původní doklady od koupě (originální záruční list, byť již neplatný, přece jen značnou měrou potvrzuje „nezávadný“ původ mobilu, stejně tak originální nabíječka a případně krabice). Není vhodné takovou transakci uspěchat nebo provádět v  pochybném prostředí (např. v  nádražní restauraci) a naopak ku prospěchu věci bývá mít sebou někoho, kdo mobilům rozumí. Důležitá je totiž důkladná prohlídka samotného přístroje (nejlépe odborníkem), soupis známých vad a ujednání, na jaké závady a v  jaké délce bude prodávajícím poskytnuta záruka. Rizikem je kromě objevení se nerozpoznaných vad i to, že prodávající může být posléze obtížně sehnatelný nebo nebude ochoten smlouvu dodržet – její vymahatelnost soudní cestou bývá vůči hodnotě zboží příliš drahá.
  4. Jako velmi rizikovou lze pak hodnotit koupi, při níž se prodávající a kupující osobně nepotkají – například koupě na dobírku. Že je riziková zejména pro kupujícího není potřeba zdůrazňovat – zboží převezme naslepo, až po zaplacení si předmět koupě prohlédne a zkontroluje a vymáhání kupní částky zpět v  případě nespokojenosti je obtížné až iluzorní, rovněž záruka a další dohody lze domlouvat jen velmi obtížně.
  5. Asi nejméně lze z  běžných možností doporučit koupi telefonu v  bazaru či zastavárně, kde jsou sice k  mání telefony za vynikající ceny, ale kupující neobdrží nabíječku vůbec nebo pouze za doplatek či obdrží nabíječku, která evidentně není originálem, kde není možno si telefon důkladně vyzkoušet s  vlastní SIM, kde na koupi není vystaven doklad nebo je doklad neúplný či zavádějící… těmto obchodům se raději vyhněte.
  6. A úplně nejpodezřelejší obchody (byť často na první pohled nejvýhodnější) bývají nabízeny náhodným kolemjdoucím na ulici či v  parku. Pokud vám někdo takový telefon nabídne, je s  téměř jistotou možno tvrdit, že je kradený (nejspíše právě před chvílí) a nebo jde o jiný podvod.

Shrnutí

Kupujete-li použitý telefon, pokuste se dodržet několik zásad, možná si tím uspoříte pozdější problémy:

  • koupě je uzavírána písemnou formou (smlouva, doklad o koupi),
  • součástí koupě je identifikace prodávajícího (známý, razítko firmy, osobní doklad),
  • součástí koupě je specifikace předmětu (typ, IMEI, seriové číslo baterie a co všechno je předmětem koupě), cena a soupis podstatných zjevných závad (určitě není potřeba specifikovat, že kryt telefonu je mírně poškrábán),
  • nekupovat telefon od nedůvěryhodných prodávajících.

Témata článku: Ostatní

34 komentářů

Nejnovější komentáře

  • Filip Soukup 2. 12. 2002 1:09:17

    Takhle: Záruční doba je i na použité zboží 6 měsíců. Pokud má použitý...

  • Pavel Daněk 30. 11. 2002 10:27:51
    Ty máš možná asi ten bazar kde je pořadně zakouříno a kde píšou na...
  • mesky 30. 11. 2002 9:32:11
    Bohuzel s tebou nemohu souhlasit. Mam take prodejny (resp. 3) a podle...

komerční sdělení

Komerční sdělení