O chytrých telefonech se popsala už spousta stránek. Každý si o nich několikrát přečetl, pokýval hlavou a pak si stejně šel koupit nějaký relativně hloupý mobil. Zkusme to proto ještě jednou a z jiné strany. Přečtěte si další názor, proč jsou chytré telefony lepší než obyčejné mobily nebo kapesní počítače.
Přestože se považuji za
Über-Geeka, choval jsem se stejně jako ostatní. Měl jsem někde v mozku hluboce zafixováno, že telefon je zde především od toho, abych poslal mámě z Afriky SMS, že jsem ještě neumřel, a zavolal bývalé milence, že pro ni už ano. Na všechno ostatní tady byly kapesní počítače.
Tento článek bude o chytrých telefonech psát znovu, ale také se tu objeví jedno Audi A8, jeden notebook Sony a Patrick Zandl ve vaně s perličkovou masáží.
Moje cesta od PDA k Symbianu, přes PictureBook
V roce 2001 jsem s sebou pořád tahal Psion 5mx, na kterém běžel předchůdce dnešního Symbian OS. Nebylo to obyčejné PDA, Psion měl totiž i perfektní klávesnici, na které šlo cokoli napsat. Taky jsem u sebe měl pořád telefon s Bluetooth, infraportem a k tomu pár nabíjecích zdrojů. Můj kožený kufřík byl plný.
Mobilně jsem ovšem Psion 5mx použil jen jednou. Jel jsem z Prahy na Moravu zkontrolovat, jak pokračuje stavba domu, a dodavatel kuchyně zrovna urgentně potřeboval poslat dodatečnou objednávku na spotřebiče Miele. Byl hezký letní den, tak jsem před rozestavěným domem položil Psion 5mx na kufr své Audi A8. Napsal jsem fax a přes telefon a infraport jej poslal dodavateli. Měl jsem z toho neskutečnou radost, poprvé (a naposled) jsem svoji technickou hračku skutečně použil. Všichni na mě koukali a uznale se usmívali, moje ego stoupalo do oblak.
Potom jsem si koupil Compaq iPaq, nový (a slepý) směr vývoje. Na iPaqu jsem pořádně nikdy nic nenapsal. Používal jsem jej vlastně jen k tomu, abych si do Microsoft Outlooku 2000/XP na stolním počítači napsal schůzky, a ty přenesl přes ActiveSync 3.0 do iPaqu. Jenže pak jde člověk večer na party a protože není blázen, iPaq si samozřejmě nebere s sebou. Někdo mu zavolá a on si nemůže domluvit termín schůzky, protože u sebe nemá kalendář.
Postupem času jsem na kapesní počítače z pochopitelných důvodů zanevřel. Hřebíček do rakve PDA bylo, když jsem odletěl na tři týdny na dovolenou, iPaq nechal na stole a při návratu zjistil, že jeho obsah je nenávratně pryč. Vybila se baterie a smazala paměť. iPaq jsem rozšlapal a na jakékoli PDA navždy zanevřel.
Potřeboval jsem něco nového. Za pár dnů jsem si naštěstí na obchodní cestě v New Yorku koupil Sony Vaio C1 PictureBook. U nás se toto zařízení nikdy neprodávalo, mělo jen 900 gramů a fungovaly na něm Windows XP. Mělo integrovaný VGA foťák, což je skvělé na to, aby člověk nemusel opisovat tuny popsaného papíru a tabulí ze schůzek; prostě si je nafotí. PictureBook opravdu skvěle fungoval, kvalita fotek byla lepší než u dnešních mobilů. Prostě Sony... PictureBook byl skvělou náhradou za Psion 5mx, ale opět neřešil problém, jak si poznamenat schůzku, když jsem právě někde v irském pubu, hraji squash nebo lyžuji v Alpách.
Po kapsách jsem navíc občas tahal MP3 přehrávač Sony, k tomu telefon Sony Ericsson T68i a pochopitelně bluetoothové sluchátko HBH-60. Pokud k tomu připočítáte ještě jeden stolní počítač doma a další v práci, je to nechutná hromada věcí, které vůbec není lehké mezi sebou synchronizovat; a už vůbec ne přenášet.
Popadla mě skepse k moderní technice a začal jsem uvažovat o luxusním manažerském papírovém bločku.
Je tady Symbian!
Řešení mé znechucenosti moderní technikou ovšem přišlo v roce 2004. Na jeho počátku se začala objevovat all-in-one zařízení, která měla operační systém, uměla telefonovat, dala se na nich zobrazit smlouva v Microsoft Wordu a výsledovka v Excelu. Uměla také slušně pracovat s emailem, ICQ i MSN, šlo je jednoduše synchronizovat s mým domácím i pracovním počítačem, Přehrál jsem na nich MP3, díky podpoře paměťových karet klidně desítku alb, a celé to vážilo jen o něco málo víc než sto gramů. Mluvím samozřejmě o chytrých telefonech založených na systému Symbian Series 60, tedy potomku operačního systému, který poháněl i skvělý Psion 5mx.
