Jistě, život není žádné leháro. Kdo se chvíli fláká, může mít brzy potíže s obživou, ale to je naprosto spravedlivé. Tak to vymyslela příroda a čím víc se to snažíme ignorovat, tím víc nás to bolí. Život člověka není o tom, aby mu někdo zajistil práci, ale aby si smysl svého života našel a prožíval sám. Včetně živobytí.
----
Proč by měl někdo za studium platit 2x? O ničem takovém jsem nepsal.
----
Lidé budou vždycky plakat o podporu, dokud si ji pokaždé vybrečí. Pud sebezáchovy je ale mnohem silnější. Zpravidla lidé začnou něco dělat, až když jim pláč nijak nepomůže. Pak většinou konečně utřou falešné slzy a začnou se hýbat. Dokud budou dostávat, nic se nezmění. Proč taky.
----
Premiér samozřejmě nic nevyřeší, ani kdyby byl svatý, ani kdyby měl ty nejlepší nápady, bez plné podpory občanů a voličů. Premiér bude vždy jen tak dobrý, jak rozumní, moudří a zodpovědní budou občané, voliči. To oni, my, musíme věci řešit, chtít je vůbec řešit. Mě by jako premiéra ukamenovali do měsíce, dnešní občané by "mě" (takové názory a postoje) ani nikdy nezvolili, s názory, jako mám já a někteří další (je nás celkem dost, pořád ale strašně málo), většina lidí nikdy souhlasit nebude, takže "je" ani nikdy nebude volit. Aby se mohly věci dát do pořádku, musela by většina lidí začít přemýšlet jako já, mít stejné postoje a názory. Pak se zcela reálně objeví na scéně i premiér, který takový "hlas většinového lidu" začne reálně realizovat v praxi prostřednictvím své vlády. A myšlení lidí jen tak nezměníš. To si musí každý člověk udělat sám.
