Sítě GSM a přírodní katastrofy

Nedávná tragédie v Asii nás nutí přemýšlet o přírodních katastrofách. Kromě lidí a majetků bývají poškozeny také telekomunikační sítě. Přečtěte si, co hrozí sítím GSM, jak je lze obnovit a také jak mohou mobilní sítě pomoci při záchranných pracích.
Sítě GSM a přírodní katastrofy

Voda, oheň, vzduch

Při přírodních katastrofách, ať už se jedná o záplavy, zemětřesení, větrné smršti nebo požáry, jsou ohroženy všechny typy síťové a komunikační infrastruktury, nejen sítě mobilních komunikací. Pokud jde konkrétně o sítě GSM, jsou v první řadě v ohrožení základnové stanice. Důvod je jasný: kvůli pokrytí signálem jsou umístěné venku a navíc na dobře viditelných, a tím pádem také zranitelných místech. Nejvíce jsou základnové stanice ohroženy silným větrem a zemětřesením. V takovém případě může dojít kromě poškození anténního systému také k úplné devastaci základnové stanice. Proti povodním jsou BTS do jisté míry chráněny právě díky své vyvýšené poloze.

Nastává tu však jiný problém. Každá základnová stanice potřebuje ke své činnosti napájení elektrickou energií. A právě výpadek dodávky elektřiny je jedním z nejčastějších problémů v oblastech postižených živelnou katastrofou. Základnové stanice sice mají záložní napájecí zdroje v podobě baterií, ty jsou ale dimenzovány jen pro případ krátkých výpadků a pro mnohahodinový provoz nestačí. Lépe jsou na tom řídicí jednotky BSC, které řídí činnost skupiny základnových stanic. BSC mívají často k dispozici i dieselové generátory, v případech ústředen MSC to bývají dokonce i dva.

Jenže po přírodní pohromě přichází na řadu záchrana životů, pomoc obětem a odstraňování následků. Při tom všem pracuje obvykle mnoho týmů a organizací, které potřebují nějakým způsobem koordinovat svoji činnost; a to jednak vzájemně mezi sebou a jednak samozřejmě s místními obyvateli. Při zničených komunikačních sítích je tedy třeba vymyslet nějakou jinou formu dorozumívání a sítě GSM jsou hned z několika důvodu velmi výhodnou variantou.

GSM při záchranných pracích

První výhodou systému GSM je to, že je rozšířen takřka celosvětově, dílčí sítě GSM jsou vzájemně propojeny a není tak problém dovolat se třeba na druhý kontinent. Další výhoda použití sítě GSM při koordinaci záchranných prací tkví v samotných koncových zařízeních, tedy mobilních telefonech. Telefony GSM jsou dnes masově rozšířené a mnoho lidí má tedy komunikační zařízení přímo ve svém vlastnictví a mohou se tak v případě potřeby ihned zapojit do komunikace. Cena mobilního telefonu pro GSM je také ve srovnání s jinými komunikačními prostředky nízká a pokud je třeba, není problém potřebné množství telefonů zajistit a v postižené oblasti rozdat.

Kladem je také poměrně dobrá odolnost a výdrž baterií. Problém je ale v tom, že síť GSM není právě jednoduchý systém, skládá se z mnoha částí a jeho obnova a uvedení do provozu trvá – samozřejmě v závislosti na stupni poškození – minimálně několik dní, spíše však týdny a v krajním případě řádově až měsíce. 

Jiná možnost je použít ke komunikaci vysílačky. Ty mají ovšem dosah jen několik kilometrů a navíc je zde problém s propojením do ostatních sítí. Další variantou je telefonování přes satelit. Satelitní komunikace má tu výhodu, že pokrytí signálem je velice dobré a navíc na funkčnost sítě nemají přírodní katastrofy žádný vliv. Jenže satelitní telefony jsou málo rozšířené, špatně dostupné a velmi drahé. 

Přivezeme malou mobilní síť

Zajímavým řešením komunikace v oblastech postižených některou živelnou katastrofou je systém Ericsson Response. Jedná se o dlouhodobý projekt, který má v případě potřeby rychle vyřešit nutnost komunikace. Základem projektu jsou malé systémy mobilních sítí, které jsou umístěny na dvou strategických místech – v Latinské Americe a v Turecku. V případě živelné katastrofy se systémy naloží a dovezou se na místo neštěstí.

Základem systému jsou jednotky s označením MiniGSM. Jedná se o kontejnery o rozměrech 2,23 × 1,9 × 2,16 m a hmotnosti zhruba 2 tuny, v nichž je umístěna kompletní výbava pro zbudování malé soběstačné sítě GSM. Ke kontejneru je standardně přidán i anténní systém se stožárem o výšce 6 metrů. Kapacita této mikrosítě je asi pět tisíc účastníků. Systém má také svůj vlastní dieselový agregát, což se může v postižených oblastech bez dodávky elektřiny hodit.

Systémy MiniGSM jsou tedy uloženy na dvou výše zmíněných základnách. V případě potřeby se jednoduše naloží, přivezou na místo, během několika hodin spustí a na daném místě funguje samostatná síť GSM se vším všudy, co k ní patří. Takto lze pokrýt oblast o poloměru zhruba 30 km. Ericsson v rámci projektu Response vyškolil specialisty ve 140 zemích světa, kteří dokážou systém oživit a udržovat v provozu. Při obnově je možné jednotku připojit do původní sítě, po čase ji opět odstavit a převést na jiné místo.

Témata článku: Ostatní, GSM, Označení mini, Nejčastější problém