Mobil ve škole: pohled ze strany učitele

V pondělí uveřejněný článek o používání mobilních telefonů ve školních lavicích rozpoutal bouřlivou diskusi. Učitelka jedné střední školy má úplně opačné názory, než autor původního článku.
Mobil ve škole: pohled ze strany učitele
V pondělí uveřejněný článek o používání mobilních telefonů ve školních lavicích rozpoutal bouřlivou diskusi. Jaký je názor učitele na střední škole? Zbystřit by měli zejména současní studenti.

Z druhé strany barikády

Paní učitelka, která je naší pravidelnou čtenářkou, vyučuje na gymnáziu. A protože měla několik připomínek ke zveřejněným faktům, rozhodla se s nimi podělit i se čtenáři Mobilmanie.

Fakt č. 2 - nošení mobilních telefonů do školy nelze studentům zakázat.

Fakt č. 3 - používání mobilů lze zakázat školním řádem.

Používání mobilů školním řádem opravdu nelze zakázat – protože už zakázány jsou! Na velké většině škol je tímto řádem studentům zakázáno nosit do školy drahé předměty a mobilní telefony drahé zcela jistě jsou. Stejně tak je i zakázáno používání předmětů, které nesouvisí s výukou – souvisí mobilní telefon s výukou? Bez pochyby ne. Záleží tedy na řediteli školy, zda vyžaduje dodržování těchto pravidel – většinou jsou však shovívaví a telefony zakazují ve výuce.

Fakt č. 4 - profesor nesmí studentovi zabavit telefon.

Profesor tak učinit může, protože se student dopouští dalšího porušení školního řádu – student je povinen věnovat plnou pozornost výuce. A u studentů mladších osmnácti let může dokonce vrátit mobil až rodičům, jejichž majetkem tento telefon z právního hlediska je.

Fakt č. 5 - když se něco vážného stane, tak má student spojení s rodiči.

Viděli jste někdy dítě, které má nějaký vážnější úraz, např. zlomenou nohu? Asi ne, protože vlivem šoku je jeho myšlení naprosto iracionální. A zcela určitě nebude v tomto rozpoložení mysli schopno ze sanitního vozu záchranné služby sdělit rodičům svůj stav i název zdravotnického zařízení, kam je převáženo. Souhlasit nemohu také s popsaným postupem – autor zřejmě nikdy ve školství zaměstnán nebyl. Každý třídní učitel má přehledný seznam všech studentů včetně kontaktů na rodiče vždy při ruce. Proto je myšlenka „dohledávání a usilovného shánění“ příjemně úsměvná. Ve skutečnosti by to probíhalo asi takhle: po zjištění úrazu by byl student ošetřen a byla by k němu zavolána lékařská pomoc. Pokud by si zranění vyžádalo hospitalizaci, tak by vyučující pochopitelně znal název zdravotnického zařízení, kam je dítě převezeno. Teprve pak informuje rodiče!

Fakt č. 6 - když student nechce, tak stejně pozor nedává.

Ale copak, pane autore! Jakýmpak studentem jste byl (či stále ještě jste)? Asi ne moc disciplinovaným, protože podle školního řádu jste povinen věnovat veškerou pozornost výuce. A pokud tak vy, či kdokoli jiný, nečiníte, hrubě porušujete ustanovení školního řádu a můžete být kázeňsky potrestán (pozn. redakce: otázkou je ovšem jak; takový studentík si z potrestání nemusí dělat vůbec hlavu).

A co vy na to? Souhlasíte s paní učitelkou?

Témata článku: Ostatní, Mobil, Zdravotnické zařízení