Přes některé hodně podařené produkty s Windows CE, jako je třeba nová Jornada od Hewlett-Packard, je stále v této skupině hodně zmatků. Je překvapivé, že Microsoft, který obvykle provádí marketingové kampaně docela brilantně, dělá ve věci Windows CE kroky docela nezdařené a mate zákazníky.
Prvním je již pojmenování této kategorie produktů. Podle současné mánie pojmenovávat všechno nejdříve kódovým jménem, které je docela zvučné a které se později zruší a nahradí něčím zcela nezvučným, použil Microsoft nejdříve název Jupiter a pak to změnil na PC Pro – což je evidentně jeden z nejpitomějších názvů, jaký mohl být pro tato zařízení použit. Aby nebyl život tak jednoduchý, tak se ještě občas používá obdobně přitroublý název H/PC Pro (H jako Handheld, ale proboha, jak se to má vyslovovat? „ejč-sleš-písí prou?“), a tyto zmatky vedou často k tomu, že se výrobci i prodejci často v hovorech vracejí k původnímu kódovému názvu Jupiter, který je však oficiálně pohřben.
Techařské názvosloví opět zvítězilo nad čitelným, rozšifrovatelným názvem, což je v případě počítačových firem bohužel stále časté (aneb, v geniální průpovídce šéfa společnosti General Motors: „Windows jsou jedinou věcí na světě, u které, když ji chcete vypnout, použijete tlačítko Start“). Výsledkem je značné zmatení uživatelů, kteří si sice mohou prohlížet tato zařízení, ale nedovedou si je přesně zařadit – na rozdíl od Pilota či PalmPilota (název jako lusk!).
Microsoft v současné době spouští reklamní kampaň, která by měla vysvětlit běžným spotřebitelům, co jsou tato zařízení zač, co umějí, kam je zařadit – kampaň běží především v tištěných amerických médiích a nebyla plánovaná, jedná se evidentně o reakci na zatím velice nízké prodeje těchto zařízení. Analytická firma IDC dokonce uvádí, že zařízení s Windows CE dokonce ztratily za uplynulý rok kousek trhu, z 17,8 na 17,3 %, což se zdá být až nepravděpodobné. IDC sice tvrdí, že letos už to bude 18,5 % a podíl vzroste v roce 2002 na 23,3 %, ale to je pořád doslova „trapně málo“ oproti jedinému dominujícímu konkurentovi od jediného výrobce.
Živě komentuje: v rozhovoru též zveřejněném na Živě se vyjádřila bývalá viceprezidentka 3Comu, že „všichni ostatní na kapesních počítačích prodělávají, jen 3Com vydělává“. Věřil bych tomu – vždyť se zde deset firem pere o maličký tržní podíl, a nejde jen o prodej, každá z nich si vyšlapává vlastní vývoj produktu, jen o kousek méně složitého než notebook. Kapesní počítač se nedá „složit“ z tchajwanských komponentů jako notebook, musí se kompletně celý navrhnout a řada komponentů se musí vyrobit na zakázku – nedivil bych se, kdyby byly ztráty výrobců hodně vysoké. Obdobně ovšem trpí i Microsoft, který inkasuje jen za licence Windows CE a svých „kapesních“ programů – jsou-li malé prodeje zařízení, jsou i malé příjmy z licencí.
Na kapesní zařízení navíc dopadá další rána – prudce klesající ceny notebooků, zejména díky levným čipům, pamětem i LCD displejům. Jednou z hlavní zbraní kapesních počítačů měla být cena, která měla být podle původních plánů poloviční až třetinová oproti notebooku. Jenomže dnes stojí notebook od třiceti tisíc nahoru – kapesní počítač od pětadvaceti tisíc dolů, takže žádná velká výhra.
Skutečně nejzoufalejší je ale název těchto strojů, tady se udělalo víc škody než kdekoli jinde. Nemyslím, že by bylo nemožné vymyslet přiléhavý název a domnívám se, že možná stálo za úvahu oživit termíny jako minicomputer či mikrocomputer. Samozřejmě, jejich původní význam je zcela jiný (minicomputer je vlastně docela velká obluda), jenomže tyto stroje jsou už z hlediska vývoje mrtvé a nezajímavé – běžní potenciální zákazníci kapesních počítačů vůbec netuší, že něco takového existovalo či existuje.
