Kde pořád brát nové uživatele mobilních telefonů?

Počet uživatelů mobilů v posledních letech stále roste. Operátorům a výrobcům se nějak podařilo přesvědčit společnost, že mít mobil je prostě nutnost a že bez něj jste mimo dění. Nebo to není tak hrozné? Zatím?
Kde pořád brát nové uživatele mobilních telefonů?

V současnosti jsme svědky stále rostoucího rozšíření mobilních telefonů mezi celou populací. Platí to prakticky o celém světě, o naší zemi pak dvojnásob: jen v málo zemích se mohou mobilní operátoři pochlubit tak masivním nárůstem nových a nových zákazníků, a to i v době, kdy by se už zdálo, že už snad není mezi koho nové mobily rozšiřovat.

Ponechme nyní stranou otázku, jakou vypovídající schopnost mají statistiky o neustálém nárůstu zákazníků mobilních operátorů. Je nepochybné, že v zájmu operátorů je uvádět co nejvyšší čísla o svých ovečkách, a proto nemůžeme brát zveřejňovaná čísla o „uživatelích sítě“ úplně doslova. Skutečný počet fyzických uživatelů mobilní sítě je jistě nižší než počet prodaných karet SIM: ty se totiž mohou povalovat kdesi po temných zákoutích domovů mobilních šílenců a nadšenců, kteří někdy pořizují SIM karty snad jen ze sportu a stávají se postupně jejich sběrateli.

SIM karet je víc než skutečných zákazníků

Další prosté vysvětlení, které můžeme nalézt pro soustavně rostoucí množství nových telefonistů, je občasné ponechávání všech prodaných (a jednou použitých) karet SIM v kolonce „našich zákazníků“. Operátor jednoduše prodá kartu SIM, kupující z ní několikrát zavolá a operátor si zaškrtne nového zákazníka. Od toho okamžiku má operátor nového uživatele a i kdyby pak už karta nebyla prakticky nikdy použita, statistiku to neovlivní. Neplatí to samozřejmě o všech nepoužívaných kartách a určitě ani o všech operátorech, ale vzpomínáte například na dobu, v níž se uživatelé předplacenky GO obávali, že neuskuteční-li každé tři měsíce alespoň jeden placený hovor, bude jim v souladu s platnými podmínkami karta zrušena?

Troufám si tvrdit, že po nejrůznějších kapsách, peněženkách, krabičkách, papírkách a dalších skrýších bychom nalezli ohromné množství karet SIM, které jsou sice vedeny jako „zákazníci mobilní sítě“, ale ve skutečnosti mají s fyzicky existujícími uživateli jen málo společného. Přitom záměna „karty SIM“ za „zákazníka sítě“ je velmi oblíbeným a často používaným mystifikačním trikem, který bohužel bez zapochybování spolknou i mnozí novináři, o laické veřejnosti nemluvě.

Na straně druhé je však nutné vidět i to, že hromadění karet SIM rozhodně neprovozuje většina populace. Tento koníček je rozšířen nejvíce mezi studenty a mladými lidmi, které netrápí, že volají pokaždé z jiného čísla; kterým nevadí častá nutnost hrát s kartami SIM známý tramvajový mariáš; kterým se vyplatí těch pár ušetřených korun a kteří využijí nejrůznější nabídky pro nové zákazníky, kvůli nimž si nové karty nejčastěji pořizují. Znám však i řadu dospělých, seriózních a usedlých pánů, kteří dělají totéž a naopak mají (oprávněnou) radost, že volají skoro kdykoliv za nejnižší cenu na trhu.

