Zřejmě jsme si nerozuměli, já mluvil o komunikaci v pracovních vztazích. S většinou občanů, třeba se servírkou v bistru, nebo s řidičem autobusu, se samozřejmě anglicky domluvíš, ale při jednáních právě na pracovní úrovni můžeš někdy pozorovat, jak k tobě někteří Francouzi přistupují s určitou mírou přezíravosti. Dokonce jsem slyšel o situaci (osobně však nemám zkušenost), kdy je lepší mluvit špatnou a méně srozumitelnou francouzštinou, než precizně zvládnutou angličtinou.
Je otázka, jestli to, že se Francie nenechala amerikanizovat tak, jako třeba Česká republika (A u nás je to ještě horší v tom, že jsme si od Ameriky vzali např. prostoduché akční filmy, místo toho, abychom se naučili dobře jazyk. To je ten příklad s celníky. A pokud jsem zmínil schopnost francouzského řidiče autobusu mluvit anglicky, musím jen s politováním dodat, že takový jev u nás zpozorujete jen stěží. Nebo třeba české děti, ty říkají „cool“ a „fuck“, ale objednat si pokoj v hotelu nedokážou.), je zase taková chyba. Jistě víš o francouzských úřadech, které vymýšlejí francouzská slova namísto cizích, ty sice budí na tváři úsměv (jako česká „makošlapobřinkotruhla“ či „nosočistoplena“), ale na druhou stranu zachovávají francouzský jazyk a francouzskou kulturu pro příští generace.