Nový Nexus je prvním telefonem, který pohání Android 4 ICS. Co nového systém přináší a jak funguje na telefonu s HD rozlišením displeje?
Pokud bych měl Galaxy Nexus s někým srovnávat, bude to přirozeně Galaxy S II (a skoro totožný a u nás neprodávaný Galaxy S II HD LTE). Oba modely mají sice jiné nitro, výlisky ale pochází ze shodné předlohy, i když podobnost už zde není taková jako v případě Galaxy S a Nexusu S. Jiné je tedy rozložení tlačítek a portů, kamery, reproduktoru a dalších drobností. Nexus je širší, delší a zhruba stejně tenký. Zatímco Galaxy S2 má obrazovku s uhlopříčkou 4,3“, Nexus se už svými rozměry pomalu blíží „stařičkému“ Streakovi (5“), disponuje totiž prohnutou obrazovkou s uhlopříčkou 4,65“. Lehounce „banánovitá“ obrazovka – respektive sklo nad ní – se poprvé objevila u Nexusu S a od té doby se komunita dohaduje, jestli je to k něčemu dobré. Je sice pravda, že se díky prohnutí může veškeré světlo odrážet do nějakého ideálního středu, kde by mohlo být vaše oko, stejně tak se ale na prohnutém skle zobrazí i docela cizí odlesky. Na druhou stranu je pravda, že jsem si prohnutí v tomto případě všiml až poté, co jsem se o něm dočetl na webu Googlu. A to jsem už telefon pár dnů horlivě používal. Nakonec to tedy možná bude jen prostý marketing: hele, co jsme dokázali vyrobit. Prohnuté sklo!
Nejbližším příbuzným nového Nexusu je Galaxy S2 a zvláště Galaxy S2 HD LTE
Toto všechno se nicméně dočtete ve specifikaci. Mnohem zajímavější je počet pixelů a jemnost displeje. S2 má tradiční WVGA rozlišení 480×800 pixelů, což odpovídá hustotě cca 218 ppi (pixels per inch). Upřímně, to není zrovna nejlepší, stejné WVGA rozlišení má totiž hromada menších telefonů. Na menší ploše tedy zobrazí více pixelů, písmo není zubaté, je krásně prokreslené, detailní a přitom jemné a v prohlížeči přečtete droboučký text i bez všudypřítomného přibližování. Takový Samsung Note má hustotu 285 ppi, Nexus One má hustotu pixelů 254 ppi, nejnovější Nokia Lumia 800 252 ppi, Nexus S má 233 ppi, HTC Desire HD 216 ppi a dnes už stařičký iPhone 3GS dokonce jen 163 ppi. Galaxy Nexus má díky vskutku luxusní hustotě 316 ppi překrásnou kresbu. Má sice obrovský displej, ale zároveň má také jako první androidí telefon (společně s „polotabletem“ Galaxy Note a SGS2 HD LTE) téměř tabletové rozlišení 720×1 280 pixelů.
Na kvalitním displeji s 16 miliony odstíny a s technologií HD Super AMOLED vypadá při této jemnosti a rozlišení skutečně skvěle téměř vše počínaje typografií nového písma Roboto, a konče fotografiemi. Samotné písmo Roboto má oblejší tvary než starý Droid a může si to díky vysokému ppi dovolit, jelikož jsou oblé křivky dokonale vyhlazené a i s ostřížím zrakem neuvidíte ani jeden nadbytečný pixel. Mezi profesionály si už ale našlo i své kritiky.
Displej na Galaxy Nexus je zatím to nejlepší, co jsem na Androidu viděl a už se skutečně svou jemností srovnává s iPhonem 4S. je to právě on, kdo i nadále udává krok. Sice nemá tak vysoké rozlišení, musí se spokojit „pouze“ s 640×960 pixely, ale ty se zobrazují na výrazně menší ploše s uhlopříčkou 3,5“. Suma sumárum, jemnost displeje na iPhonu 4S tedy dosahuje úrovně 326 ppi.
Bez tlačítek
Když telefon vytáhnete z krabičky a poprvé spustíte, více než kvalita displeje vás ale nakonec zaujme něco docela jiného. Absence ovládacích tlačítek. Pokud je ICS přepracovaný tabletový Honeycomb, pak je Galaxy Nexus přepracovaný tablet. I ty trojkové totiž disponují pouze virtuálními tlačítky zobrazenými v rámci displeje a pak už pouze kolébkovým ovladačem hlasitosti a hlavním vypínačem. Má to své výhody, ale i úskalí. Tak především se rozlučte s 96 vertikálními pixely, ty totiž blokují virtuální tlačítka Zpět, Domů a Historie programů. Aktivní displej pro aplikace má tedy ve skutečnosti vyhrazeno „pouze“ 720×1 184 pixelů, přičemž uberte ještě pár desítek pixelů pro horní panel, který ale může v celoobrazovkovém režimu aplikace snadno překrýt. Spodní virtuální tlačítka se budou zobrazovat vždy, i když se mohou ztmavit do podoby teček, aby nerušily třeba ve hrách. Proč je nelze skrýt úplně? No protože byste se z mnoha programů jednoduše nemohli dostat – skutečně tu není žádné fyzické tlačítko Domů.
