Jak se stát mobilním technikem

Většina našich čtenářů má o mobilech mnohem větší přehled než průměrný obyvatel ČR. Jsou ale jejich znalosti dost velké na to, aby mohli pracovat jako technici v servisu mobilních telefonů nebo dokonce u mobilního operátora?
Jak se stát mobilním technikem
Kapitoly článku

Tento článek vyšel v prosincovém čísle časopisu Mobility (ročník 03).

Setkání s prodavači, kteří pomohu vybrat telefon a balík služeb přesně na míru, patří většinou mezi příjemné zážitky. Naopak cesta s rozbitým telefonem do servisu a následné setkání se servisními techniky už tak příjemné nebývá. Další skupina mobilních techniků zůstává naprosté většině uživatelů mobilních telefonů navždy skryta – jedná se o pracovníky nejrůznějších dohledových center operátorů, terénní servisní techniky, kteří se starají o funkčnost stanic BTS a podobně. Na každou skupinu techniků jsou kladeny jiné nároky v oblasti vzdělání a doplňkových školicích kurzů, každá skupina je také jinak finančně ohodnocena.

Začínáme od píky

Mezi profese, pro které nepotřebujete žádnou zvláštní kvalifikaci, patří prodavač mobilních telefonů. Prodavač musí mít jen dostatečné znalosti na to, aby vysvětlil zákazníkům význam všech parametrů telefonu. Měl by mít přehled v modelech, které jsou právě na trhu, ale ten se dá získat praxí poměrně rychle. Pokud prodává kromě telefonů ještě například předplacené karty SIM, musí se výborně orientovat v nabídce služeb alespoň jednoho operátora. Ideální samozřejmě je, pokud má široký rozhled mezi službami všech operátorů.

Všechny tyto informace prodavač získá samostatným studiem specializovaných papírových i internetových časopisů, propagačních materiálů operátorů a výrobců telefonů, žádné odborné vzdělání není tedy potřeba. Po nástupu do zaměstnání prodavač projde běžným školením, které se týká prodávaného sortimentu a obsluhy pokladních systémů. Finanční ohodnocení se pohybuje okolo deseti tisíc korun.

Zhruba na stejné úrovni, co se týče kvalifikace, jsou pracovníci infolinek operátorů. Ke své práci potřebují přehled v oblasti mobilních telefonů a výborné znalosti týkající se služeb nabízených jejich zaměstnavatelem. Většinou se neobejdou bez znalosti cizího jazyka – občas přece jen zavolá i nějaký cizinec. Všichni pracovníci se účastní pravidelných školení, která se týkají nových služeb operátora. Na rozdíl od prodavačů pracují v třísměnném provozu, jejich plat se pohybuje okolo třinácti tisíc korun.

Když se mobil pokazí

V servisu mobilních telefonů se vyskytují tři druhy pracovníků. O telefon, který do servisu dorazí poštou či ho zákazník donese osobně, se nejprve postará přejímací technik. Posoudí závažnost poruchy, zkontroluje stav telefonu (například poškrábání) a zanese přístroj do informačního systému. Pro práci na této pozici potřebujete alespoň střední školu z oboru, který se nějak dotýká elektrotechniky.

Telefon dále putuje k servisnímu technikovi, který ho opraví. Průměrná doba, za kterou musí technik opravu stihnout, se pohybuje kolem třiceti minut. Některé opravy zvládne za pět minut, jiné trvají třeba hodinu. Servisní technici jsou placeni úkolovou mzdou a kolik si vydělají, to záleží jen na jejich rychlosti a šikovnosti. Kromě alespoň střední odborné školy potřebují tito pracovníci zkoušky z bezpečnosti podle vyhlášky 50/1978 Sb. Dále pak procházejí školením na opravy konkrétních mobilních telefonů, která pořádají výrobci.

Na práci servisních techniků bedlivým zrakem dozírá technik kontroly kvality, jehož kvalifikace by měla být podobná. Výplata se v servisu mobilních telefonů pohybuje podle pozice a množství odvedené práce mezi patnácti až třiceti tisíci korunami.

