Koncesionářské poplatky: placení za internet již nebude možné!

Před více než měsícem jsme upozornili na problém ohledně placení koncesionářských poplatků za mobilní telefony s FM přijímačem a za počítače se zvukovou kartou připojených k Internetu. Nyní máme k dispozici stanovisko ministra kultury a ministra informatiky, na které jsme se v této souvislosti obrátili. A jaký je výsledek?
Koncesionářské poplatky: placení za internet již nebude možné!

O co vlastně jde

Na celý problém týkající se koncesionářských poplatků jsme upozornili v tomto článku, kde najdete detailní rozbor celého problému. Abychom to ale ještě jednou shrnuli, tak v současné době je situace taková, že jeden z možných výkladů zákona 252/1994 Sb. (ve znění jeho novel) zakládá povinnost platit koncesionářské poplatky za počítač vybavený zvukovou kartou a připojený k Internetu (viz citace níže), což nám v tomto článku potvrdil i ministr informatiky ČR, Vladimír Mlynář.

§1, odstavec 1
„Rozhlasový poplatek se platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci rozhlasového vysílání bez ohledu na způsob příjmu (dále jen ‘rozhlasový přijímač‘). Toto zařízení se považuje za rozhlasový přijímač i v případě, že si jej držitel upraví k jinému účelu.“

§1, odstavec 4
„Rozhlasovému poplatku nebo televiznímu poplatku nepodléhají: b) telekomunikační zařízení určená výhradně k jinému účelu než k příjmu vysílání Českého rozhlasu a České televize.“

Naštěstí se ale v §7 tohoto zákona píše, že:

Nezaplatí-li poplatník dlužné poplatky ani v přiměřené dodatečné lhůtě poskytnuté mu Českým rozhlasem nebo Českou televizí (dále jen "provozovatel ze zákona"), provozovatel ze zákona je oprávněn domáhat se svého práva u soudu.

To tedy znamená, že pokud náhodou za Internet koncesionářské poplatky neplatíte a Českému rozhlasu to nevadí, tak vám nehrozí žádná sankce. Navíc neexistuje normativní výklad zákona (= rozhodnutí soudu), který by jednoznačně stanovil, že výklad, že by se za počítač se zvukovou kartou připojený k Internetu měly platit rozhlasové poplatky, je správný.

Vzhledem k tomu, že ale tento zákon umožňuje několik odlišných výkladů a některé pasáže týkající se mobilních telefonů vybavených FM přijímačem a výše zmíněného připojení k Internetu jsou poměrně nejasné, tak jsme se obrátili na ministra informatiky a ministra kultury, aby tento zákon novelizovali. Je to totiž jednak v zájmu uživatelů Internetu, o které se „stará“ právě ministr Mlynář, a jednak v zájmu vyjasnění nepříliš šťastného zákona, který má v kompetenci právě ministr Dostál.

Co na to ministr Dostál

Stanovisko ministra informatiky jsme již publikovali v tomto článku. Nyní vám přinášíme také stanovisko Ministerstva kultury, které nám poskytl přímo jeho ministr (dopis jsme zkrátili o jeho úvod).

„Počítač či mobilní telefon je zařízením, umožňujícím individuálně volitelný příjem rozhlasového nebo televizního vysílání jen tehdy, pokud umožňuje příjem plnohodnotného a úplného vysílání, tedy pokud je na něm možno kdykoli sledovat právě vysílaný program. Je-li osobní počítač vybaven samostatnou přídavnou jednotkou – televizní kartou pro příjem běžného televizního vysílání, připojenou na televizní anténu nebo kabelový rozvod, jde o televizní přijímač. Obdobně lze pohlížet na mobilní telefony s funkcí umožňující příjem plnohodnotného a úplného rozhlasového vysílání. V případě osobních počítačů uzpůsobených k příjmu rozhlasového nebo televizního vysílání prostřednictvím internetu je zapotřebí rozlišovat, zdali se jedná o vysílání ve smyslu zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání. Tato skutečnost je významná vzhledem k tomu, že v současné době je možné přes internet přijímat pouze část televizního programu, resp. části pořadů. Pak se nejedná o zařízení umožňující individuálně volitelnou reprodukci televizního vysílání. Toto platí obdobně i pro mobilní telefony, které rovněž přijímají pouze části televizního vysílání. Naproti tomu rozhlasové vysílání je možno prostřednictvím internetu (např. radiožurnál Českého rozhlasu) přijímat v úplné a nezměněné podobě. Osobní počítač uzpůsobený k takovému příjmu vysílání pak naplňuje definiční znaky rozhlasového přijímače.

