SMSkoví literáti: bohužel, je malých textů

Kritizovat někoho jenom za to, že se odvážil udělat v okurkové sezóně, nějakou neobvyklou a nevyzkoušenou akci, je závistivé a úzkoprsé. Ale soutěž „160 a dost“, čili o nejzajímavější SMSku, která měla prokázat, že „není malých textů“, tedy že i SMSkami se dá dělat umění, skončila tak, jak skončit musela: propadákem a pocity trapnosti při pročítání „vítězných děl“.
SMSkoví literáti: bohužel, je malých textů

Najdete ji ostatně celou na adrese 160.impuls.cz, a komu se nechce procházet Internetem, ten si může koupit poslední Reflex (jinak jeden ze spolupořadatelů soutěže), který jí věnoval celé čtyři zbytečně potištěné strany.

„Není malých textů. To je asi nejvýstižnější bonmot pro soutěž o nejlepší SMS-zprávu“, píše se v úvodu soutěže. Bohužel, ukázal se opak: je malých textů – pokud chtěl někdo mermomocí bonmotovat, měl použít právě tuto větu. (Všimli jste si mimochodem, že před tím, než Miloš Zeman usedl do křesla premiéra, se slovo „bonmot“ v médiích prakticky nevyskytovalo?)

Při pročítání nejen tzv. vítězných SMSek, ale i všech ostatních, se na vás vyhrne záplava banalit, křečovité pokusy o „umění“, místy i naprosté prázdno a občas bohužel i plagiátorství, které si – dvojnásob bohužel – dokonce odneslo jedná z prvních cen! Několik příkladů:

„Posledni clovek na Zemi sedel tam v mistnosti. Vtom nekdo zaklepal na dvere.“ Text (docela vtipný, od „Anonyma“ jako řada dalších) dostal první cenu od Oskara. Oskar ale není příliš sečtělý a tak neví, že tato věta patří do fondu sci-fi literatury a je stará už několik desetiletí coby „nejkratší scifistická povídka“. Dobře, neví to mluvčí Oskara, promiňme mu to – ale neví to protřelý scifista Ondřej Neff, sedící v porotě? Hanba.

„..................................................... a tak to bylo, je a bude.“ Třetí cena od Oskara – nedělám si legraci. I taková přehlídka totální prázdnoty měla v soutěži šanci uspět. Možná, kdybyste poslali zprávu složenou pouze z teček, výkřičníků a otazníků, byla by ještě výš – vždyť šéfredaktor Reflexu Petr Bílek, takto jeden z porotců, hovoří o „absurdním dadaistickém automatismu“, či „výkřiky se úporně vracejí k základním existenciálním otázkám“, o „výronu strachu v temném lese“. Svůj k svému – literárně bezcenná shluky písmen ohodnotí šéfredaktor časopisu obdobně bezobsažnými frázemi. Protože v nich ale hojně používá vznosných termínů, u kterých většina lidí neví, co znamenají, je jeho prázdnota dobře maskována, na rozdíl od nic nepředstírajících SMSek.

„Zakryl mu oblicej a kyvl na porucika, kdyz ho vylekalo zavrneni. Vzal z nezive ruky mobil a cetl: "Lasko uz nespechej, TV neni rozbita, jen nebyla v zasuvce!"  To je prosím první cena v kategorii „humor“; s kouzlem nechtěného píše jeden z organizátorů na titulní stránce soutěže, že „porota neměla lehkou práci“. Skutečně neměla.

A ještě dva z oceněných z kategorie humor: „Setka se Dalailama s Gandhim nad hovezim steakem. Dojedi a Dalailama rekne: Tak co, Gandhi, dame si repete? G. Odpovi: Proc ne, vzdyt zijem jen jednou, ne?“ (takové vtipy jsme si říkali v páté třídě ZŠ), případně „Od rana na to myslel. Snad by i odolal, ale pak ji spatril a rozhodl se: TED! Vniknul do ni zezadu tesne pred tim, nez zacinkala a rozjela se smerem k tovarne.“ (ó jaká nečekaná pointa. Už jsem si myslel, že to je erotický vtip).

Můžete si o mně pomyslet, že jsem nějaký zapšklý škarohlíd, který nemá smysl pro humor, ujeté nápady, nebo třeba jenom nekonvenčnost. Právě naopak – cokoli nečekaného, neobvyklého, překvapujícího naopak vyhledávám a fandím jim. Neznamená to ale, že současně budu vydávat úplnou prázdnotu nebo dokonce stoprocentní plagiátorství za umění s velkým U (Ondřej Neff: „Všechny jsou dobré, a to jich je několik set.“). SMSka ze soutěže: „Rodinny hovor v noci pred hajzlem: - To su ja, nelekni se. –Ááááááááááááá!“ Pane Neffe – kdysi jste míval odvahu označit věci pravým jménem. Dneska, když sponzoři platí, už ne?

Témata článku: Ostatní, Text, Lite


komerční sdělení

Komerční sdělení