Téměř každý, kdo přišel nějak do styku s mobilními telefony, je - troufám si tvrdit - tímto technologickým fenoménem poslední doby nějak ovlivněn. Zkusme se na některé „úchylky“ podívat.
Touha mít ten nejlepší telefon (alespoň vrámci okolí)
Tato mánie je spíše mužskou záležitostí. Jde o sžíravý pocit, že nemám-li lepší anebo aspoň stejný mobil než kolega (kamarád, známý...), jsem něco méně než on. Modelová situace ze života - co opravdu se stalo:
- žena a muž, kolegové. Oba vybaveni služební Nokií 5110, vlastní mobil nemá ani jeden z nich (k čemu by jim byl, mají-li služební i pro soukromé hovory),
- její Nokia poznenáhlu odchází do věčných telefonovišť, dostává tudíž mobil jiný - N6150, telefon možnostmi podstatně výše, než původní N5110,
- on tuto skutečnost náhodně zjistí a reaguje slovy „ty máš nový mobil“ (ji by ani ve snu nenapadlo takovou bezvýznamnou skutečnost někomu sdělovat), načež ona mu vypoví historii smrti jejího původního telefonu,
- asi nikdo nezjistí, jakými cestičkami se ubíraly v následujících dnech jeho myšlenkové pochody, jisté je jen to, že i on si nechal telefon vyměnit,
- při dalším setkání s kolegyní jí hrdě ukazuje mobil nový, dokonalou a krásnou N6310 a říká „hele, mám taky nový mobil, je dokonce lepší než šéfův“,
- načež je její odpovědí naprosto konsternován „dá se z něho volat stejně jako z mého - tak o co jde?“
Ještě podotýkám, že profesně se telekomunikacemi nezabývají a ani jeden z nich nevyužívá možností svého telefonu plně - oběma funkce původní N5110 naprosto stačily.
Další příhoda je opět „ze života“ - v době, kdy byl Siemens C35i novinkou jsem jeden měl a na jeho zadní stranu jsem si z důvodu přenosu z místa na místo nalepil kovovou samolepku „Intel Inside - Pentium III“. Shodou okolností měl stejný telefon i spolucestující v kupé vlaku, jíž jsem cestoval. Ten si brzy všimnul, že můj telefon vypadá poněkud jinak než jeho a ptal se, co to mám. Suše jsem mu vysvětlil, že jde o nejnovější Siemens řady C (seqv. C35, C35i, C35PCi). Naštěstí jsem vzápětí vystupoval, takže mi stihl říct jenom to, že jej prodejce pěkně "natáhl", protože mu prodal starý model místo nejnovějšího a že si bude stěžovat a požadovat výměnu. Další pokračování neznám, ale docela by mne zajímal vývoj setkání onoho spolucestujícího a prodejce telefonu….
Touha mít telefon jiný, než ti ostatní
Z tohoto postižení profitují ponejvíce výrobci příslušenství, zejména náhradních krytů a neméně i dodavatelé a výrobci telefonů, umožňujících laické překrytování. Pokud si dobře vzpomínám, éru výměnných krytů zahájila ve své době velmi oblíbená a dodnes hojně používaná N5110 a v současnosti tuto možnost nabízí celá plejáda telefonů různých výrobců.
Proč si ovšem tolik lidí z důvodu odlišení koupí týž telefon, který je v jejich okolí nejobvyklejší? Zase mohu posloužit příkladem ze života - dítě, jemuž byl slíben telefon, ovlivněno svými spolužáky trvalo na typu N3310 - zejména pro možnost odlišení se. Rodiče měli ovšem na typ telefonu jiný názor a koupili R310, dle jejich mínění pro dítě vhodnější (hodnotami SAR patří k nejlepším a je to outdoor). Po demonstrování vlastností telefonu - zejména těch odolnostních - toto dítě tvrdí, že daný telefon je výborný a nikdo ze spolužáků jej nemá…
Telefon, který obdivuji já, je ten nejlepší a nejdokonalejší
Kdo navštívil nějakou „webovou“ debatu zaměřenou na značky telefonů, ví naprosto přesně, o čem píšu.
