Mám v rodině 2 rozdílné případy důchodců.
Otci je 78 a mobil vzal na vědomí až po roce, když ležel v nemocnici a uznal, že to k něčemu je, předtím se ho téměř nedotkl. Dnes už mě dovede na Siemensu A55 prozvonit - nastavil jsem mu mé číslo na rychlou klávesu (má Oskara Slyším Vás) a já mu zavolám, když je něco nutně potřeba. Dokonce jsem ho naučil číst SMS. Ale že by SMS napsal, to nehrozí, o to jsem se pokoušel několikrát, ale prostě je to nad jeho chápání. Přitom na počítači běžně píše a hraje pasiáns, ale uložit soubor na disketu je pro něj problém.
Strýci je 75, odjakživa byl telefonní maniak, chodí ověšen třemi mobily Siemens S6 (tzv. "pádlo", protože má karty na všechny sítě) a SMS píše jako o život.
Oběma nejvíc vyhovoval právě stařičký Siemes S6, je jednoduchý, má velká písmena. Strýc chodí po bazarech a když ho někde uvidí, tak si ho koupí, protože tyto přístroje už odcházejí, zvláště jsou problémy s nabíjením, takže má jeden, který používá jako nabíječku, má zásobu baterií (které také dlouho nevydrží). Už několikrát mu koupili jiný telefon a každý odmítl.
Musím objektivně uznat, že jsem měl už několik telefonů, ale nejlépe se psaly SMS právě na tom "pádle". U Alcatela jsem slovník Zi po týdnu vypnul, protože jsem ho musel každé druhé slovo učit. Siemens A55 má T9, jsem s ním spokojen, konečně se dá pro psaní SMS využít. Sám už také pomalu patřím do kategorie "důchodců" padesátka se blíží a některé orgány jako třeba zrak přestávají sloužit, takže Alcatel 302 jsem opravdu musel vyhodit, protože jsem na něj neviděl. Nepotřebuji žádné vymoženosti, potřebuji být na příjmu, telefonovat a psát SMS a na to je Siemens A55 ideální.