Tak mě napadlo, že bych mohl forum trochu oživit, tady máte pohádku 
Jedná se vlastně o přepis mé recenze. Příjemné čtení
V dobách dávno minulých v zemi daleké předaleké sídlilo finské království Nokie. Jednoho deštivého podvečera se stalo něco, co mělo změnit osud všeho lidstva. V kronikách zapsáno jako zrod Nokie 3330.
Legenda praví, že toho dne zahalil celé království Siemense hluboký stín.
Neuplynul dlouhý čas a i k nám, do zemí českých, se donesl tento telefon. Lidé však museli šahat hluboko do svých měšců. Známý obchodník Eurotel jej nabízel v Go sadě za deset tisíc zlatých.
Naštěstí pár statečných se svým činem hrdině zapsalo do historie. Z království Polského propašovali tyto skvostné cihličky a nabídli za 6500 zlatých. Tato příležitost mi mou Nokii přinesla a zárověn 6500 odnesla.
Již v prvý moment mi padl do oka. Zamiloval jsem si skvostnou klávesnici, která umožňovala psát bez překlepů. Byl jsem zahrnut mnoha výměnnýmy kryty, odměnou mi však bylo nepříjemné vrzání. Když jsem jej uchopil ruka mi ztěžkla.
Párkrát se přesypal písek v hodinách a já se rozhodl, že tuto "cihličku" již dál tahat nemohu. Po dlouhém hledání se objevil spasitel. Byl jím Lithium-Polimerový akumulátor o kapacitě 1500mAh. Nyní je jako pírko a se vzpomínkou na nabíječku ne víc jak jednou týdně. Displej je zbytečné přibližovat, jelikož každý poutník již okusil "dvoubarevný život".
Zachtělo se mi rozeslat všem poselství o mém novém telefonu. Jakmile jsem však překročil hranici jedné zprávy chtělo se mi telefon odhodit. Jelikož po překročení 160 znaků se mobil strašlivě spomalí. Psaní se stane tak děsivou zkušeností, že už se mu po zbytek života radši budete vyhýbat. Probleskl mi nápad, jak tento zapeklitý problém vyřešit. Vklouzl jsem do telefoního seznamu s pamětí sto míst a začal jsem hledat. Po půl minutě proklikávání seznamem, díky vyhledávání pouze prvního písmene, jsem konečně našel hledané jméno.
Z krajů dalekých i blízkých se dozvídám o existenci paměti na sms v telefonu. Nepotřebuji moudré knihy, abych zjistil, že ji můj telefon nenabízí.
Začal jsem být zvídavý. Prošel jsem menu a narazil na položku "Upomínky". Nalezl jsem úkolovník s pamětí deset zápisů. Je to sice pramálo, ale k telefonu dodávaný bloček k synchronizaci mi jej umožnuje udržovat poloprázdný.
Úsměv z tváře mi vymizel po vyjmutí baterie. Nastavení času a data je ztraceno. Hlavou mi probleskla myšlenka odplaty vůči Nokii.
Druhého dne se probouzím. Pozdě! Zapomněl jsem si nastavit budík, kdyby jen byl opakovaný.
Intuice mě zavádí do menu her. Jsem mile potěšen. Důvodem je možnost stahování nových úrovní do předinstalovaných her.
Proroctví však tvrdí, že přijde technologie z cizího světa, která můj mobil zahubí. Párkrát se přehoupne slunce nad obzorem a co bylo řečeno se začne naplňovat. Přichází Java a tehdejší věhlas mého telefonu začíná upadávat v zapomnění.
Zvídavost mi našeptává okusit krásy Wapu. Mé kroky směřují k portálu klubu Nokia. Po vstupu jsem obklopen množstvím informací a downloadů. Neodpustil bych si nestažení dalších levelů do mých her. A tak za chvíli je můj telefon zase o něco zábavnější.
Stylovým společníkem mi byl. Hrdým bojovníkem proti království Siemense, ale mám pocit, že je na čase jej opustit a vydat se cestou nového společníka. A kdo by mi mohl vyhřívat kapsičku? Bohužel království Nokie sužované démonem nekreativity nenabízí nic pro náročné poutníky, kteří mají hloběji do kapsy. Dětátko Sony Ericsson T630 designově povedené se mi zdá. Tento příběh se předává již po generace. Věčný boj mezi Nokii a Siemensem, dnem a nocí... tu vždy bude aby udržel naši společnost v rovnováze.