Co se týká výjimky v §1 odst. 4 písm. b) „telekomunikační zařízení určená výhradně k jinému účelu než k příjmu vysílání Českého rozhlasu a České televize“ jsou pro stanovení rozsahu výjimky klíčové a zároveň nejvíce problematické právě termíny „určená“ a „výhradně.“

Z platné úpravy není jasné, co je míněno určením zařízení, a hlavně, na základě jaké skutečnosti je výjimku podle §1 odst. 4 písm. b) možno uplatnit. Zda musí být účelové určení zařízení stanoveno již jeho výrobcem, či zda je v rámci výjimky přípustná případná následná změna určení zařízení jeho vlastníkem nebo uživatelem. Vztah výjimky k poslední větě defnici v odstavcích 1 a 2 stanovící, že „toto zařízení se považuje za rozhlasový (popř. televizní) přijímač i v případě, že si jej držitel upraví k jiném účelu“ pak také není jasný.

Díky termínu „výhradně“ nastává dále pochybnost o tom, zda je vůbec nutno výjimku takto uvádět zvlášť, neboť pokud je něco určeno výhradně k nějaké činnost, má se za to, že k jiné činnosti takové zařízení určeno není.

Výjimka navíc tím, že výslovně hovoří o „vysílání Českého rozhlasu a České televize“ jakoby ve vztahu k definicím podle odstavců 1 až 3, které užívají pojmů „rozhlasové vysílání“ a „televizní vysílání,“ vázala zpoplatnění přijímače pouze na možnost příjmu vysílání provozovatelů ze zákona, zatímco příjem vysílání jiných provozovatelů než veřejnoprávních by podle ní zřejmě mohl být důvodem pro vynětí zařízení z poplatkové povinnosti.

Závěrem lze říci, že výjimka v §1 odst. 4 písm. b) je vzhledem k definicím uvedeným v odstavcích 1, 2 a 3 nadbytečná a zavádějící, neboť nemůže existovat telekomunikační zařízení, které by bylo určené výhradně, tedy pouze a jenom k jinému účelu než k příjmu vysílání Českého rozhlasu a České televize, respektive k individuálně volitelné reprodukci rozhlasového a televizního vysílání, a současně by k takové reprodukci bylo technicky způsobilé bez ohledu na způsob příjmu.

Vzhledem k výše uvedeným výkladovým problémům se v rámci připravované novely zákona č. 252/1994 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, navrhuje v §1 odst. 4 písmeno b) vypustit.“

Zákon je nejasný

Jak je vidět, tak i sám ministr kultury, do jehož kompetence (respektive kompetence jeho ministerstva) spadají rozhlasové a televizní poplatky, uznal, že zákon je třeba změnit. Nicméně z jeho dopisu není zcela zřetelné, zda v příští novele bude jasně řečeno, že za počítač se zvukovou kartou a připojením k Internetu se nebude muset platit. Ministr Mlynář nám však napsal: „Na novelu zákona o níž se ministr Dostál zmiňuje dohlédnu tak, abychom Internet z placení poplatků osvobodili.“ Kromě toho ministr Mlynář také ministru Dostálovi nabídl, že se Ministerstvo informatiky bude podílet na novele výše zmíněného zákona (zejména pak bodů týkajících se právě Internetu).

Nezbývá tedy než doufat, že novela zákona již zamezí problematickým výkladům tohoto zákona a že oba dva ministři dokáží, že jednají v zájmu občanů.

Témata článku: Ostatní, Internet, Placení, Plac