Jak se daří virtuálům? „Velcí operátoři nám občas hodí kost,“ říká šéf Connectiky

Popovídali jsme si s Radkem Vymazalem. Provozovatelem virtuálního operátora, který funguje už víc než tři roky a telekomunikace se mu staly prací i koníčkem. Jako jeden z mála na trhu nabízí služby jako fyzická osoba a jak sám říká, nezůstává jen u „operátořiny“.

• Virtuální operátoři u nás nemají zrovna na růžích ustláno. Jak se daří vaší Connectice? Kolik se povedlo získat zákazníků, kolik času a energie vás Connectica stojí?

Virtuální operátoři u nás nemají ustláno ani na hnoji. Mojí Connectice se daří dobře. Mám zhruba pět set SIM karet, což není žádné závratné číslo, každopádně patřím mezi ty úspěšnější a spím v klidu. Cílů, které jsem si stanovil, jsem dosáhl. Když se na to teď dívám zpětně, tak toho času a energie bylo investováno tolik, že se ani nepokouším to počítat. Fakt je, že většina procesů pro mě byla učením.

Virtuála mám jako doplněk a takové to chlapské hraní si. Někdo hraje hry na počítači, já mám na hraní telefony. Krom mojí „operátořiny“ toho dělám hodně. Od výstavby profesionálních rádiových pojítek pro mobilní operátory, správu podnikových sítí, výstavby kamerových systémů, IP technologii, poskytování internetu v okolí až po prodej domácího medu, což je naše taková rodinná tradice a radost.

Pro vysílače má Radek slabost, pomáhal i při budování sítě Sigfox pro internet věcí

Pozitivně vidím, že dnes je část telco je do jisté míry bezúdržbová. Většina procesů je nastavena dobře a fungují. Zbývá mi ještě pár implementací a je hotovo. Mohu celý projekt přenechat někomu zodpovědnému a jít přemýšlet nad něčím dalším, novým.

• Mobilní služby poskytujete od roku 2013, jak se za ty tři roky změnil tuzemský telekomunikační trh? Co vnímáte pozitivně a co vám naopak dělá vrásky?

Troufám si říct, že z pohledu koncového uživatele se mobilní trh změnil jen na oko. Z mého pohledu se toho moc nezměnilo. Mobilní telefony jsou od doby iPhonu stále ty stejné placky, na pokrytí si operátoři honí triko v reklamách, internet věcí je v plenkách a ceny stále stejné.

Vadí mi, že trh virtuálních operátorů se nikam nepohnul. Není žádná možnost, jak vyvíjet něco svého, vlastního. Operátoři nás prostě nepustí hlouběji do své „králičí nory“, respektive pustí, ale je to tak cenově nákladné, že je lepší hledat jiné cesty jak s málem peněz vymyslet něco kreativního a užitečného někde jinde. Navíc velcí síťoví operátoři dlouhodobě podrážejí trh nabídkou pro firmy, úřady a další instituce jako je „neomezenka“ s 10 GB za stovku. Tomu se prostě nedá konkurovat.

Trh je nerovnoměrný, je těžké zůstat dlouhodobě konkurenceschopný a není příliš prostoru pro nějaké zajímavé inovace. Jen se podívejte na srovnávač virtuálních operátorů. Všichni se od sebe liší maximálně tak barvou kravaty…

• Jaké podmínky u nás virtuálové mají, co se týče nastavení cen ze strany síťových operátorů? Jak podle vás funguje regulační orgán?

Podmínky jsou obecně takové, aby se z pohledu legislativy vlk nažral a koza zůstala celá. Operátoři splnili svoji povinnost pustit virtuály do své infrastruktury, ale v konečném důsledku ke snížení cen nedošlo, ba naopak. ČTÚ musí teď místo tří subjektů hlídat desítky různých subjektů, kde každý je svým způsobem na trhu unikát. Jediný vítěz je v konečném důsledku nikoli zákazník, ale velký síťový operátor, který se elegantní cestou zbavil nelukrativních zákazníků, snížil si administrativní a supportní zátěž a nemusí řešit malé pohledávky.

Namontovaná anténa sítě Sigfox

Vzniklo sice sdružení, které se snaží aktivně něco vyvíjet (AČVO), ale scénář je vždy stejný. Shodneme se třeba na něčem, co nás trápí, například že Vodafone neumožnuje virtuálům LTE, nebo že síťoví operátoři nejsou ochotni navázat spolupráci s virtuály, aby mohl i virtuál nabídnout něco zajímavého pro firemní subjekt s několika stovkami SIM a být tak konkurenceschopný. Nikam to nevede. Pak je lepší se na to vykašlat a jít dělat něco jiného, kde práce má své výsledky a ne beznaději.

ČTÚ sice umožnilo vpustit virtuály, ale už neřeší nic kolem nich. Typická šikana je platba za přenosy čísel z naší strany. Tak potenciálního zákazníka akorát odradíme. A když se rozhodneme si přenos dotovat sami, tak jsme hned na začátku v mínusu a takovou SIM nemá smysl při stlačených maržích vůbec provozovat.

A zatlačit na dodavatele klasickou pákou – sniž cenu, nebo ti odejdeme jinam – taky nejde. Je to nedomyšlený koncept a opět s tím ČTÚ nic nedělá, AČVO o tom ví, ale nemá možnost s tím cokoli udělat. Stejně tak nechápeme, proč nemáme přístup LTE, nebo proč nemáme možnost opravdových „neomezenek“. Je toho ale daleko víc, co neumíme zákazníkovi zodpovědět.

