Policie versus občan: názory na prohlídku telefonů

Policie České republiky nám poskytla další vyjádření ke kauze týkající se registrace čísel IMEI mobilních telefonů. Pociťovala totiž, že kvůli celé věci se ocitla v očích čtenářů ve špatném světle. Oponuje jí náš čtenář. Názor občana proti pohledu instituce!
Policie versus občan: názory na prohlídku telefonů

Ke konci srpna jsme uveřejnili článek „Nedivte se, až po vás policie bude chtít otevřít mobil“. V něm jsme rozebírali zkušenost jednoho z našich čtenářů, kterého při běžné silniční kontrole požádali policisté o sdělení čísla IMEI jeho mobilního telefonu.

Mnoho povyku vůkol

Celá událost se po našem webu dostala i do denního tisku a televize, o diskuzních fórech nemluvě (diskuzi, kterou vše začalo, najdete tady). V textu jsme uváděli informace ve formě, v jaké jsme je obdrželi od čtenáře i od tiskového mluvčího policie, majora Zdeňka Lubase. Každý tedy měl možnost říci svou pravdu.

Obzvláště vzniklé vlákno příspěvků ke článku bylo však trnem v oku Policie ČR. Té se zdálo, že kauza rozhodně neprospívá k dobrému všeobecnému mínění o policii v našem státě. A tak nám jmenovaný mluvčí poskytnul další oficiální vyjádření. Situace by teď měla být jasnější, předkládáme vám doslovné znění:

Informace o tom, že policie či jiný orgán státní správy vede centrální evidenci IMEI je nedorozuměním. V příspěvku návštěvníka „Zdeeck“ šlo o žádost o provedení tzv. lustrace, tj. o dotaz do evidence odcizených věcí, kde IMEI je u mobilního telefonu hlavním identifikačním údajem. Žádost, která obsahuje základní identifikační údaje o držiteli a věci tak, aby nemohly být zaměněny s jinými, vypisuje policista a v žádném případě ji nenechává podepsat držitelem mobilního telefonu. Po neodkladném provedení dotazu do evidence odcizených věcí s negativním výsledkem je žádost včetně osobních údajů na ní uvedených zničena. Policista v tomto případě přímo vypisoval žádost o provedení lustrace mobilního telefonu k internímu využití policie mobilního telefonu dle IMEI

Oprávnění policistů ověřit, zda určitá věc nepochází z trestné činnosti (zde realizovaná ve formě požadavku na sdělení IMEI mobilního telefonu) vychází z úkolů policie podle ust. § 2 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR a je obsaženo nejen v jeho již zmiňovaném ust. § 18, ale i např. v souvisejících ust. §§ 12, 24, 25, ust. § 58 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích či ust. §§ 78, 79, 158 zákona č. 141/1964 Sb., o trestním řízení soudním. Toto oprávnění je policisty Městského ředitelství Brno uplatňováno v rámci speciálních akcí zaměřených v závislosti na nápadu trestné činnosti v konkrétní lokalitě na pátrání po osobách a věcech. Pokud dochází ke kritice policistů o oprávněnosti jejich požadavků o poskytnutí uvedeného čísla IMEI, měli by si kritizující nejdříve prostudovat příslušné zákony, které je možno stáhnout na internetu. Policie musí využívat a využívá všechny možností dané zákonem, při pátrání po pachatelích trestné činnosti a po odcizených věcech.

mjr. Zdeněk Lubas
vedoucí PIS MŘ PČR Brno

Poznámka redakce: Zákon číslo 141/1964 Sb., který mjr. Lubas uvádí, se týká rozšíření povinného pojištění jednotných zemědělských družstev. Jde o zrušenou vyhlášku Ministerstva financí. Policie měla zřejmě na mysli zákon 141/1961 Sb. Ten se již opravdu týká trestního řízení soudního. Jenže je uveden zbytečně, protože při namátkové dopravní policejní kontrole přece nejde o trestní řízení.

Co na to občan

Nechali jsme reagovat i čtenáře s přezdívkou „Zdeeck“, u něhož byla lustrace provedena:

Musím oponovat. Poté, co druhý policista požadoval číslo IMEI mého druhém mobilu, výslovně jsem žádal abych nebyl veden v žádné policejní databázi, neboť mám k jakékoli takové „instituci“ odpor. Policista mi opáčil, že je sice pěkné, že mám odpor, nicméně bude zaneseno do záznamu (jakého, to mi dle výše uvedeného vyjádření zcela uniká), že mobil s tímto číslem byl spatřen v mém držení. To je v přímém rozporu s tvrzením uvedeným výše, policista o žádné skartaci nemluvil, dokonce ji svými slovy vyvrátil.

