Android podporuje více jader a HW akceleraci na úrovni systému, tj. tak jak je to například od Windows Vista až od verze 3.0. Zápis do Guinessovy knihy rekordů pro LG jako první 2jádro bylo docela směšné. Jelikož tehdější Android 2.2 nevěděl co si s těmi dvěmi jádry počít, je to velice směšné... Pak to postupně začli podporovat aplikace, ale myslím, že pro nenativní aplikace (v Javě) přišla možnost multivláknového zpracování až v GingerBreadu.Ad co nejrychlejší jednojádro a výkon & spotřeba:
V ideálních podmínkách je to takto: 1x1 @ 2 Hz > 2x1 @ 1 Hz > 1x2 @ 1 Hz
(počet jader x počet vláken v jádru). Ideální podmínky nejsou reálné podmínky a ve skutenosti to bývá spíše takto: 1x1 @ 2 Hz >> 2x1 @ 1 Hz ~ 1x2 @ 1 Hz
Je to způsobeno tím, že mezi jádry/vlákny jsou prostě ztráty na synchornizaci, že nejde dělat vždy více věcí naráz (tím myslím třeba zrovna v nějaké ms, v jiné už ano). Ovšem vícejádra/vlákna se vyplatí z důvodu možného snížení taktu, jelikož závislost spotřeby (a s tím související i tvorba tepla) není lineární, ale ím větší takt, tím víc než větší teplo/spotřeba.
Jenomže tady je menší rozdíl mezi počítačem a telefonem. Takový Atom v netbooku nebo AMD c-50 dokáží jet skoro furt na 100 %, když s nimi děláte a tam se tedy ty úspory počítají, zpomaluje je hlavně pomalé HDD.
No ale u telefonu je takový menší problém. Jak procesory x86, tak Scorpiony/Kraity (nevím co MIPS) dokáží pokud jsou ve vícejaderném uspořádání, dokáží jádra selektivně podtaktovávat podle toho jak jsou vytížené. Jedno si třeba frčí na 1 GHz, což je třeba max, vytíženost má 95 % a druhé třeba na 600 MHz a má vytíženost 90 %. Jenomže ARM Cortex-A8/A9 selektivní pdotaktovávání neumí. Jedno jádro si zase frčí na 1 GHz s vytížením 95 % a to druhé musí tedy také frčet na 1 GHz, ale vytíženost je 54 %...
Tak nebo tak, i když se mobilní procesory nemohou výkonem s těmi desktopovými měřit, ani tak ho tolik nepotřebují, i když Android dokáže dát slušně zabrat každému procáku, neboť Java...
