Kdo zaplatí UMTS: operátoři v krizi?

Je tomu jen pár let, co se mobilní sítě GSM staly běžnou součástí našeho života, a už by je měly nahradit sítě nové generace – UMTS. Otázka však zní: Měly by je opravdu nahradit již teď? A pokud ano, tak kdo tyto sítě zaplatí? Potřebujeme vůbec nové mobily a nové služby?
Kdo zaplatí UMTS: operátoři v krizi?
Je tomu jen pár let, co se mobilní sítě GSM staly běžnou součástí našeho života, a už by je měly nahradit sítě nové generace – UMTS. Otázka však zní: Měly by je opravdu nahradit již teď? A pokud ano, tak kdo tyto sítě zaplatí? Potřebujeme vůbec nové mobily a nové služby?

Jak je to se stávajícími sítěmi

V současné době musí ještě mnoho operátorů sítí GSM splácet své mnohamiliardové dluhy za výstavbu stávajících sítí GSM a na obzoru jsou další a další investice, které směřují do zvyšování kapacity sítě, zlepšování stávajících a vývoje nových služeb. Zkrátka a dobře, z toho, co zaplatíte, vy jako zákazník, svému operátorovi, toho operátor ještě dlouhá léta po vybudování své sítě moc nevidí. Pravda, navenek to vypadá, že operátor = miliardy zisku ročně, ale věřte, že tomu většinou tak není.

Když se podíváme na příklad naší republiky, Oskar byl za rok 2000 ve ztrátě (jako každý jiný začínající operátor) a RadioMobil a Eurotel vydělali poměrně dost peněz. Otázka ovšem zní, co znamená pojem vydělali. Vydělali znamená v tomto případě, že získali prostředky na další investice do svých sítí a na splácení svých úvěrů. Oskar se plánuje dostat do podobné situace již v roce 2002 či v roce 2003. Převedeno do srozumitelnější řeči – již po 4 letech od zahájení výstavby své sítě bude schopný začít splácet úvěry aniž by se dostal do ztráty. Naši operátoři ale nejsou jediní, kteří mají na krku miliardy dluhů. Podobně je na tom velká část operátorů po celém světě.

A bude hůř…

Shrňme si tedy situaci – operátoři stávajících sítí GSM mají stále ještě dluhy, které musí splatit a mají před sebou nemalou investici v podobě zavedení technologie GPRS, bez které si za pár let (možná spíše měsíců) nebudeme moci síť GSM vůbec představit. Na nové technologie si totiž zvykneme všichni velice rychle, pokud jsou ovšem za přijatelnou cenu (GPRS u nás používá zatím jen velmi malá hrstka). Tato délkou téměř nepatrná, ale obsahem velice podstatná, poznámka je ovšem více než namístě. V době, kdy operátoři ještě musí několik let splácet úvěry za stávající GSM sítě a v době, kdy některým sítím je něco málo přes rok (jako například Oskarovi), chtějí všichni UMTS, sítě třetí generace.

Budeme mít videotelefony! Budeme mít rychlá mobilní data! Tyto nadšené věty zaznívá čím dál tím častěji. Ale od koho toto nadšení pochází? Od operátorů, pro které je výstavba UMTS tak finančně náročná, že někdy téměř ohrožuje jejich existenci? Od zákazníků, kteří si svůj život bez videotelefonu a mobilního přístupu k Internetu rychlostí 144 kb/s již nedovedou představit a nebo od výrobců technologií pro 3G, kteří investovali miliony nebo spíše miliardy dolarů do vývoje této technologie a jejich zisky ze stávajících sítí a vybavení pro ně stagnují?

Investice do UMTS není rozhodně žádná maličkost. Jestliže výstavba sítě NMT byla finančně náročná a výstavba sítě GSM byla velice finančně náročná, pak výstavba sítě UMTS je hyperfinančně náročná. Téměř každý stát, který uděluje licenci na provoz sítě 3G si totiž myslí, že prodej licence bude nejspíše ideální záplatou do státního rozpočtu. Operátoři jsou tak nuceni platit miliony a někdy i miliardy dolarů jen za to, aby mohly investovat několikanásobně větší částky do rychlé výstavby, aby jim nebyla udělená licence z důvodu nesplnění podmínek odebrána.