Tohle všechno je však spíše otázka statistik, jejich důvěryhodnosti, významu a způsobu interpretace. Je však zřejmé, že i přes pochyby, které můžeme k uváděným číslům chovat, se mobilní telefony pořád rozšiřují a používá je stále více lidí. Tento stav ale už trvá tak dlouho, že bychom mohli vyslovit smělou – a trochu zjednodušenou – hypotézu: všichni, kdo mobil opravdu potřebují, ho už mají několik let. O této větě je jistě možné diskutovat (a nepochybuji, že se do toho s vervou pustíte, milí čtenáři), ale možná se shodneme alespoň na tom, že počet mobilistů v poslední době roste rychleji než počet lidí, kteří jej opravdu potřebují.

Mobil mít zkrátka musíš

Jak toho operátoři a vlastně také výrobci telefonů dosahují? Povedlo se jim přesvědčit i lidi, kteří by se bez mobilu snadno obešli, že opak je pravdou a že mít mobil se dnes prostě „musí“. Dlužno dodat, že stačila vcelku neagresivní jiskra a stalo se to, před čímž varoval už český génius Jára Cimrman: z jiskry vzešel plamen. O nezbytnosti mobilu se tak v současnosti přesvědčujeme jaksi sami navzájem a výrobcům a operátorům stačí udržovat oheň občasnými marketingovými akcemi, výhodami pro nové zákazníky a atraktivními obličeji na billboardech a v televizích. Své důrazné slovo ale má i příznivá (a snižující se) cenová hladina, v níž se pohybují nejen přístroje, ale i ceny za služby.

Ještě před nedávnem existovala poměrně silná skupina odpůrců mobilů, kteří tento přístroj sveřepě odsuzovali a o jeho pořízení odmítali uvažovat. Důvody měli rozmanité: někdy se jednalo o racionální postoje („já mobil prostě nepotřebuji“), někdy o snahu jít proti proudu („nepodlehnu mobilnímu šílenství“), jindy se tímto postojem stal jeho zastánce zajímavým. Možná máte opačné zkušenosti, nicméně já pozoruji velmi výrazné oslabování této skupiny, dokonce znám několik jejích členů, kteří navzdory svému původnímu přesvědčení mobil zakoupili. Možná zjistili, že mobil vlastně potřebují. 

Ale možná, že ne. Samotná společnost totiž změnila svůj postoj: „nemít mobil“ byla ještě nedávno roztomilá libůstka a tolik potřebná odlišnost, s kterou jste mohli snad i ohromovat slečny. Z této charakteristiky však postupně mizí slova „roztomilá“, „potřebná“ a „ohromovat“.

Absence mobilu ve vaší kapse začíná být pouze a jen „odlišnost“, bez jakýchkoliv přívlastků. A k odlišnostem bez přívlastků neoplývají mnohé kultury přílišnou tolerancí. O české toleranci k odlišnostem (k cizincům, k jiným rasám, k jiným názorům...) je lepší ani nepřemýšlet.

Vstupenka do společnosti

Mobilní telefon se stává vstupenkou do více a více kolektivů. Nepozorujete to? Zaměřte se někdy na nejmladší sociální skupiny – třeba na třídy základní školy. Nebo řekněte svému desetiletému dítěti, že na mobil má ještě dost času. Nezapomeňte ale pak pozorovat, v jaké náladě se vrací ze školy domů a jak se mu daří integrace do kolektivu. Možná mu nakonec raději vstupenku koupíte. Na rozdíl od kina nebo fotbalového stadionu se totiž bez této vstupenky nikdo do centra dění nedostane. Tenhle plot nelze přelézt a pořadatelé jsou velmi, velmi bdělí.

Třeba se časem dočkáme toho, že všechny děti budou při zahájení školního roku fasovat tentýž šedivý mobil, podobně jako v zahraničí fasují školní oblečky. Všichni dostanou stejnou vstupenku, aby si nezáviděli a aby se ti ze zadních řad necítili méněcenní. A ten, kdo vstupenky tiskne, si bude mnout ruce. Nových oveček bude pořád přibývat.

Témata článku: Ostatní, Mobilní telefon, Mobil, Skutečný počet, Placený hovor, Telefon