Pak to má ale i své designové výhody. ICS podporuje plnou rotaci, přičemž tlačítka se zobrazí vždy na správném místě. Pokud ke všemu přetočíte displej naležato, pootočí se o devadesát stupňů i tlačítka. A nakonec je tu kompatibilita (a nekompatibilita), což je dvousloví, které všichni uživatelé Androidu velmi dobře znají.
Emulované tlačítko Menu
Jelikož je ICS zase nový systém, ruší některá zažitá pravidla. Jedním z nich je tlačítko Menu. Na tabletovém Honeycombu žádné tlačítko Menu není a designéři Androidu radí vývojářům používat nové ovládací prvky a menu realizovat přirozenou formou jako na velkém počítači. Tedy žádné fyzické tlačítko jako na starém telefonu, ale nějaké to tlačítko přímo v programu – konkrétně třeba v horizontálním ovládacím řádku jménem Action bar. Majitelé honeycombových tabletů Action bar věrně znají a nyní ho poznají i majitelé telefonů s ICS. Google Mapy, Google Earth a další programy na Galaxy Nexus tedy vypadají spíše jako na tabletu, než na Androidu druhé generace.
No dobrá, ale co se starými aplikacemi? I v tomto případě se ICS chová zcela totožně jako Honeycomb a v případě spuštění programu kompilovaného pro Android 1.0 až 2.3 zobrazí vedle virtuální trojice tlačítek ještě čtvrté – staré dobré kontextové menu.
Emulované tlačítko menu a jeho klasická nabídka a naopak třeba roletové menu u kompatibilní aplikace
Aby to ale nebylo designově úplně čisté, tlačítko pro menu je velmi malé a je zarovnané zcela vpravo. Na první pohled je tedy patrné, že k původní svaté trojici Zpět, Domů, Historie vůbec nepatří a uživateli dává podvědomě najevo, že s touto aplikací není něco v pořádku, že není upravená pro Ice Cream Sandwich.
Hurá, tříbarevná pohotovostní dioda!
Nexus se konečně vrací ke kořenům a na telefonu opět najdete stavovou LED diodu. Je umístěná na přední straně dole pod virtuálními ovládacími tlačítky. Podle dokumentace by měla disponovat třemi barvami, takže se co nevidět objeví i nějaké nástroje k jejich programování (a přinejhorším Cyanogenmod). Podstatné je ale to, že si znovu všimnete zameškaného hovoru, příchozí SMS a dalších operací, aniž byste museli stále dokola kontrolovat displej mobilu.
Pět megapixelů vzadu, 1,3 vpředu a bez prodlevy
Se základním programem pro fotoaparát a kameru na čistém Androidu jsem měl vždy docela velký problém. Vždy se totiž jednalo o možná až zbytečně příliš jednoduchou aplikaci, která vlastně skoro nic neuměla a do kapsy ji strčila fotoaplikace leckterého levnějšího modelu od LG, SE a Samsungu. Píšu to celé v minulém čase, teď bych tedy měl radostně vykřiknout, že v ICS je tomu úplně jinak, ale namísto toho budu se slzou v oku konstatovat, že je to i nadále velmi jednoduchý prográmek.
O jeho chod se stará pětimegapixelový snímač na zádech s jednou přisvětlovací LED diodou a přední kamera pro videohovory a metrosexuály s rozlišením 1,3 megapixelů. Nic přelomového, nic zásadního, myslím ale, že 5 megapixelů je na mobilním telefonu dostatečné rozlišení. Doba, kdy podle Moorova zákona rostl i počet pixelů CCD/CMOS čipu, je myslím už ta tam a fotograficky–vzdělanějšího uživatele dnes zajímá spíše skutečná obrazová kvalita, než absolutní počet škaredých pixelů s otřesnou postprodukcí, artefakty a šumem. O fotografii podle Galaxy Nexusu se rozepíšu později, teď snad jen dodám, že se fotoaplikace oproti svým předchůdcům liší zejména v podpoře tvorby panoramat, selektivním zaostřováním klepnutím na obrazovku a především okamžitou expozicí bez zpoždění. Poznáte to v podstatě hned, při klepnutí na virtuální spoušť totiž neuslyšíte žádnou neexistující retro uzávěrku, ale skutečně jen pípnutí, takže zpočátku ani nebudete tušit, že jste snímek už skutečně pořídili.
Je to vlastně jednoduché, celé kouzlo totiž spočívá v tom, že optika zaostřuje kontinuálně a od prvního okamžiku, kdy se spustí fotoaplikace. Jakmile tedy klepnete na spoušť, pouze se sejmou data z čipu.