• Jak jako lokální „Wi-Finář“ a majitel firmy, která má slovo konektivita v názvu, vnímáte problematiku internetového připojení v ČR? Jaká je typická česká přípojka a jak to bude do budoucna?

Jedním slovem blbě. Na internetu nám vzniká cenzura a omezování svobod pod záminkou zvyšování bezpečí uživatelů. Naproti tomu stojí vyhláška o síťové neutralitě. Co se přístupu k internetu týče, ČR má tu výhodu, že patří mezi země, kde ne úplně vládne trhu drahá metalika. Jsme zemí s nejvyšším počtem „Wi-Finářů“ a to je dobře.

Další práce Radka Vymazala – přestavba rádiového pojítka ve Zlíně.

U nás jsme dokázali dodat rádiem konektivitu i tam, kde lišky dávají dobrou noc a dokázali jsme stlačit cenu za internet na opravdové minimum. Myslím si, že se tímto můžeme chlubit světu. Na druhou stranu nechápu logiku ČTÚ, který permanentně pokutuje ISP za indoory. Když víme, že máme nejvíc ISP v ČR, proč jim sakra to pásmo nerozšířit o frekvence, které jsou stejně na nic, a nikdo je nepoužívá?!

Z mého pohledu i zkušenosti – typická česká přípojka má reálnou rychlost kolem cca 2 Mbps a stojí kolem 300 Kč za měsíc. Záměrně říkám reálnou. Pracovní je třeba 10 Mbps, 30 Mbps, 100 Mbps, podle agregace. To je celkem jedno. Pro běžného uživatele je to hezké čísílko, které říká: čím víc tím líp. Ale pro běžnou domácnost jsou opravdu 2 Mbps garantovaně plně dostačující na 90 % služeb.

Do zbylých 10 % služeb se řadí datové toky spjaté s videem (stahování filmů, online streaming) , aktualizace, a pak torrenty. Fakt je, že těch 10 % narůstá a je potřeba na to reagovat. Současné rádiové technologie už dosahují svých kapacit fyzikálního maxima a běžný ISP neví, kam dál. Neví jak poskytnout levně vyšší kapacity s přihlédnutím k solidaritě 5GHz pásma a zachování kvality služeb. Metalika má příležitosti, ale to by se musely nejdřív vyměnit ty sto let zrezlé dráty v zemi.

Budoucnost vidím tak, že dalších 10 let se nic nezmění. Kdo má rádio, zůstane u rádia, pokud je rozumně stabilní. Kdo má metaliku, zůstane u ní. Kdo má vlákno, zůstane na vlákně... Většina ISP se bude snažit ve vlastním zájmu budovat vlákno. Je to dobré v tom, že je to bezúdržbové a nemusí se řešit problémy s přesyceným 5GHz pásmem. Problémem je, že není nějaká jednotná legislativa umožňující ISP usnadnění výstavby vlákna, aby bylo možné jej dotáhnout ke každé domácnosti.

Většinou vyjednávání výkopů je otravná šmelina, nějaké sem tam podmáznutí a hodně peněz vyhozených z okna s vidinou, že je to pro ISP dobrá investice, i když ostatní to nedokážou dnes ocenit. V tomto ohledu přeji všem budovatelům hodně trpělivosti a snad se možnost do budoucna zlepší.

• Co byste na českém telelekomunikačním trhu změnil?

Kdybych mohl, celé bych to vrátil na začátek – restartoval. Velkým operátorům bych nařídil, že musí sdílet BTS a společnou silou pokrýt kompletně celou republiku. Vyvarovali bychom se toho, že dva operátoři budou sdílet BTS a tomu třetímu jako cenu útěchy nechají vyhrát opakovanou dražbu na nejlukrativnější pásmo za vyvolávací cenu a podobně. Jako stát bych neprodával ani nedražil frekvence a poskytl jej operátorům za alikvótní měsíční pronájem.

Tím by se výrazně usnadnila nákladná výstavba a rychlost pokrytí. Dnes už to nejde, ale věřím, že kdyby to takto bylo možné, celý náš telekomunikační trh by vypadal jinak a hlavně mnohem levněji. Jako vzor telekomunikací považuji řešení realizované ve Velké Británii.

• Přeje budoucnost v ČR virtuálům? Jaká vnímáte rizika a jaké příležitosti?

Obávám se, že nepřeje. Virtuálové jsou pro velké operátory rybka v moři, pro ČTÚ práce navíc, pro zákazníka ne moc zajímavá alternativa, pokud dělá v nějaké větší firmě, instituci či jiné větší organizaci. Všichni virtuálové jsou hladoví psi a čekají, až jim velký operátor hodí nějakou ohlodanou kost a bude se s libostí dívat, jak se všech šedesát psů o ni pere.

Na druhou stranu rizika jsou nízká. Pokud má virtuál nějakou svoji stabilní zákaznickou bázi, je taková aktivita vynikající doplněk, který se může do budoucna nějak „zvrhnout“ v něco pěkného. Jako jednoznačnou vizi vidím spojení GSM a IP technologie. Možnost propojení GSM a IP na virtuálních ústřednách pro lepší management čísel ve firmách. Další příležitost vidím v možnosti integrace jiných webových služeb s GSM, třeba ve spojení GSM a bankovnictví.

Není to zas tak úplně černé a mít virtuála má svoje výhody i potenciál. Důležité je najít levně cesty, jak mít umožněno propojení a zajistit si nějakou konkurenční výhodu, která dokáže virtuála odlišit od všech ostatních desítek černobílých subjektů.