Vážený pane redaktore,
tentokrát nemáte až tak úplně pravdu.
Ve skutečnosti všichni mobilní operátoři skutečně finančně mohou pouze krátkodobě pocítit finanční ztrátu. Pokud bych sečetla veškerý předpokládaný objem provozu z pevných sítí do mobilních (a připočítala další služby, které se na ČTÚ dost pochybně regulují na základě této ceny pro ukončení hovoru v mobilních sítích - tj. zelené, modré, bílé, žluté, červené a další rádoby barevné linky u služeb s přidanou hodnotou), tak jsem přesvědčena, že i Oskar na stávajícím snížení ceny za propojení do mobilních sítí nemůže nic získat. Spíše naopak. O to ale nejde a já ani jejich žádná konkrétní čísla stejně neznám.
Mě daleko více vadí způsob, jakým ČTÚ v tomto případě k regulaci mobilních operátorů přistupuje.
Podívejme se např. na pochybné stanovení koeficientu WACC v cenovém rozhodnutí.
Ten byl nakonec v tomto případě pro mobilní sítě bezdůvodně navýšen na hodnotu 14,5%.
Proč je pro pevné sítě použit tento koeficient daleko nižší a to 12%?
Jaký je důvod této evidentní diskriminace? Existují skutečně takové důvody pro očekávání většího rizika podnikání v mobilních sítích než v pevných? Není to náhodou přesně naopak? Ziskovost mobilních operátorů je přece veřejně dostupné číslo z jejich výročních zpráv. Je to něco přes 25% čistého zisku z jejich ročních výnosů. V jakém jiném sektoru takových výsledků lze dosáhnout? Pokud by bylo možné volně nakoupit akcie Eurotelu a to samostatně bez ČTc na pražské burze, tak já bych se nerozmýšlela.
Takže jak je to ve skutečnosti s tím WACC?
Nejdřív totiž došlo na ČTÚ k vybrání si konečného výsledku, tj. předem stanoveného vhodného čísla a jeho matematické odůvodnění přišlo až jako druhý krok. Na základě této některými operátory asi akceptovatelné ceny za propojení se až následně hledaly podpůrné argumenty pro to, aby ten momentální a stejně nakonec podivně utajený "ekonomický výpočet" také tak nějak jakoby správně vyšel.
To mi vadí mnohem víc, než kolik je to konečné číslo.