Dokáží pohnout horou

Na pomyslné špici mezi mobilními techniky jsou pracovníci pro správu sítě, kteří pracují přímo u mobilních operátorů. Nevystačí si s obecnou elektrotechnickou střední školou, na jejich maturitním vysvědčení by mělo být napsáno tučným písmem slovo telekomunikace, případně telekomunikační. V řadě případů musí být dokonce vlastníky vysokoškolského diplomu s podobnými slovy v hlavičce. Pro studium odborných materiálů by měli disponovat dostatečnou znalostí anglického jazyka.

Nejméně viditelní jsou pracovníci takzvaných dohledových center. Celé dny tráví zavření v sále plném blikajících monitorů a jediným pohybem prstu získají informace o stavu kteréhokoli bodu mobilní sítě. Každý problém se sítí se dostane právě na jejich stůl. Řadu problémů dokáží vyřešit sami, vzdáleně spravují a konfigurují jednotlivé základnové stanice. Pracují ve směnách, aby byla síť monitorována nepřetržitě čtyřiadvacet hodin denně a sedm dní v týdnu.

Nejde-li problém se sítí vyřešit z pohodlné židle dohledového centra, přichází ke slovu zásahová jednotka. Členové servisního týmu jsou připraveni vyrazit ke kterékoli základnové stanici a situaci řešit přímo na místě, případně instalovat dočasnou mobilní stanici. Právě oni lezou do výšek nedbajíce poryvů větru, pramenů deště, které je bičují, ani sněhových koulí, jež jim znesnadňují práci. A i kdyby se z nebe snášely trakaře, musí být servisní tým vždy připraven k zásahu.

Existuje také skupina techniků, kteří ostatní techniky školí, průběžně optimalizují síť, zavádějí nové technologie a podobně. Požadavkem je vysokoškolské vzdělání a praxe v oboru. Do dalšího školení jednoho technika za dobu jeho kariéry investují operátoři průměrně tři čtvrtě milionu korun. Plat techniků, kteří se starají o bezchybný chod sítě, se pohybuje podle konkrétní pozice, délky praxe a zaměstnavatele od dvaceti do padesáti tisíc korun.

Škola základ života

Prodavači a operátoři infolinek si vystačí s pravidelným sledováním časopisů o mobilních telefonech, o zbytek se postará školení zaměstnavatele. Všichni ostatní mobilní technici ale potřebují nějaký druh formálního vzdělání. V ideálním případě by se mělo jednat o vzdělání technického směru, nejlepší je samozřejmě některý z elektrotechnických oborů. Pracovníci, kteří zasahují do elektrických rozvodů, tedy technici v servisech a členové servisního týmu, musí mít navíc zkoušky z bezpečnostních pravidel pro práci s elektrotechnickými zařízeními podle vyhlášky 50/1978 Sb. Tyto zkoušky provádí většina odborných škol a řada školicích firem, v některých případech vás proškolí a prozkouší přímo zaměstnavatel. Stále častěji vyžadovanou podmínkou je také znalost cizího jazyka. Pokud vám nebude stačit školní výuka, můžete se obrátit třeba na jednu z mnoha jazykových škol, kde vám mohou nabídnout i oborově zaměřené kurzy.

Střední i vysoké školy můžete vyhledávat podle mnoha parametrů na internetových stránkách Úřadu pro informace ve vzdělávání www.uiv.cz.

Úředně uznaní inteligenti

V nabídce maturitních oborů středních škol hledejte všechno, co se týká elektrotechniky. Pro práci na místě servisního technika budete potřebovat především praktické dovednosti, jako je pájení součástek, a dále teoretické znalosti z oblasti slaboproudé elektrotechniky. Ideálním místem pro získání této kvalifikace je střední průmyslová škola elektrotechnická, případně některá integrovaná střední škola stejného zaměření. Samotný obor není příliš důležitý, ve všech se totiž naučíte potřebné základní věci. Zbytek pak snadno doplníte podle konkrétních požadavků zaměstnavatele.

