Nokia 5250: jen pro fandy (test)

Symbian, jak ho známe

Symbian ve verzi 9.4 a dotykové prostředí Series 60 5. edice – toť duší Nokie 5250. Celý vnitřek je tedy docela stejný jako u předchůdce 5230. Pro ty, co ještě neměli s touto variantou prostředí tu čest, připomenu, že v základu je tato platforma funkčně omezená na základní funkce, na první pohled se tu proto nenajde nic, co by naznačovalo, že v rukou držíte smartphone. Úplně zde chybí např. správce dokumentů Office, archivů ZIP nebo čtečka souborů PDF. Přechody mezi jednotlivými úrovněmi v nabídkách jsou nevypnutelně animované a nemohl jsem se zbavit dojmu, že s jejich absencí by se práce s mobilem znatelně urychlila.

 
Zkušené uživatele Symbianu v menu nic nového nepotká

Telefon se převážně ovládá prostřednictvím dotykového displeje. Je sice odporový, ale s jeho citlivostí na dotyk jsem byl spokojený a např. při psaní textů jsem dokonce uvítal možnost vyťukávat písmenka nehtem palce. Kritiku si u displeje zaslouží spíše jeho ostré pozorovací úhly a špatná viditelnost na přímém slunci; inu, je to lowend.

S odporovým displejem (možná nepřímo) souvisí ta vlastnost dotykové S60, že položky v nižších úrovních menu (tedy těch pod hlavní ikonovou oblastí) je třeba volit dvojklikem. U rezistivní obrazovky se totiž snáze stává, že sklouznutí prstem za účelem posunu seznamu výš či níž mobil nesprávně vyhodnotí jako stisk; nutnost dvojkliku tedy eliminuje možnost nechtěného výběru položky. Jak jsem však psal, displej 5250 je dost citlivý na to, aby se na něm dalo bezproblémově slajdovat, a na dvojkliky se mi nepodařilo si zvyknout.

   
Nepřekvapí ani, že barevnost prostředí lze libovolně měnit

Kamarádi v pohotovosti

Vzhled pohotovostního režimu si lze částečně nakonfigurovat, jeho možnosti však nejsou příliš bohaté. U panelu zástupců programů mi vadí, že mohou být pouze čtyři. Víc jsem si oblíbil panel kontaktů; do něj můžete přidávat své oblíbené kontakty a je ideální, když k nim máte přiřazené i fotografie, které se zde objevují jako miniaturní avatary. Vybranému člověku pak můžete rychle zavolat či napsat a vidíte i historii textovek, které jste si s ním vyměnili.

   
Prostoru na displeji je dost, proto mohou být všechny prvky pohotovostního režimu aktivní

Vedle toho na displeji vidíte i např. aktuální stav své e-mailové schránky, či zrovna přehrávanou skladbu v hudebním přehrávači, resp. stanici rádia. Po nastavené době displej zhasne a není na něm vůbec nic vidět. O zmeškaných událostech se proto nijak nedozvíte, dokud displej neodemknete posuvným jezdcem. Na rozdíl od 5230 zde chybí i blikající informační dioda pod hlavní klávesou.

Naučte se hledat v seznamu

Na telefonním seznamu se nezměnilo vůbec nic, což je ve většině případů dobře. Záměrně píšu „ve většině“, na vyhledávání kontaktů na klávesnici, jejíž písmenka se postupně filtrují (způsob, jaký známe třeba z automobilových navigací) jsem si totiž vůbec nezvykl a rozhodně bych jej neoznačil za rychlý. Pohodlnější cestou, jak najít žádaný kontakt, pro mě bylo kinetické rolování, což je zase ale obtížně realizovatelné v seznamu o několika stovkách kontaktů. Rychlé vyhledávání ve stylu T9 z číselníku, které má např. nedotyková 3. edice S60, zde chybí.

  
Takovéto vyhledávání v telefonním seznamu vyžaduje zvýšenou pozornost

Samotný adresář není nijak kapacitně omezen, každý kontakt může mít přiřazených skoro 50 různých položek včetně vyzváněcího tónu či už zmíněné fotografie. Kontakty lze řadit do skupin, které mají v aplikaci vlastní záložku. O nastavení vyzvánění se starají profily, kterých je z výroby šest (včetně offline profilu), v případě potřeby můžete přidávat další. Lze načasovat i čas jejich ukončení. Kvůli absenci zvláštního vypínacího tlačítka jsem postrádal možnost odkudkoli vyvolat jejich rychlou volbu; jde to jen z pohotovostního režimu krátkým stiskem červeného sluchátka.

Dopisy psané vlastní rukou

Nic se nezměnilo ani na psaní zpráv. Pokud však má být 5250 vaším prvním dotykovým mobilem, pak vězte, že psát texty (a to nejen ve zprávách) lze třemi způsoby: buď na výšku za pomoci alfanumerické klávesnice (s možností zapnout/vypnout predikci textu T9), nebo na šířku, kdy vám bude asistovat virtuální klávesnice QWERTZ – ta mi však na pohodlné ťukání přijde příliš malá a je obtížné se trefit do těch správných písmen.

Za nejzajímavější považuju třetí způsob, k němuž využijete přiložené pero. Do textového pole vpisujete písmena perem a editor je automaticky luští a přetváří na „digitální text“. Na tento druh psaní sice potřebujete obě ruce a může na první pohled vypadat archaicky, pokud se však naučíte správně vykreslovat jednotlivá písmena (s verzálkami to jde nejsnáze), dá se takto napsat i delší text poměrně rychle. Přispívá tomu rovněž fakt, že písmena není nutné psát po jednom – do textového políčka se vejdou i tři nebo čtyři znaky najednou.

 
Konzervativní způsob psaní je vhodný pro použití jedné ruky, resistivní displej vám však dovolí i čmárat perem a skoro vždy písmena rozluští korektně

V nabídce zpráv je však jinak vše při starém. Novinkou je snad jen nový přibyvší způsob zobrazení, v němž jsou zprávy shlukovány do skupin dle kritéria, které si uživatel sám zvolí: datum, odesílatel, předmět, nebo typ zprávy. Naopak problémem dotykové verze Symbianu je absence označovací klávesy (u starších modelů šlo o klávesu s ikonou tužky), označení více zpráv (ale i jiných položek) najednou se tak stává neřešitelným problémem. Velké minus – např. právě větší množství zpráv ze složky se totiž jinak odstranit nedá.

 
Třídění zpráv dle zvoleného kritéria může být v rozsáhlém seznamu praktičtější než tradiční chronologický soupis