Zařízení „vše v jednom“ jsou geniální cesta vývoje. Je v nich budoucnost. Jen hlupák by dnes tahal obyčejný telefon, vedle toho MP3 přehrávač, k tomu PDA a další věci. Není důvod. Pár lidí sice bude namítat, že dnešní PDA jsou lepšími organizéry než chytré telefony založené na Symbianu, ale osobně si to nemyslím.V čem jsou lepší? Protože mají rozpoznávání písma? Na Symbianu mám český slovník T9, a osobně s ním píšu rychleji než s plastovou pacičkou od iPaqu. Navíc jsem ji pořád někde ztrácel...
Kapesní počítače jsou v zásadě na psaní textu použitelné stejně špatně (či dobře) jako chytré telefony. Nicméně to není a nemá být parketa PDA. Kapesní počítače mají pomáhat organizovat čas, přijímat emaily, být online. Jenže to samé dnes umí chytré telefony, a navíc je člověk nemusí s ničím propojovat. Chytré telefony již obsahují technologie GPRS, EDGE nebo UMTS, připojí se na internet přímo, přímo umí synchronizovat svůj kalendář, kontakty a poznámky na takový mobical.net (konečně jsem mohl zahodit i Outlook). Chytré telefony bez dalšího příslušenství hrají MP3 a umí i bezvadně telefonovat.
Kapesní počítač pro svoji existenci potřebuje telefon, spojený třeba pomocí Bluetooth či infraportu. PDA je bez telefonu jako chlap bez ženy, vymírající druh; je to jen takový větší externí displej pro obyčejný telefon. Trh s kapesními počítači časem zanikne, tato zařízení úplně ztratila svůj smysl. Na jejich místo se jako all-in-one zařízení dostávají skvělé chytré telefony.
A nyní o něčem zcela jiném
Nedávno, byl to takový normální den, myslím, že sobota ráno, jsem musel zajít na poštu. Byla tam typická fronta ve tvaru hada a strašná nuda. Tak jsem vytáhl chytrý telefon, a pokecal si na ICQ s Patrickem Zandlem, co právě dělá. Ležel ve vaně se svojí Nokií 9500 a dopřával si perličkovou masáž; taky neměl co na práci, tak jsme si aspoň dobře popovídali.
Až mě přestalo bavit psát, začal jsem si číst knížku Tři muži na toulkách (Jerome Klapka Jerome). Pokud neznáte, vřele doporučuji, nejlépe v originále. Mám na chytrém telefonu i jiné knihy, ale Proces (Franz Kafka) se mi zdál na čekání na poště přece jenom příliš dlouhý na to, abych jej celý dočetl.
Pak mi ale zavolal klient, zda jsem se již díval na smlouvu, kterou mi včera posílal e-mailem. Řekl jsem „Jasně, koukal jsem na to, jen ještě ladím detaily“ a otevřel ProfiMail, kde ten e-mail byl. Spustil jsem QuickWord (aka Microsoft Word), nasadil si na ucho Bluetooth sluchátko, procházel smlouvu a klientovi online říkal (tedy řval jsem na celou poštu), k jakým připomínkám jsem dospěl. Během deseti minut byla smlouva vyřešena a já jsem nemusel ani nic psát. Skvělé!
Problém nenastal ani u finančních otázek. Naprosto skvělý SciCalc toho umí docela hodně a pokud selže, mám v záloze ještě BCalc a QuickSheet (aka Microsoft Excel). A protože chytré telefony mají spoustu paměti a zvládají multitasking, není problém se mezi aplikacemi přepínat.
Nakonec jsem se dostal na řadu, obdržel doporučený dopis, na který jsem toužebně čekal a přes hlasové vytáčení a Bluetooth sluchátko zavolal přítelkyni, že už jedu domů, a že mám na ni chuť.
Chytré telefony jsou prostě skvělé. Dá se s nimi dnes dělat naprosto všechno, na co bylo potřeba dříve pět jiných zařízení. Můžete si do nich doinstalovat stovky aplikací a třeba se nechat navigovat po Praze. Vše je do sebe integrované a perfektně to funguje. Nevidím proto v dnešní době jediný důvod, proč si za 10 000 Kč koupit hloupý telefon, když můžete mít za 8 000 Kč chytrý telefon – smartphone.
Ale pravdou je, že ne každý se cítí být Über-Geekem
