Sbohem telefonní budko! Vítej mobile.

Mají dnes, když má skoro každý mobil, stále telefonní budky smysl? Není jejich podpora jen vyhazování peněz jejich provozovatelem? Porovnáváme výhodnost telefonní budky s mobilem.
Sbohem telefonní budko! Vítej mobile.
„Ahoj, prosím tě, kde teď jsi?“ „Čau, teď zrovna jdu z metra a za pět minut budu u tebe.“ „Tak fajn, já si zatím skočím pro něco k jídlu, měj se.“ „Čau.“ Tak tento rozhovor by před deseti lety byl naprosto nemyslitelný a nemožný. Ptáte se proč? Inu, proto, že tenkrát byly pouze telefonní budky a o mobilních telefonech GSM jsme si mohli nechat pouze zdát.

Jak jsme začali upouštět od telefonních budek

Kdysi dávno (asi tak před sedmi lety), kdy existovala pouze jedna analogová mobilní telefonní síť, spolu lidé komunikovali hlavně pomocí pevné telefonní linky. Tenkrát se u městských hovorů (v rámci jednoho UTO) platilo vždy pouze za jeden impuls, a tak bylo možné volat třeba i několik hodin za pouhou 1,60 Kč. Meziměstské hovory na tom byly „podstatně hůře“, tam se totiž muselo platit po minutách (!) Pokud jste byli někde na cestách nebo jste chtěli dát vědět domů, že přijdete pozdě, tak jste přišli k některé z telefonních budek a zavolali jste domů. Musím zde ovšem podotknout, že díky tzv. věčným telefonním kartám a nefunkčním mincovým automatům, se dalo mnohdy volat úplně zadarmo, což byla cena více než příjemná. (Ó kde ty časy jsou.)

Ale co se nestalo. Telecom začal zdražovat a zdražoval pomalu každým rokem. Největší ránou pak bylo zavedení minutové tarifikace v rámci UTO (uzlového telefonního obvodu). Tento fakt jednak nastolil krušné časy českým uživatelům Internetu, které se s rostoucími cenami za impuls ještě horšily, a jednak skončil éru hodinových hovorů za 1,60. Dalším krokem ke znevýhodnění telefonních budek bylo to, že SPT Telecom se rozhodl zvýšit cenu impulsu v budkách oproti běžným domácím telefonům. Dokonce to dospělo tak daleko, že jeden čas byl 1 impuls v telefonní budce za 4 Kč (včetně DPH), zatímco u domácí stanice byl za „pouhých“ 2,60 Kč.

Ale pozor, to už se bavíme o situaci před čtyřmi lety, kdy se na trh začali drát operátoři GSM, a to hned dva najednou – Eurotel, který měl již síť NMT a Paegas.

A přišly předplacené sady

Mobilní telefonování se zdálo zpočátku poměrně drahé, ale vysoké ceny za minutu se díky konkurenci dvou operátorů začaly poměrně brzy snižovat. Počty zákazníků rostly a rostly, ale pořád to byli především podnikatelé či bohatší lidé, které jste potkávali na ulici s telefonem u ucha. Tehdy přišel obrovský zlom v pojetí přístupu k mobilům vůbec – předplacené karty. Koupíte si za nějakých sedm tisíc mobil a můžete telefonovat ihned, bez smluv, závazků, atd. To byl počátek konce telefonních budek.

Stejně jako u tarifních programů, tak i u předplacených sad nastal tvrdý konkurenční boj, který by se dal klidně označit za cenovou válku. Na obou frontách stály nejrůznější druhy přístrojů a operátoři se přetahovali o to, kdo první zpřístupní tu či onu službu. Proto se u předplacených karet postupně objevily téměř všechny služby, které mohli využívat běžní zákazníci. Dnes si pravděpodobně málokdo dovede představit, že tak běžná služba jako SMS byla před dvěma lety předmětem reklamní kampaně na Twist, kdy jste si mohli na billboardech přečíst obří nápis: „Mám už také SMS!“

Telecom zdražil až předražil

Co se ale nestalo. U mobilních operátorů byly hovory účtovány po půlminutách a tak vás kratší hovor typu: „Zdržel jsem se v práci. Jsem v pořádku. Přijdu až v osm. Nachystej mi, prosím, večeři.“ přišel na maximálně 2,75 Kč, v případě, že jste volali z Twistu (u Twistu to bylo v případě volání na Paegas dokonce jen 2,50 Kč) nebo z Go na mobil. (Tou dobou mělo mobil „jen“ 10 % obyvatel a psal se rok 1999.) Naproti tomu jste za stejný hovor mohli zaplatit z pevné linky na pevnou linku 2,60 Kč a z telefonní budky na pevnou linku dokonce 4 Kč.

