Nokia N9: rozporuplná primadona [velká recenze]

Unibody je sexy

Nokia N9 má jednoduše perfektní konstrukci. Tělo z jednoho kusu polykarbonátu, který sice na fotkách může vypadat „gumově“, ale opak je pravdou. Povrch Nokie N9 je matný, nezachytává otisky prvků a ani jiné nečistoty. Výhoda použitého materiálu spočívá v tom, že když telefon jednoduše poškrábete, ba co víc, i když kousek odrýpnete, tak zbylá část bude mít stále shodnou barvu se svým okolím. Použitý polykarbonát je totiž, laicky řečeno, stejně „barevný“ v celém svém objemu.

Oblé hrany zařízení umožňují pohodlné držení. Šasi telefonu je nadmíru pevné a nevrzne ani v případě brutálního zacházení. Na telefonu nenajdeme žádné spojovací prvky, displej N9, stejně jako veškerá „střeva“, je zapuštěn do šasi a drží na místě silou takřka nepřekonatelnou. Obavy z možného vypadnutí přístroje (ano, i takové zvěsti se objevily) tak nejsou rozhodně na místě. Zajímá vás jak vlastně N9 drží pohromadě? Pak vám napoví následující schématický obrázek.

Na tělo Nokia N9 toho výrobce moc „nenarouboval“. Říká se však, že v jednoduchosti je krása. A v případě N9 to platí dvojnásob. N9 je s rozměry 116 × 61 × 12 mm středně velkým telefonem. Díky absenci jakéhokoliv ovládacího tlačítka na přední straně telefonu ale subjektivně působí menším dojmem. Hmotnost novinky příjemně potěší, zastavila se na 135 gramech.

Při pohledu na čelní stranu telefonu narazíme na velký, 3,9" AMOLED displej, který je opravdu vynikne hlavně v černé variantě telefonu. V takovém případě totiž volně přechází barva na displeji, která je u tohoto typu panelu opravdu černá, v černé orámování a aby toho nebylo málo, tak následně samozřejmě do černého polykarbonátu.

Nevyužitá dioda

Co se barevné kombinace, N9 může být ve výše zmiňované elegantní černé, zajímavé světle modré a poněkud extravagantní sytě růžové. Vybere si tak zřejmě každý. Krom displeje nalezneme na přední straně telefonu v levém dolním rohu informační LED diodu, která u nabíjení telefonu elegantně „pulzuje“. U předchozích symbianových smartphonů z finské stáje se tomuto režimu přezdívalo dýchání. Využití jako indikační dioda se tak přímo nabízelo, leč bohužel, dioda se opravdu rozsvěcí pouze při dobíjení. Škoda, snad v nadcházejícím updatu softwaru tuto funkci dostane. V opačném rohu je dále přední kamerka pro nepříliš oblíbené videohovory a na vrchní hraně reproduktor spolu s decentním logem výrobce.

Zadní strana je na tom z hlediska počtu prvků obdobně. Dominuje jí kovový rámeček ukrývající optiku fotoaparátu, nad ním se tyčí dvojice LED diod, které obstarávají blesk. Objektiv fotoaparátu je mírně zapuštěn do těla telefonu, takže by k jeho poškození dojít nemělo. Co se však poškrábe dozajista, je onen kovový rámeček. Už po několika dnech používání vykazoval velmi nehezké, pouhým okem patrné vlasové škrábance. To je ovšem daň za vyboulené šasi celého přístroje.

Levý bok telefonu neobsahuje žádné ovládací tlačítko, ani jiný prvek. Bok pravý nabízí ovládacích prvků hned trojici. Kurzorové šipky byly v tomto případě doplněny o vypínací/zamykací tlačítko. Jeho umístění není lepší, nebo horší, oproti konkurenčním platformám. Je prostě jiné a zvyknout si něj není vůbec žádný problém. Trochu však zamrzí absence spouště fotoaparátu.

Kapesní kamínka

Spodní hrana telefonu obsahuje tvarově shodný prvek jako strana zadní, nicméně zde se kov nekoná, jedná se pouze o perforovanou část šasi telefonu uzpůsobenou prointegrovaný mikrofon, aby mohl zachytávat zvuk. Zároveň s mikrofonem se za tímto prostorem uhnízdil i výdech hlasitého reproduktoru. Napravo od této dvojky nalezneme několik nezbytných malůvek (například značení CE), které podle našeho názoru vzhled telefonu mírně hyzdí. Telefon je ale nerozebiratelný a značky bylo třeba někam umístit.

Vrchní hrana telefonu je z hlediska existence použitých prvků asi to nejzajímavější, co si zde budeme představovat. Na levé straně nalezneme zdířku pro klasický, 3,5 mm, sluchátkový jack a vedle něho se nastěhovala pokovená vrátka zajímavé konstrukce s vypouklou „tečkou“ ve své levé části. Po zatlačení nehtem se dvířka otevřou a vykoukne na nás klasický microUSB konektor pro připojení nabíječky/datového kabelu. Dvířka jsou na své rozměry poměrně dobře vyztužená a tak by jim neustálé otevírání a zavírání nemělo činit jakékoliv problémy. Nad zdířkou konektoru našel své místo miniaturní magnet, který zabraňuje v samovolném otevírání. Důmyslné řešení.

Vedlejší prostor okupuje slot pro microSIM kartu. Ano, čtete dobře, v případě Nokie N9 je tato zmenšenina klasické karty SIM použita také. Pro majitele iPhonu čtvrté generace, či tabletu iPad, žádná novinka. Pro ostatní uživatele ale nepříjemná nutnost shánění takovéto SIM karty. Možnosti její získání, resp. výroby, si rozebereme v samostatné kapitole tohoto článku. Samotný šuplíček pro microSIM kartu se otevírá pouze za současného otevření vedlejších vrátek pro microUSB kabel jednoduchým pohybem zprava doleva a následným vytažením směrem nahoru. Šuplíček sám díky integrovanému pérku lehce povyskočí, což celou operaci značně usnadní.

Posla špatných zpráv dělá s potěšením málokdo a já nejsem výjimkou. Hned na začátku ovšem musím zmínit další nectnost Nokie N9. Tou je nadměrné zahřívání. Při normálním používání to není tak patrné, ale jakmile telefon ždímáte a šlapete mu po krku, pak se vám v rukou promění v kapesní topné tělísko. Hraní předinstalované hry Need For Speed: Shift, nebo obyčejné volání po Skypu, to jsou dvě z věcí, které dovedou telefon doslova rozpálit. S nadcházející zimou lze toto hodnotit jako velmi vstřícný krok Nokie směrem k jejím uživatelům, na jaře to ale budeme vidět jinak.