Kolik asi pak takové hovory a datové přenosy v sítích třetí generace budou stát? To je jednoduché – skoro stejně jako v sítích druhé generace, neboť ty tou dobou budou nabízet podobné možnosti, ale za nízké ceny. Operátoři prostě budou muset nasadit relativně nízké ceny, aby nalákali dostatečné množství platících uživatelů, kteří by jim přinášeli dostatečně velké finanční prostředky na to, aby operátoři mohli splácet své nemalé dluhy.

Oslíčku, otřes se

Zkusme se teď přenést do našeho dětství do říše pohádek. Dejme tomu, že máme operátora (např. Eurotel), který začal kdysi dávno (tak před deseti lety) provozovat mobilní telefonní síť 1. generace (třeba standardu NMT). Ta ho přišla na nemalé prostředky, ale ty se mu již vrátily, neboť síť NMT vydržela poměrně dlouho a ještě po 10 letech je schopna svému majiteli přinášet zisk. Stačil mu tedy zhruba jeden oslíček, který se delší dobu otřásal, aby poskytl finanční prostředky na výstavbu sítě.

Pak ale přišel nový standard v podobě sítí 2. generace (u nás GSM) a ten přinesl nové možnosti jako kvalitní digitální přenos hlasu, SMS, datové a faxové přenosy, atd. Náš operátor se tedy rozhodl pro stavbu nové, moderní sítě. Tentokrát již potřeboval oslíčků několik. Ačkoliv se sítě 2G rychle rozšířily a náš operátor vydělává miliardy korun ročně, tak musí také miliardy korun ročně investovat a miliardy korun ročně splácet bankám. Za několik málo let bude mít všechny úvěry splacené a pak začne již doopravdy vydělávat (stejně jako u sítě NMT).

Ale co se nestalo. Uplynulo opět magické pětileté období a jsou tu sítě třetí generace a náš operátor do nich bude muset investovat. Tentokrát však nebude potřebovat jen několik oslíčků, ale spíše stádo pořádných oslů, kteří by mu pomohli financovat výstavbu nové sítě. Tato síť mu nabídne možnosti, které možná ani z počátku lidé nebudou potřebovat a co je ještě stále spíše ve fázi vývoje než ve fázi, která by se dala označit jako plně provozuschopná. A to vše v době, kdy tu stávající síť ještě nemá zaplacenou. Kdybychom byli v říši pohádek, tak by se určitě takové stádo oslů našlo, ale v realitě?

Banky odmítají již půjčovat nemalé finanční prostředky operátorům, kteří mnohdy ještě ani nestačili splatit svoje stávající dluhy. A pokud je již splatili, stejně banky nejsou příliš ochotné a není se čemu divit. Návratnost investic do sítí UMTS je totiž velice dlouhodobou záležitostí a někteří analytici dokonce tvrdí, že se investice nevrátí nikdy. Pak by se z dosud prosperujících operátorů mohl stát také dobročinný spolek. Telekomunikační společnosti však v návratnost investic vesměs věří. Banky jsou však poněkud skeptičtější.

Ono taková jedna převratná technologie tu již byla – jmenovala se Iridium. Pro ty z vás, kteří již neví o co šlo, byla to satelitní mobilní telefonní síť, která používala hybridní telefony, které fungovaly jak v GSM sítích, tak v Iridiu. Většinu sítě a telefonů pro ni platila Motorola, která se momentálně ocitla ve stavu, který by se dal klidně označit jako finanční krize. A ještě něco. Iridium mělo být revolucí v mobilním telefonování. Že bychom to již někde slyšeli?

Nebojte se, síť zaplatí výrobci

Objevilo se ale jedno, již dříve používané, řešení. Síť postaví sám dodavatel technologie a operátor mu ji bude potom postupně splácet (tak postavil svou síť například Oskar). Ale pozor. Ani dodavatelé technologií se nemohou donekonečna „otřásat“ a budovat sítě UMTS po celém světě na svoje náklady. První z výrobců sítí UMTS, který již odmítl „sponzorovat“ další operátory je Ericsson, jeden z největších propagátorů a dodavatelů zařízení pro sítě 3G. Je také dost možné, že další dodavatelé budou následovat a pak teprve doopravdy vyvstane vážná otázka uvedená v nadpisu tohoto článku: Kdo zaplatí UMTS? Ono taková výstavba sítě třetí generace se vším všudy v nějakém větším státě (např. v SRN) může přijít zhruba na částku ne nepodobnou částce, která označuje výši státního rozpočtu ČR na rok 2001.

Témata článku: Ostatní, Stádo, UMTS