V tomto směru je Galaxy Nexus naprosto připravený pro reportážní fotografii, snímek totiž pořídí v podstatě okamžitě a to i při zhoršených světelných podmínkách. Samostatnou kapitolou jsou funkce nahrávání videa, kde najdete i možnost klíčování, o tom ale vážně až později.
Připraveno pro dokovací stanici
A to je v podstatě ke konstrukci vše. Po stranách najdete už jen kolébkový ovladač hlasitosti, hlavní vypínač a na spodní straně pak otvor pro micro USB 2.0 a vývod na sluchátka. Na straně s kolébkovým ovladačem hlasitosti je ještě trojice kontaktů pro horizontální dokovací stanici a ve spodní části na zádech reproduktor. U vývodu na sluchátka najdete hlavní mikrofon a na zádech zcela nahoře u otvoru k odejmutí krytu pak objevíte ještě druhý aktivní mikrofon pro měření (a následné odstranění) šumu při hovoru.
Galaxy Nexus a jedna z horizontálních dokovacích stanic
Záda jsou identická jako na Samsungu S2. Jsou tedy lehounce pogumovaná s perforovaným vzorkem. Ačkoliv je kryt extrémně tenký a lehoučký, v zaklapnutém stavu působí docela kompaktním dojmem a nakonec spíše při troše vůle skřípal tvrdý plast okolo konektoru USB. Pogumovaná záda žádnou vůli neměla. Alespoň prozatím.
Wi-Fi na 2,4 GHz i 5 GHz
Co naopak neuvidíte, jsou komunikační antény, čipy a nejrůznější senzory. Nechybí plná komunikační výbava počínaje GPRS a konče LTE na vybraných trzích. Mnohem zajímavější je ale podpora Wi-Fi, vedle obligátního 802.11 b/g/n na kmitočtu 2,4 GHz je totiž podporované i pásmo 5 GHz. To ocení zejména obyvatelé v hustě zastavěných oblastech, kde se navzájem prolíná třeba desítka sítí, všechny dostupné kanály kmitočtu 2,4 GHz jsou už v podstatě rozebrané a signál interferuje. Pokud v takovém případě váš domácí Wi-Fi router disponuje i „pětigigahertzem“, můžete v tomto pásmu k routeru připojit i svůj telefon a signál nebude rušen ostatními, jelikož 5GHz routerů není v domácnostech zase tolik. Síťový čip je dostatečně svižný, takže dosáhnete bez problému rychlostí mnoha desítek megabitů za sekundu.
Nastavení frekvenčního pásma Wi-Fi
Wi-Fi Direct jako nástupce Bluetooth
Android 4 podporuje také nový protokol Wi-Fi Direct, který má ambice nahradit v dohledné době pomalý Bluetooth. V podstatě se jedná o upravený komunikační profil Ad-hoc pro přímé (P2P) propojení dvou počítačů. Wi-Fi Direct s ním ale není zpětně kompatibilní, pokud tedy na svém počítači přepnete síťovou kartu právě do režimu Ad-hoc (na Windows 7 ve správci pro vytvoření nové sítě), Galaxy Nexus se s počítačem nespojí. V každém případě, jakmile se Wi-Fi Direct rozšíří, budete moci díky této technologii snadno poslat dokument z mobilu třeba na tiskárnu, do počítače a zcela nový rozměr získává Wi-Fi Direct ve spojení s NFC. Jednodušší protokol NFC může zinicializovat komunikaci, ta se pak ale z důvodu vyšší rychlosti už provede třeba právě skrze Direct Wi-Fi.
Wi-Fi Direct v praxi
V nastavení telefonu narazíte ještě na Android Beam. To je rozšíření pro NFC a jednoduchou výměnou drobných dat skrze NFC. Aplikace tak přes NFC může odeslat druhému telefonu třeba push zprávu s webovou adresou aj., NFC ale z principu není ideální pro přenosy objemných dat. Pro ty je tu právě Wi-Fi Direct.
Barometr, trojosý gyroskop a další klasika
Po mobilních datech, duální Wi-Fi a NFC už přichází na řadu senzorová klasika, tedy akcelerometr, trojosý gyroskop, kompas, senzor osvětlení a přiblížení a nakonec lahůdka v podobě barometru. Pro něj zatím na Marketu najdete jen pár aplikací, které zobrazí prostě a jednoduše tlak v milibarech, nicméně správně nastavený barometr by mohla nějaká chytrá aplikace využít i pro zpřesnění nadmořské výšky vypočítané GPS přijímačem.
SIM kartu můžete vytáhnout, aniž byste museli vyjmout rozměrný Li-ion článek s kapacitou 1 750 mAh. Aby Android pochopil, co se to proboha stalo, jeho GSM/3G modem resetujete prostým zapnutím a vypnutím režimu letadlo. Systém sice bude křičet, že je třeba vypnout telefon, to ale vážně není třeba. Pokud byste to ale přeci jen udělali, Galaxy Nexus vás odmění zatím asi nejpovedenější startovací animací. Skoro mě až mrzí, že systém nepadá sám od sebe častěji. S tímto mu ale časem pomůže CyanogenMod.