Zastánci či protivníci jednotlivých výrobců a typů MT do sebe „buší“ argumenty i invektivami ze všech sil. V diskusních příspěvcích jsou často názory rozumné, vyzdvihující funkce, designové vlastnosti či poruchovost jednotlivých modelů, obvykle vycházející ze zkušeností osobních nebo z blízkého okolí, ale najde se i mnoho jiných, nesmiřitelných a mnohdy vulgárních.
Společným jmenovatelem těch „druhých“ je neochota pochopit či přijmout argumenty ostatních diskutujících a neschopnost přinést nebo přednést věcné argumenty vlastní. Dalším charakteristickým znakem může být nevalná znalost gramatiky českého jazyka, což by mohlo ukazovat na nižší inteligenci, případně vzdělání oněch „druhých přispěvatelů“. Důkaz nebudu uvádět, opravdu se stačí podívat do diskusí na webech zabývajících se tematikou mobilní komunikace.
Můj operátor (tarif) je nejlepší - když už ne obecně, tak pro mne určitě
Pro tento bod platí v zásadě totéž, co pro předchozí - jen předmětem sváru mezi diskutujícími jsou výhody a nevýhody různých programů různých operátorů a kvalita služeb v relaci s platbami za ně. Ani tady nebudu rozepisovat různé varianty sporů, opět je lze bez problémů nalézt v mnohých diskusích na webu. Zajímavé ovšem je, že mnozí lidé toto tvrdí, i když vůbec nemají ponětí kolik a za co platí a už vůbec nevědí, kolik by při změně tarifu či operátora platiti mohli.
Dejte mi s mobilem pokoj, jde z něj strach
Donedávna jsem se domníval, že jediné obavy mobilní telefony vzbuzují vyzařováním elmg. záření. Tento jev je známý, jeho škodlivost ani neškodnost naopak prokázány nebyly. Jedna kolegyně ale tvrdí, že kdykoli použije mobil (v jejím pojetí jakýkoli telefon bez šňůry), přímo cítí vyzařované vlny a ohřívá se jí mozek. Nevím, její teplotu změřenu nemám.
Teprve před několika dny (v souvislosti s článkem o odposlouchavatelnosti mobilů) mi došlo, že mobil, jakožto dnes už všudypřítomná komunikační technologie může vzbudit obavy (jejichž oprávněností se protentokrát nebudu zabývat) z odposlouchávání a z toho plynoucí ztráty soukromí a někdy i svobody. Vrcholem byl asi jeden z příspěvků k již zmíněnému článku od čtenáře pan XY (klikni a v diskusi najdi). Mimochodem, tento čtenář mi v reakci na článek Nokia 7150... mailem sdělil, že určitě nevím, co je to paranoia a jsem v zásadě ignorant a hlupák - protože mu nevěřím…
A ještě jedna příhoda, tentokráte skutečná, mne napadá: asi před půlrokem jsem cestoval nočním vlakem z Prahy do Českých Budějovic. Tímto vlakem, v rámci udržení klidu a pořádku jeli i dva příslušníci Policie ČR, z nichž jeden mne rozladil svým neurvalým chováním - požádal jsem jej o jeho služební číslo s tím, že si na něj budu stěžovat. Potud v pořádku. Ale přál bych vám vidět jeho zděšení, když jsem si toto číslo z momentálního nedostatku jiných záznamových zařízení začal psát do telefonu. Zbledl a poněkud rozechvělým hlasem se okamžitě ptal, co to dělám, jak si to představuju a chtěl, ať této činnosti ihned zanechám. Zda měl obavy ze ztráty „duše“ nebo kouzel woodoo už jsem nepátral a dojat jeho zděšením jsem si na něj ani nestěžoval (ono číslo už bohužel také nemám).
