Roaming: přinese slevy až regulace?

Co na to říkají mobilní operátoři?

Abychom ale nedělali účet bez hostinského: jak na snahy o regulaci roamingu reagují sami mobilní operátoři? Podle očekávání: vehementně protestují, hovoří o bezprecedentních zásazích, neuvážených krocích, i o tom že vše je vlastně zcela zbytečné, protože o pokles cen se nejlépe postará konkurence sama.

Sám bych argumenty mobilních operátorů rozdělil do dvou oblastí, kde je hodnotím různě:

• do protestů proti formě zásahu (v podobě regulace)
• do protestů kvůli neopodstatněnosti zásahu (zatímco konkurence funguje lépe).

U argumentů z první oblasti musím dát mobilním operátorům alespoň částečně za pravdu: způsob, jakým se je Evropská komise chystá zregulovat, opravdu nezapadá do pravidel, které pro celý trh elektronických komunikací stanovila sama Unie, a jejichž dodržování tvrdě vymáhá. Zde je ale, alespoň podle mého názoru, sama porušuje. Vše mi přijde jako nesystémové, skoro jako realizované na nějakou účelovou objednávku.

Na druhou stranu je pravdou, že tradiční postupy ze stávajícího regulačního rámce, šité na míru národním trhům, se na nadnárodní roaming aplikují obtížně. A problém s předraženým roamingem reálně existuje a je třeba ho řešit.

Když operátoři zlevňují sami

Jinak je to ale s argumenty mobilních operátorů, které říkají, že nejúčinnější je konkurence a že roaming zlevňují sami, bez nutnosti regulace.

Ano, je pravdou, že ceny roamingu v poslední době klesají. Jenže jak moc a hlavně pro koho, to už je jiná otázka. Pro zákazníka, který v rámci roamingu volá hodně, průměrné ceny (za „jednotku“ poskytnutých služeb) skutečně klesají. Ovšem pro příležitostného zákazníka ceny klesají jen velmi málo, nebo vůbec.

Obecný postup je přitom takový, že mobilní operátoři se snaží přesouvat průběžnou složku svého výnosu z roamingu (tedy minutové hovorné) do složky fixní (měsíčních paušálů či alespoň různých jednorázových poplatků). V důsledku toho pak mohou i výrazně snižovat průběžnou složku, a také tím vehementně argumentovat zlevněním, s tím že své výnosy si díky fixní složce přinejmenším udrží, nebo dokonce zvýší. A klidně i zákazníkovi přidají na objemu poskytnutých služeb, jen když jim ve výsledku zaplatí alespoň o něco více. Hlavně, aby v celkovém součtu nezaplatil méně.

Je to vlastně obdoba toho, co již před časem provedli pevní operátoři, a hlavně ten největší z nich (Český Telecom, dnes Telefónica O2). Razantně zvýšil měsíční paušály, a na oplátku snížil minutové hovorné (u některých tarifů, jako např. Volno, až na nulu).

Příklady rebalancovaného roamingu

U mobilních operátorů mohou být příkladem roamingové tarify či tarifní nadstavby, které sráží minutové hovorné také třeba až na nulu, ale současně zavádí povinnost platit jednorázový paušál či poplatek. Jistě není těžké nahlédnout, že se to vyplatí jen pro častější či delší hovory, zatímco pro kratší hovory je to naopak méně výhodné. Jde tedy o služby, určené zákazníkům, kteří roaming využívají aktivně a pro delší hovory, a nikoli zákazníkům, kteří roamují jen příležitostně a jejich roamingové hovory jsou velmi krátké. A to je také jeden z aspektů, které mobilní operátoři moc nezdůrazňují.

Ukažme si jako příklad řešení příchozích hovorů u takovýchto tarifů u všech tří našich operátorů:

O2: nabízí službu My Europe, v rámci které je minutová cena příchozích hovorů v roamingu (jen v šesti vybraných zemích) nulová. Zákazník ale musí zaplatit měsíční paušál ve výši 355,81 Kč s DPH.

T-Mobile: nabízí službu Cestovatel, v rámci které je minutová cena příchozího hovoru také nulová, alepříjemce zaplatí jednorázový sestavovací poplatek ve výši 34,51 Kč včetně DPH. Jinak, v rámci „běžného“ roamingu (služba Happy roaming), zaplatí příjemce za minutu v evropských destinacích 17,85 Kč (kromě Slovenska).