Policisté se snažili argumentovat stylem „To si dáme do databáze. Kdybyste náhodou ztratil telefon a zapomněl IMEI, abychom vám ho třeba našli.“ Na to jsem oponoval tím, že IMEI je na záručním listu a rozhodně si ho nepamatuji, protože ho mám prostě doma.

Problém našeho zákona o policii a zákonů přidružených je v tom, že jsou většinou nastaveny ve prospěch policie, přičemž jakékoli účinné prostředky obrany proti nelegálnímu jednání příslušníků jsou řešeny ex post. Vezměme si napřiklad zmiňovaný paragraf 18.

Doslovné znění 2. odstavce § 18 zákona o Policii ČR: Při pátrání po hledaných osobách, zbraních, střelivu, výbušninách, omamných prostředcích nebo odcizených věcech jsou policisté oprávněni přesvědčit se, zda se hledaná osoba nebo věc nenachází v dopravních prostředcích, je-li důvodné podezření, že tomu tak je.

V tomto ustanovení je uvedena typická pro-policejní klička: fráze „důvodné podezření“. Pod ni se totiž skryje vlastně jakýkoli rozmar policisty, protože nějaký důvod se vždy najde. A třebaže až poté, kdy se dožadujete onoho důvodného podezření (což jsem činil a nebyla mi poskytnuta jakákoli rozumná odpověď). Ostatně zvýšený počet krádeží mobilů v Brně-Králově Poli či plnění policejních kvót se pod důvodné podezření dle mého nejlepšího svědomí neschová.

Major Lubas dále uvádí § 12 č. 283/1991 Sb, kde je v odstavci 5 jasně uvedeno, že „Policista je povinen osobu předem poučit o možnosti odepřít vysvětlení podle odstavců 3 a 4.“ Policisté mne na nic takového neupozornili.

Vyjasnila se tedy věc kolem registru. Podle všeho neexistuje. Co se týče uvedených zákonů a jejich paragrafů – ano, opravňují policistu k nahlédnutí na IMEI mobilního telefonu, ovšem pouze v případě, že jde o důvodné podezření, že zkoumaný telefon je odcizený. Další možností je situace, ve které se sice nejedná o odcizenou věc, ale kdy telefon hraje důležitou roli ve vyšetřování policie.

V praxi si ale argumenty a paragrafy příliš nepomůžete. Jde spíše o to, jací se setkají lidé. Když budou policisté rozumní, řeknou vám, z jakého důvodu by rádi zkontrolovali váš telefon a pokud to bude jenom prevence, můžete to odmítnout. Když ale odmítnete v naléhavých případech, ve kterých půjde skutečně o řešení přestupku anebo trestného činu, můžete se dostat do nemalých problémů za maření výkonu policie.

Bludný kruh

Nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je podle Listiny základních práv a svobod sice zaručena, ovšem může být omezena v případech stanovených zákonem... a jsme tam, kde jsme byli. Jde stále o formulaci „důvodné podezření“. Jenže jistě i sami policisté uznají, že kdyby se podobným způsobem kontrolovaly například notebooky, bylo by to na pováženou, nad rámec dobrých mravů. Kde je tedy hranice? Jaký je rozdíl mezi novým mobilním telefonem a starším notebookem za stejnou cenu?

Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že na policejní složky je vyvíjen tlak z obou stran. Občané chtějí, aby byla zachována jistá míra jejich soukromí, ale zároveň vyžadují důsledné snažení policistů při hledání odcizených věcí.

Vyhovující řešení je snad pouze jediné. Trvalé vzájemné vstřícnosti se nedočkáme nikdy, druhou variantou je tedy jen striktní právní úprava – naprostý zákaz takových kontrol nebo jejich výslovné povolení. Jen těžko hádat, která strana by v takovém případě ustoupila a kolik by leželo stížností na stole Ústavního soudu.

Témata článku: Ostatní

96 komentářů

Nejnovější komentáře

  • Luboš 24. 6. 2009 13:36:40
    Jó ? A kde je nějaké soukromí ? Pokud je policista přesvědčen,nebo má ono...
  • Wasil 24. 10. 2006 21:28:49
    Vážení přátelé, pročítal jsem pozorně diskuzi ohledně policejních kontrol...
  • Rada.K, Rada.K 9. 9. 2005 9:31:08
    20 tis. hrubýho jako ZÁKLAD je podle mě docela dost (na Prahu a Brno asi...

komerční sdělení

Komerční sdělení