Vzpomínáte ještě na dobu, kdy se mezi smartphony na delší dobu usadily QHD displeje? Jednalo se o zkratku označení Quad HD, tj. o čtyřnásobek HD rozlišení. Někdy se používalo i značení 2K. V praxi se jednalo o panely s rozlišením 2 560 × 1 440 pixelů, které uvedl Samsung na trh v roce 2015 (Galaxy S6).
Jenže, uplynulo sedm let, a my se i u špičkových telefonů stále setkáváme s rozlišením Full HD+, a to přesto, že za posledních pár let průměrná úhlopříčka displejů o dost narostla. Znamená to, že jsme ve světě mobilních displejů o krok zpátky, nebo to vypovídá spíše o změně strategie výrobců?
QHD jako nová norma
Psal se rok 2015 a Samsung u řady Galaxy S6 poprvé přišel s QHD displejem. Panel typu Super AMOLED využíval rozlišení 2 560 × 1 440 pix na úhlopříčce 5,1 palce, což znamenalo, že měl displej skvělou jemnost 577 ppi. A proč se vlastně do telefonů dostaly displeje s tak velkým rozlišením? Hlavním hnacím motorem byla virtuální realita v brýlích Gear VR, která vyžadovala co největší rozlišení. Jenže dnes už virtuální realita z mobilních telefonů zmizela, a výrobci se záhy ochotně vrátili k rozlišení Full HD+. A to přesto, že jejich úhlopříčka značně povyrostla.
QHD tak bylo ještě před pár lety nepsanou normou u všech high-end smartphonů, proč už to dnes platí jen o zlomku těch nejdražších zařízení? Za vším je třeba hlídat pomalý vývoj v segmentu baterií. Smartphony jsou stále energeticky náročnější, a protože palivové články či grafenové baterie jsou jen hudbou budoucnosti, o které se stále jen mluví, musí výrobci energeticky optimalizovat stávající hardware. A jedním z největších žroutů je právě displej.
Už před pár lety bylo zřejmé, že QHD displeje potřebují cca o pětinu více energie, než Full HD panely. Samozřejmě záleží i na použité technologii displeje, ovšem i přes veškeré optimalizace můžeme předpokládat, že i dnes bude situace obdobná. QHD displeje mají, nejen větší odběr, ale požadují i daleko větší výkon grafického čipu, který rozhodně není zadarmo. Možná i díky tomu moderní smartphony s QHD panely (ano, pár jich stále zůstalo) při prvním vybalení z krabice defaultně běží na nižším rozlišení.
Vyšší obnovovací frekvence, nižší rozlišení
Zdá se také, že s nástupem vyšší obnovovací frekvence displejů se jejich jemnost přestala řešit. Ono i dnešní 380 ppi je na mobilní displeje stále dostatečné, mnohem důležitější je vyšší obnovovací frekvence displejů, která stojí za „plynulostí“ uživatelského rozhraní. A zatímco rozdíl mezi 60 a 120Hz displejem spolehlivě poznáte, při běžné pozorovací vzdálenosti (30 až 40 cm od displeje) zřejmě ani nepoznáte vizuální rozdíly mezi Full HD+ a QHD+ panely. A pokud snad ano, tak jen velmi malé.
Samsung v roce 2019 ukončil podporu brýlí Gear VR, a krátce na to došlo i ke snížení rozlišení displejů. U základního Galaxy Note10 se přešlo na Full HD+, řada Galaxy S20 byla změnami ještě nedotečená, základní „eska“ přešla na Full HD displeje až o rok později. Prakticky pouze Ultry se do dnešních dní drží QHD rozlišení, u levnějších modelů je rozlišení displeje vždy nižší.
Postupem času se navíc ukázalo, že pro QHD displeje nebylo dostatek obsahu. Spousta streamovacích služeb se zastavila na Full HD nebo poskočila až na 4K (alias UHD), což je však dvojnásobně vyšší rozlišení. A to by na mobilním QHD displeji tedy stejně nenašlo větší uplatnění, a to i díky vysoké datové náročnosti videoobsahu. A možná i díky tomu výrobci upustili od nesmyslné honby za neustále jemnějšími displeji. Protože, ruku na srdce, jsme o moc jemnější displeje nikdy nepotřebovali.
Podobný boj jsme ostatně viděli i u fotoaparátů, kde ještě před pár lety bylo nutné, aby měl telefon alespoň čtyři fotoaparáty, než se začalo primárně řešit jejich využití a hlavně kvalita. To stejné se odehrálo před pár lety u displejů. Výrobci přešli z obyčejných LCD displejů na OLED panely, a v průběhu let ladili displejové mřížky, pozorovací úhly, barevnou reprodukci, HDR, maximální jas panelů, obnovovací frekvenci a spotřebu energie.
Co čekat od displejů budoucnosti?
Je jasné, že výrobci už se nebudou nesmyslně hnát za co největším rozlišením. Hlavním cílem vývoje je minimalizace energetické náročnosti zobrazovacích panelů a vylepšení celkově kvality displejů. Ty se na trhu liší v mnoha ohledech, např. v kalibraci a přesnosti barevných odstínů vzhledem ke standardizovaným barevným prostorům.
Protože však za poslední roky nijak výrazně nevzrostla průměrná kapacita baterií, má spotřeba displejů i nadále nejvyšší prioritu. I meziročně se však dají pozorovat výrazně kroky kupředu. Kupříkladu displej Eco2 OLED Plus ve skládacím Galaxy Z Fold4 je, i přesto, že vypadá úplně stejně, o čtvrtinu energeticky efektivnější, než vnitřní displej u Galaxy Z Fold3. Připravte se tedy na to, že největší inovace displejů už brzy nebudou vidět, ale budou pečlivě skryty uvnitř.