Vodafone: v rámci jeho nové roamingové služby Passport je minutová cena také nulová, ale příjemce zaplatí jednorázový poplatek ve výši 29,75 Kč (včetně DPH) za každých provolaných 20 minut (resp. na začátku a pak vždy znovu po 20 minutách). Jinak, v rámci „základního“ roamingu (služby World roaming) je v první zóně (kam patří většina evropských destinací) minutová cena příchozího hovoru 11,90 Kč včetně DPH.

Pro koho se vyplatí?

Z uvedených příkladů je ihned patrné, že příležitostným zákazníkům, pro jejich krátké roamingové hovory, se speciální roamingové tarify nevyplatí. Tarify Cestovatel a Passport se vyplatí až pro hovory delší 2 minut. Nezapomínejme přitom na to, že hovory v roamingu jsou typicky velmi krátké. Například když T-Mobile uváděl svou službu Cestovatel, hovořil o tom, že průměrná délka roamingového hovoru je do dvou 2 minut. Vodafone nyní prezentoval 1 minutu a 50 sekund, a to přes všechny uživatele (soukromé i firemní). Takže pro tyto průměrné hovory jsou specializované roamingové tarify, jako Cestovatel či Passport, celkově nevýhodné.

Na druhou stranu je pravdou, že rebalancování (v podobě snížení průběžné minutové ceny a navýšení jednorázové ceny) motivuje zákazníky k tomu, aby v roamingu telefonovali častěji a déle. To se podle statistik také děje. Ale to je přesně o tom, aby zákazník v celkovém součtu zaplatil přinejmenším stejně, ne-li více – a pak mu operátor klidně přidá i něco navíc. Jen aby zákazník nezaplatil méně.

Fair Use Policy i pro roaming

Nicméně i zákazník, který se pro popisované roamingové tarify rozhodne, by měl mít na paměti, že i ono „něco navíc“ má své meze, a že mobilní operátor si bude pečlivě hlídat míru jeho konzumace.

Tak třeba u roamingového tarifu O2 My Europe nesmí délka přijímaných hovorů za jeden kalendářní den překročit dvě hodiny. U T-Mobile má pojistka podobu toho, že nejdelší hovor (zatížený jediným sestavovacím poplatkem) může trvat nejdéle 65 minut. A Vodafone se u své nové služby Passport jistí tím, že si jednorázový poplatek ve výši 29,75 Kč účtuje nejen za začátku hovoru, ale také po každých 20 provolaných minutách. Pak nemá problém nechat vás volat tak dlouho, jak budete chtít.

Mimochodem, česká podoba služby Passport (popisovaná v tomto včerejším článku) se od svého britského vzoru liší v několika zajímavých, a pro našeho zákazníka ne až tak výhodných aspektech. U britského Passportu je jednorázový poplatek (ve výši 75 pencí) skutečně jednorázový, a účtuje se jen na začátku hovoru. Pojistka proti „nadměrné konzumaci“ pak má podobu toho, že po hodině začíná být příchozí hovor tarifikován po minutách, cenou 20 pencí za minutu.

Při použití britské služby Passport se také čerpají různé kredity a volné minuty, které zákazník může na svém tarifu mít. U nás nikoli. Navíc se na český Passport nevztahují ani různá tarifní zvýhodnění. Takže ten čtenář, který pod včerejším článkem jásal nad tím, jak mu budou v roamingu fungovat jeho kamarádi, má bohužel smůlu.

Ještě není konec

Vraťme se nyní zpět k otázce regulace roamingu: jakkoli ta může svou formou a způsobem prosazení vybočovat z pravidel, stanovených a vymáhaných samotnou Unií, jedno jí nelze již dnes upřít: přinutila operátory k tomu, aby s roamingem začali něco dělat. To, jak daleko přitom operátoři sami zašli, je už otázka jiná, a odpověď na ni se samozřejmě liší.

Sami operátoři tvrdí, že zašli tak daleko, že žádná regulace není zapotřebí. Druhá strana, reprezentovaná především orgány Unie, europoslanci a ministry členských zemí, zase tvrdí opak, a požaduje zavedení rázných opatření. Ovšem jakých, o tom zdaleka nepanuje jednota. Ze všeho se tak pomalu stává spíše politika a specifická forma boje.

V každém případě je to boj, který zdaleka ještě neskončil. Dříve či později do něj reálně zasáhnou i další hráči, jako třeba nastupující „nízkonákladoví“ mobilní operátoři (například United Mobile). Osobně ale dávám největší šance, byť v poněkud delším časovém horizontu, konkurenci přicházející z platformy VOIP. Až bude VOIP klient v každém mobilu, a základní bezdrátové připojení (na bázi Wi-Fi) bude samozřejmostí kamkoli se člověk vrtne, proč se pak vůbec zabývat nějakým archaickým roamingem?