Siemens jde kupředu daleko rychleji, než se čekalo, opuštění vlastní výroby švédského producenta mobilů hodně poškodilo. Komentujeme ohlášené spojení Ericssonu a Sony.
Ještě před pár týdny se všeobecně zdálo, že první tři příčky v produkci a prodeji mobilů jsou obsazené nadlouho dopředu a to i včetně pořadí: Nokia, Motorola, Ericsson, či případně Nokia, Ericsson, Motorola. Siemens byl čtvrtý s viditelným odstupem, ale „demise“ Ericssonu ve věci vlastní výroby mobilních telefonů rychle zamíchala kartami (Ericsson předal výrobu třetím producentům, sám ohlásil, že si ponechá nějakou dobu značku – tedy informace o budoucím osudu svých telefonů zanechal ve značně neurčité podobě).
Operátoři, kteří jsou největší prodejci mobilů, dali Ericsson trošku k ledu a uprázdněné místo rychle zaujal Siemens: ten v prvním kvartále prodal 6.9 miliónů mobilů, Ericsson 6.2 a pořadí na bronzové příčce se tedy změnilo. První je samozřejmě Nokia držící si asi 40% tržní podíl s prodejem mezi 30-40 mil. mobilních telefonů za čtvrtletí.
Ti, kteří sledují mobilní trhy, velmi dobře vědí o před pár dny uzavřené průlomové smlouvě mezi Ericssonem a Sony o společném postupu ve věci mobilů: bude vytvořena nová firma, která zahájí činnost 1. října a bude vyrábět telefony pod svou značkou (EricsSony?). Z tohoto pohledu se ale zdá být předchozí krok Ericssonu hrubou chybou – kdyby počkal měsíc a ohlásil rovnou fúzi své mobilní divize se Sony včetně outsourcování výroby k Flextronicsu, bylo by to zcela jistě vnímáno jako nesmírně chytrý tah, kterým se zabije několik much jednou ranou. Místo toho ale Ericsson v březnu prohlásil „vzdávám boj“, čímž okamžitě přišel o třetinu trhu (a klesá dál), a pak, o dva měsíce později vyhlášené partnerství se Sony vypadá jako znouzectnost, jako pokus o záchranu, který může dopadnout všelijak.
Přitom „EricsSony“ skutečně na první pohled nemá chybu. Ericsson je skvělý v přenosových technologiích, ale poněkud zoufalý v mechanickém provedení mobilů a za jejich vzhledovou stránku také není zrovna vychvalován (i když někomu se jeho mobily zrovna líbí pro svou „technicistnost“). Sony je špička v designu a vůbec marketingu spotřební elektroniky, má úžasný talent nalézt a zahrát na nějakou utajenou strunu v nás; je také samozřejmě dobrá v audiu a disponuje podstatně lepšími prodejními kanály na světě než Ericsson. V mobilech má ale nějaké jedno procento světového trhu oproti deseti, dnes už ale jenom sedmi procent Ericssonu. Spojením se ušetří peníze a obě strany dají do společné firmy svou kompetenci, kterou nemá ten druhý.
Obchod by ale opravdu neměl chybu jen v tom případě, kdyby si Ericsson takto hloupě nepodkopl židličku; analytici doufají, že spojení se Sony v nejlepším případě pomůže získat „něco ze ztraceného tržního podílu“, ale až v roce 2002. Přitom k této ztrátě vůbec nemuselo dojít; firmy mohly fúzovat daleko dříve a Ericsson by dnes nemusel vypadáva z první trojky. Německý Siemens není žádný outsider; je to naopak těžká váha a když si jednou na bronzovou příčku sedne, dostat jej z ní bude velmi těžké. To už se skoro jako zranitelnější zdá být americká Motorola, které se v poslední době také silně nedaří.
