Společnost Toshiba uvedla inovovaný model kapesního počítače na platformě Pocket PC. Opět máme tu čest s konzervativním krasavcem s nejnovějším procesorem a integrovanou bezdrátovou Wi-Fi kartou.
Do rukou se nám dostává nejnovější model kapesního počítače na platformě Pocket PC od japonského výrobce Toshiba. Označení e750 dává tušit, že se od svého předchůdce liší jen drobnostmi. Opět držíme solidně zpracované PDA s rychlým procesorem, dostatečnou pamětí, dvěma paměťovými sloty a bezdrátovou síťovou kartou Wi-Fi.
Než začneme, podívejme se na současnou nabídku kapesních počítačů honosících se značkou Toshiba. Low-end představují modely e310 (10 978 Kč) a e330 (12 187 Kč). Oba zaujmou malými rozměry, výborným zpracováním a odpovídajícím technickým vybavením. Na opačném konci výkonnostního, ale i cenového spektra stojí modely e740 Wi-Fi, e740 Bluetooth a námi testovaný e750 Wi-Fi, který stojí 24 388 Kč vč. DPH. Tyto modely jsou samozřejmě dražší, za svou cenu však nabízí více muziky. Rovnou se chce říct, že nejnovější model hraje jako orchestr, kterému chybí snad jen hráč na kontrabas. Ptáte se, cože je tím chybějícím kontrabasem? Čtěte dál...
Ve stříbrném plášti
Toshiba si za poměrně krátkou dobu na trhu s kapesními počítači udržuje stále stejný design. PDA s nálepkou Toshiba svůj původ zkrátka nezapře: hranaté tvary, typická ovládací tlačítka, kombinace černé a stříbrné. e750 je velmi reprezentativní, mé okolí se často nemohlo vynadívat. Osobně považuji design za povedený, i když s drobnou výhradou. Po bocích přístroje se táhnou dva černé, mírně vystouplé plastové pruhy, které při držení trochu vadí.
Tělo je vyrobeno ze stříbrného plastu, který nezanechává otisky prstů jako iPAQy. Ve spodní části se nachází obvyklá hardwarová tlačítka pro přístup do kalendáře, úkolů, speciální sekce "home" a do kontaktů. Samozřejmostí je i pěticestný D-Pad, který si zaslouží pochvalu za dobré zpracování a jistý stisk. V každém směru je drobná prohlubeň přesně sedící hrotu ovládacího pera. Jen dolík pro stisk uprostřed chybí. Ovládací tlačítka zabírají vcelku velkou část PDA. Zajímalo by mne, zda-li byste byli ochotni se vzdát hardwarových tlačítek s odměnou v podobě zmenšení kapesního počítače.
V pravém dolním rohu je otvor reproduktoru. Velmi nás zklamala jeho hlasitost, jeho nejvyšší stupeň odpovídá prvním stupňům hlasitosti jiných kapesních počítačů, což uživatel pocítí ve chvíli, kdy své PDA nosí hluboko v brašně či kufříku. Upozornění na události či úkoly zcela jistě přeslechne.
Na levém boku je hned několik zajímavých prvků. Ve spodní části je nezvykle umístěn otvor softwarového resetu. Při resetovacím rituálu tak musíte PDA otočit či obrátit, pravá strana by této drobnosti slušela víc. Ve spodní části levé strany se nachází nenápadné okénko infraportu. Toto umístěni je ještě nešťastnější nežli otvor resetu. Při držení PDA v levé ruce je okénko kryté dlaní, při výměně informací tak musíte PDA přechytit. Umístění infraportu na straně přístroje není vyloženě špatné, stačilo by jej však posunout výš - nad ovládací kolečko po vzoru iPAQu 1915.
Ovládací kolečko není pravým kolečkem. Neotáčí se, lze jej pouze vychýlit do dvou směrů a zmáčknout. Plně otočné kolečko se jmenuje jog-dial a to má v plné moci Sony, které jej za hezký úsměv nikomu jen tak nedá. Poněkud postrádám tlačítko, které jsem shledal jako velmi užitečné u Aceru n10, a to otevření nabídky Start. Bez vytažení pera se jen ovládacím kolečkem do nabídky programů nedostanete. Ovladač je umístěn na tom pravém místě pro držení v levé i pravé ruce. Příjemný a přesný je i stisk. Předchozí informaci bych považoval za samozřejmou, kdo však zkusil Dell Axim, ví, co je to nepovedený ovladač.
Nad ovládacím kolečkem je hardwarové tlačítko diktafonu. Opět pronesu svou oblíbenou větu, že diktafon v kapesním počítači bez hardwarového tlačítka je diktafonem jen polovičním. Než totiž PDA zapnete, vytáhnete stylus a najedete do menu poznámky, myšlenka je v tahu. Tlačítko diktafonu Toshiby na svou přítomnost velmi rádo poukazuje při každém vytažení PDA z koženého pouzdra, z počátku jej budete mačkat se stoprocentní úspěšností. Buď najdete jiný „chvat“ při vytahování PDA z pouzdra, nebo zakážete v menu Power zapnutí PDA hardwarovými tlačítky vyjma tlačítka k tomu určenému.
Horní hrana přístroje je velmi zajímavá. Tísní se zde hned několik prvků. Vlevo je mikrofon a konektor pro připojení sluchátek, jde o standardní 3,5 mm Jack. Uprostřed jsou šachty obou paměťových slotů, Compact Flash a Secure Digital. Vytažení CF karty probíhá zajímavým způsobem. Nejprve je třeba stylusem zatlačit na drobnou plošku vlevo od karty, která vyskočí o několik milimetrů nad úroveň okolí. Zmáčknutím se karta vysune. Karta SD se vytahuje klasickým zamáčknutím a následným povyskočením. Upozorním jen, že se oba paměťové sloty tísní nad sebou v 16 milimetrů tlustém PDA.
V pravém rohu je šachta stylu. Ten není držen žádným záhadným mechanismem, pero stačí prostě vytáhnout. Chce to ale trochu cviku. A máme v ruce stylus. Černý, plastový, osově souměrný a poněkud tenký. Škoda, kombinace stříbrné slitiny a plastu vypadá podstatně lépe.
Horní hranu okupuje velké tlačítko pro zapnutí PDA a dvě diody. Jedna značí nabíjení a upozornění na události, druhá značí práci bezdrátové síťové karty.
Spodní hrana přístroje ukrývá otvor pro napájecí adaptér, systémové rozhraní pro připojení kolébky, vypínač přívodu energie (tedy hard-reset) a hned vedle vypínač WLAN modulu. Povšimněte si, prosím, formulace „hned vedle“ a mrkněte na obrázek níže. Oba přepínače jsou sice barevně odlišené a popsané, i přesto mne Toshiba jednoho dne vypekla. Ve spěchu jsem místo zapnutí Wi-Fi vymazal kompletní obsah paměti RAM. Před zapnutím Wi-Fi se dvakrát ujistěte, že šaháte na správný přepínač.
Toshiba se po stránce vzhledu a zpracování povedla. Matně stříbrná barva působí velmi decentně, reprezentativnost se u těchto zařízení velmi cení. Škoda umístění infraportu a hlavně nešťastných přepínačů hard-resetu a Wi-Fi.
