Sony Ericsson W995: „Ten s poutkem“

Sony Ericsson W995 je bezpochyby nejlepším hudebním telefonem, jaký kdy společnost Sony Ericsson vyrobila. Pravděpodobně jsem vás hned první větou připravil o všechna překvapení, ale kapitolu věnovanou hudebnímu přehrávači a hudebním funkcím prostě nelze uvést jinak. Vše je navíc korunováno standardním 3,5 mm konektorem jack, takže můžete k telefonu připojit libovolná sluchátka. Na druhou stranu si telefon ponechal také konektor Fast-port, nepřijdete tedy ani o možnost využít sluchátka jako plnohodnotné handsfree. Výrobce přemýšlel a správně nechal na volbě každého uživatele, který konektor bude kdy využívat, a tedy jaké bude mít výhody a čeho se bude muset vzdát. 

Po stránce softwaru nebylo na přehrávači již delší dobu prakticky co vylepšovat a ani v případě modelu W995 nedošlo k žádným radikálním úpravám. Není k tomu ani důvod, přehrávač je rychlý, spolehlivý, s dostatkem funkcí a širokými možnostmi třídění skladeb. Je radost jej používat díky plnohodnotné podpoře multitaskingu můžete poslouchat hudbu při jakékoliv jiné práci s telefonem. Při příchozím hovoru se hudba ztlumí, po jeho ukončení se automaticky sama obnoví. Software je tedy stejný, jako u starších telefonů řady Walkman, co se ale velmi zásadně změnilo, je hardware. O sluchátkovém konektoru jsem se již zmiňoval, zmíním také rozsáhlou standardní výbavu telefonu. Kromě datového kabelu zde najdete také sluchátka HPM-77 s velmi kvalitním zvukem, která využijete také při poslechu rádia s RDS, kdy slouží jako anténa. V balení je také 8 GB paměťová karta, což mi přijde jako naprosto dostatečná hodnota, pro koho by to ale bylo málo, může si dokoupit i kartu s dvojnásobnou kapacitou. Vnitřní paměť telefonu se pohybuje kolem 100 MB. Veškeré příslušenství si ale můžete koupit i ke starším telefonům, kde tedy jsou ty výhody modelu W995, kvůli kterým jej po stránce hudby vynáším do nebes? 

Obě jsem již zmínil v kapitole věnované konstrukci telefonu. Tou první je sestava tlačítek na pravém boku telefonu, která slouží k rychlému a pohodlnému ovládání Walkmanu. Pracuje se s nimi velmi rychle a fungují i při zamknuté klávesnici. Co mě ale mrzí je fakt, že pokud pozastavíte přehrávání hudby při zamknutém telefonu, musíte jej následně odemknout, aby jej znovu zpustili. Nevím, jestli to byl záměr nebo je to softwarová chyba, každopádně bych uvítal, kdybych hudbu mohl tlačítky na boku spustit za všech okolností. Tlačítka lze využít i při přehrávání filmů, takže si video rychle přetočíte kamkoliv potřebujete. Druhou velkou výhodou jsou kvalitní stereoreproduktory. Ty se nachází na horní i dolní straně telefonu a zajišťují skutečně skvělý zvuk. Díky jejich umístění navíc nevadí ani položení na desku stolu, dál hrají skvěle. Dokonce je možné telefon kamkoliv pověsit za poutko/stojánek a nechat jej vyhrávat. 

V telefonu se nachází hned několik velmi zajímavých hudebních aplikací, se kterými se rozhodně nudit nebudete. Sound Sensor funguje velmi jednoduše, snímá z vašeho okolí veškeré zvuky a zobrazuje jejich jednotlivé frekvence na průběžně se měnícím digramu, jaký naleznete například na Hi-Fi věžích. Aplikace se dá nastavit jako tapeta, ačkoliv nemá žádné praktické uplatnění, jedná se rozhodně o pěknou zajímavost. Zbylé dvě aplikace jsou již složitější a jejich činnost zajímavější. Voice Transformer po spuštění nahraje jakoukoliv hlášku, poté vyberete jednu ze sedmi úprav, které váš hlas změní k nepoznání. Takto upravené nahrávky lze navíc ukládat a normálně s nimi pracovat, posílat je v MMS či pomocí emailu. Ačkoliv to tak možná nevypadá, s aplikací si užijete spoustu zábavy. 

Zdaleka nejzajímavější a nejužitečnější je aplikace Music Mate ve verzi 5. Narozdíl od předchozích dvou se nejedná o žádnou zábavnou aplikaci, ale o plnohodnotný program, který umí usnadnit práci hudebníkům. Obsahuje například funkce ladičky, takže pokud máte rozladěnou kytaru, telefon vám pomůže ji dát po stránce zvuku popořádku. Procvičovat si můžete také jednotlivé akordy, které přímo názorně uvidíte, nebo také stupnice na klavíru. Osobně jsem si nejvíce užil část aplikace nazvanou Motion sensor. Pro každý ze čtyř směrů si nastavíte nějaký hudební nástroj a koncert může začít. Zapomeňte ale na staromódní mačkání tlačítek, nástroje se ovládají gesty, využívají totiž pohybového senzoru. Ovládání není jednoduché a chce to trochu zvyku, ale je možné vykouzlit i pěkné melodie. 

Kromě této trojice aplikací nechybí ani obligátní TrackID, tedy aplikace, která vám umožňuje identifikovat prakticky jakoukoliv skladbu. Funguje to velmi jednoduše, stačí nahrát kousek skladby, o které se chcete dozvědět údaje, poté ji aplikace sama pošle na internet, kde je analyzována a porovnána s databází a vám poté přijdou konkrétní údaje. Funguje to překvapivě dobře, většina skladeb je určena správně, problém ale samozřejmě nastává u méně známých umělců. Při využívání této služby si hlídejte přenesená data, provoz samotné aplikace je sice zdarma, ale během identifikace skladby přijímáte a odesíláte data na internet, za což svému operátorovi samozřejmě platíte, tedy pokud nemáte neomezený datový paušál.