Vyznat se v současných modelech Nokie dá docela fušku. Model 1100 patří spíše do nižší kategorie a neoplývá příliš velkou výbavou. Zato bude vyhohovat začátečníkům a obecně nenáročným uživatelům.
Skoro jako sněhuláček
Velikostí patří Nokia 1100 spíše k průměru. Není ani přehnaně velká, ani přehnaně malá, její velikost přesně odpovídá mé ruce, dobře se drží, ale mohla být o pár gramů lehčí. Oproti Nokii 2100 z podobné kategorie je 1100 nepatrně větší a o nějakých pět gramů těžší. Zatímco 2100 je cihlička bez nápadu, 1100 je originálnější. V oblasti displeje je totiž lehce vyboulená, přičemž tento tvar zdůrazňují také světlé linie předního krytu. Designově jsou rovněž zajímavé rýhy po stranách, které mají i praktickou funkci, protože mobil díky nim neklouže. V horní části mobilu pak nechybí dvě očka pro poutko.
Zvláštní klávesnice
Nokia 1100 je podle výrobce mobilem pro „prvouživatele“, kteří ocení robustnější konstrukci a povrch upravený tak, aby jej nešlo snadno poškrábat. Na omak jde o běžný tvrdý plast, který samozřejmě neodolá ani ostřejšímu nehtu, takže to s tou odolností asi nebude tak žhavé. Klávesnice je vytvořena z jediného bloku světlé pryže, což je přinejmenším zvláštní. Na druhou stranu to má jednu výhodu – mobil nemá přední kryt, tím je totiž samotná klávesnice. Vrzat tedy může skutečně jen zadní díl, pod kterým se schovává tenká baterie. A také vrže, stačilo párkrát sundat kryt a už jsem musel hledat papírek.
Oproti tomu baterie sedí ve své jamce pevně. Je typu Li-Ion a udrží mobil při životě nějakých pět šest dní. Konektor pro nabíječku je stále stejný, takže můžete dobíjet u kohokoli, kdo používá mobil stejné značky.
Hele, ono to svítí!
Možná se mi budete smát, ale já za velmi užitečnou funkci považuji svítilnu. V horní části mobilu je malá dioda, která svítí hodně jasným bílým světlem. Hodí se mi vždy, když procházím spojovací chodbou mezi dvěma bytovými bloky, kde nějaký filuta ukradl nejen spínače světel, ale i světla samotná. Ale možností využití je samozřejmě mnohem více. Aktivace se provádí céčkem, dvojstisk aktivuje svítilnu na trvalo, krátký stisk ji rozsvítí pouze na dvě sekundy. Svítilna rovněž svítí tak dlouho, dokud céčko držíte. Ani nevíte, jak bych takovou blbůstku ocenil na svém mobilním telefonu.
Bez barev: no a co?
Displej je pouze černobílý, ačkoli konkurence nabízí v této cenové kategorii některé mobily s displeji barevnými. Co naplat, Nokia je firma, která si to může dovolit, protože dobře ví, že i bez barev si její mobil někdo koupí. Ne pro každého je totiž barevný displej životně důležitý. Přiznám se, že mně třeba absence barev vůbec nevadila. MMS mě omrzely, obrázky na pozadí nepotřebuji a na hraní her v Javě nemám čas. Asi už nejsem ten pravý uživatel mobilů moderní doby.
Rozměry displeje postačí k tomu, aby zobrazil až šest řádků. Podsvícení je zelené a docela slabé. O tom, že svítí také klávesnice, jsem se musel přesvědčovat v téměř naprosté tmě.
Návrat ztraceného syna
Už když jsem vzal mobil poprvé do ruky, překvapilo mě, že se Nokia vrátila k nedávno opuštěnému NaviKey, tedy centrálnímu ovládacímu tlačítku. Všechny současné Nokie včetně superlevného modelu 2100 mají dvě funkční klávesy, zelené a červené tlačítko a buď kurzorový kříž, nebo tlačítka pro pohyb nahoru a dolů. Na NaviKey jsem si ale nemusel nijak zvlášť zvykat, jen mi dělalo trochu problémy mačkat céčko místo tlačítka pro vypínání. To totiž není na horní straně mobilu, jak bývá u Nokií zvykem, ale právě nad korekční klávesou. Mimochodem, celý plastový plát klávesnice lze snadno vyjmout a případně nahradit jiným, pokud ho ovšem bude Nokia nabízet.
Článek pokračuje v další kapitole.