Co ale teď? Buď budu platit o 1,50 Kč za hovor míň, ale musím být stručný a nebo budu platit o 1,50 Kč víc a mohu mluvit až 2 minuty. Co ale když nebude nikde v okolí telefonní budka? Co když se mi něco stane s autem a budu potřebovat odtah? Co když se mi udělá nevolno někde na ulici? Co když všude budou jen kartové automaty a já nebudu mít telefonní kartu? Co když bude u telefonní budky fronta?

Tyto a spousty jiných dotazů si začalo klást tisíce obyvatel ČR. Mobil s sebou zpočátku přinášel hlavně určitou dávku snobství, ale postupem času se stal běžnou součástí našich životů a začal přinášet mnohem víc. Lidé si na mobily začali zvykat a co bylo ještě důležitější – původní argument, že stejně uživatel mobilního telefonu bude volat hlavně na pevnou síť, protože mobilů je málo, se začal vytrácet. V loňském roce to došlo dokonce do takového extrému, že v ČR je více mobilních telefonů než pevných telefonních linek.

Jsou vůbec budky ještě k něčemu?

Podobně jako před lety vyvstávala otázka, zda jsou mobilní telefony k něčemu, když jich je tak málo, teď vyvstává otázka, zda jsou telefonní budky k něčemu, když pevných telefonních linek je tak málo. Ke konci roku se dokonce může stát, že mobilních telefonů bude dvakrát více než pevných telefonních linek. Kromě toho je ještě převážná část z oněch třech milionů pevných linek domácích a většina lidí je přes den přeci v práci. Situace dospěla dokonce tak daleko, že pokud si vystačíme s minutovým hovorem v rámci dané mobilní sítě, tak nás mobilní telefon s předplacenou kartou vyjde v mnoha případech levněji než volání z telefonní budky do pevné sítě. Shrňme si tedy výhody a nevýhody telefonních budek a mobilních telefonů.

Mobilní telefony:

+ levné volání do mobilních sítí (cca. 4,5 mil. uživatelů)
+ nemusíte hledat telefonní budku
+ můžete volat téměř odkudkoliv
+ nemusíte mít při sobě žádnou telefonní kartu ani drobné mince
+ nemusíte čekat, až se uvolní budka
+ můžete telefonovat při chůzi či za jízdy autem, nemusíte se zdržovat
+ můžete zaslat SMS (na mobil)
+ máte hlasovou schránku stále při sobě
- dražší volání do pevné sítě (kromě některých výjimek, kde při hovoru na pevnou síť platíte 1 Kč/min., apod.)

Telefonní budky:

+ levné volání na pevnou síť v rámci UTO
- drahé meziměstské volání
- musíte hledat telefonní budku
- musíte mít při sobě telefonní kartu či drobné
- musíte čekat až se uvolní budka
- můžete telefonovat pouze ve městech nebo větších vesnicích
- nemůžete zasílat SMS

Z výčtu výše uvedených faktů vyplývá následující: telefonní budky jsou vhodné spíše pro turisty, kteří chtějí volat domů. Jsou také dobré v případě, že potřebujete zavolat policii, hasiče či rychlou záchrannou pomoc a v okolí zrovna není nikdo s mobilním telefonem (to se stává dnes již jen velmi zřídka). A konečně třetí případ je, když potřebujete volat z místa, které není ani široko ani daleko a není tam signál vašeho mobilního operátora (to se bohužel ještě občas stát může).

Sbohem budky, stýskat se nám nebude

Jak to již v dnešním světě bývá, moderní technologie vytlačují ty zastaralé. V našem případě vytlačují (nebo již vytlačily) mobilní telefony telefonní budky. Telefonní budky nenabízejí prakticky vůbec nic, zatímco s mobilem máte k dispozici tolik služeb, že je většinou ani všechny nevyužijete. Nezbývá tedy než telefonní budky zařadit do sbírek technického muzea a učinit tak konečný krok vpřed k moderním komunikačním technologiím. Dokud totiž telefonní budky nebudou nabízet výrazně levnější volání a alespoň některé vyspělejší služby, které jsou již několik let běžnou součástí mobilních telefonů, tak je lidé přestanou používat. Jediné opravdové plus, které dnes mohou budky svým uživatelům nabídnout je totiž telefonní seznam, ale i ten můžete najít s wapooým telefonem na wap.iol.cz.

Témata článku: Ostatní, SPT Telecom, Rostoucí cena, Mobil, Běžná služba, Telefon