Odděluje nás mobil od našich přátel?

Snad každý starší člověk si stojí za názorem, že mobilní telefony lidi oddělují. Umožňují nám věc vyřídit přes mobil, místo toho, abychom se viděli osobně. Nebo tomu tak není?
Odděluje nás mobil od našich přátel?

Jednou mne takhle babička přistihla, jak volám kamarádovi od naproti kvůli škole. „To si za ním nemůžeš zajít? Vždyť si do oken vidíte a ty mu musíš volat! Jen si za ním pěkně zajdi. Lidé se dnes právě kvůli takovým věcem vídají čím dál méně! Prostě si zavolají, odhrkají svůj problém- oni totiž vždycky volají jen když něco chtějí – ostatně jako ty teď, a vůbec nemají čas se zeptat – jak se máš, co škola či práce, zavtipkovat si věcech kolem či o počasí.“

Klepněte pro větší obrázekHrůza mne polila. Copak už nemám ani těch pár minut, abych se ten kousek prošel a zbytečně nevolal? Pár minut na pár mobilem netlumočených slov? Nemám. Ten den ne. Moc učení a práce a dalších výmluv ... sahám po telefonu ... „Ale příště už tam zajdu pěšky!“ přesvědčuji svou konzervativní babičku, i když váha mých slov je v té chvíli rovna váze babího léta. A nejhorší na tom je, že si to uvědomuji. Prostě je to tak, jsem líný a moderní technologie nám umožňují lenivět.

Poněkud s hrůzou vzpomínám na dobu, kdy mobilní telefony a další dnes běžná dorozumívací technika byla jen frajeřinkou horních deseti tisíc. V době, kdy jsem musel s každou prkotinou běhat odtud tam a pak zase zpět. Osobně mluvit s tím a oním, aby se věc vyřídila. Dovedete si dnes představit, kdyby neexistoval email? Běhat s každou formalitou na poštu, čekat několik dnů na vyřízeni...Dnes? Dvě, tři textovky, hovor či mail a je vystaráno. Máme více času na sebe...své blízké...Nebo ne? Nebo nás stále rychlejší technika nutí spíše více pracovat?

Když jsem si večer vzpomněl na rozhovor s babičkou, začal se mi v hlavě ozývat brouček Svědomí. Obvinil jsem všechny mobilní telefony co jich na světě jest, že izolují přátele a kamarády od sebe. Včetně mě. Umožňují, aby si dva zavolali místo toho, aby se osobně setkali, řekli si takové to klišé - jak jim to dnes náramně sluší a jak je skvělé, že se vidí. Mobil byl pro mne nepřítel s pořadovým číslem jedna. Ovšem jen do druhého dne....

...kdy se mému svědomí ulevilo a musel jsem odpustit i všem mobilům světa. Bylo krásné odpoledne, kdy mi přítelkyně napsala, že končí dřív a že by byla ráda kdybychom se alespoň chviličku viděli. Teprve nyní jsem si uvědomil, že nebýt té plastové, do hlavy zářící (SAR 0,65 W/kg) potvory nebylo, s přítelkyní bychom se ten den neviděli. (O tom, že by to byla velká škoda se snad ani rozepisovat nemusím :-))

Ten den začal být jakýmsi novým začátkem mě a mobilu. Začal jsem jej používat více pro to, abych se s přáteli viděl, než pro to, abych problémy vyřídil po telefonu. Zkuste se také zamyslet. Určitě i vám mobil již několikrát dopomohl k tomu, abyste se shledali s osobou vám milou či blízkou. Možná o tom ani nevíte. Nelze striktně říci, že by mobil lidi sbližoval, to určitě ne, ale když už lidi od sebe vzdaluje, umí je i elegantně dát dohromady. Jednou si zavoláte o radu, jindy si mobilem domluvíte pokec při zlatavém moku někde v pěkné hospůdce; čemuž dala mimochodem za pravdu i moje babička. Pravda, záleží na každém z nás, kam si pomyslné váhy s miskou „práce“ a protilehlou miskou „zábavy“ nakloníme.

Nuže, využijme diskusního fóra do sytosti: Máte svůj mobilní telefon spíše pro práci, nebo pro zábavu? Myslíte si, že vás váš mobil od svých známých a přátel rozlučuje, nebo vám mobil umožňuje vídat se s nimi častěji?

Témata článku: Mobil