Pokud uvažujete o práci na pozici, která se týká údržby sítě, zvolte zaměření na telekomunikační či sdělovací techniku. Kromě elektrotechnického základu se seznámíte s některými oblastmi návrhu a správy sítí, a to jak sítí běžných, tak sítí mobilních. S touto kvalifikací můžete dělat pracovníka v dohledovém centru nebo ve výjezdovém servisním týmu.

SPŠE Brno

www.spsebr.cz

Jako příklad střední odborné školy jsme vybrali Střední průmyslovou školu elektrotechnickou v Brně. Studenti studují první dva roky společný elektrotechnický základ, teprve pak mají možnost zvolit si jednu ze sedmi slaboproudých specializací. Získají tak poměrně široký rozhled, který samozřejmě zvyšuje jejich další studijní i pracovní možnosti. Z pohledu budoucích mobilních techniků jsou zajímavé především specializace Sdělovací technika a Telekomunikační technika.

 
Praktické zkušenosti jsou k nezaplacení -- Zapojení měřené úlohy v plné kráse

Promovaní inženýři, hlavy študované

Pro některé práce v dohledovém centru, pro řízení činnosti ostatních mobilních techniků, pro plánovací a vývojové práce a další vysoce odborné činnosti budete potřebovat vysokou školu. Nabídka veřejných vysokých škol, tedy těch, které provozuje stát, je nově doplňována školami soukromými.

I zde platí obdobné pravidlo – volte elektrotechnický obor, pokud možno zaměřený na telekomunikační techniku nebo teleinformatiku. Nejstaršími a největšími českými vysokými školami, které tyto obory nabízejí, jsou Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze a Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně.

FEKT VUT v Brně

www.feec.vutbr.cz

Jako příklad vysoké školy zaměřené na elektrotechniku a mobilní komunikace jsme vybrali Fakultu elektrotechniky a komunikačních technologií Vysokého učení technického v Brně. Tato fakulta nabízí studium v tříletých bakalářských oborech, magisterské obory (absolventi získají titul Ing.) budou otevřeny tak, aby současní bakaláři mohli plynule pokračovat ve studiu. Všichni studenti bakalářského studia studují první rok společný elektrotechnický základ, teprve poté jsou rozděleni do studijních oborů. Pro mobilní techniky bude nejzajímavější obor Elektronika a sdělovací technika.´

 
I vysokoškoláci se musí naučit měřit -- Chlouba brněnské techniky - BTS zapojená do reálné sítě

VUT se může pyšnit speciální laboratoří bezdrátových a mobilních komunikací. Je provozována ve spolupráci s T-Mobilem, který se také částečně podílel na jejím vybudování. Kromě řady měřicích přístrojů je hlavní chloubou základnová stanice BTS, která je skutečně zapojena do mobilní sítě. Studenti tak mají možnost provádět reálná měření, ve spolupráci s dohledovým centrem operátora zkoušet různá nastavení a podobně. Výuka je doplněna exkurzemi a odbornými praxemi.

Podobnou laboratoř má i pražské ČVUT, se kterým brněnská technika úzce spolupracuje například při provádění průzkumu kvality sítí GSM v České republice. Na činnosti pražské laboratoře se podílí Oskar, stanice BTS bohužel není zapojena do reálné sítě – měření je tedy víceméně simulované.

Techařina pro mě byla jasná volba

Práce mobilního technika má stejně jako každá jiná práce svá pro i proti. Vyžaduje kvalifikaci, kterou není úplně jednoduché získat. Nabídne ale možnost práce s nejmodernějšími technologiemi a většinou i nadprůměrné finanční ohodnocení.


Hodíte se pro práci mobilního technika? Vyzkoušejte náš speciální test v druhé kapitole článku.

Témata článku: Ostatní, Mobil, Finanční ohodnocení