Viděli jste někdy, jak se staví vysílač mobilní sítě? Proč někdy musí přiletět helikoptéra a proč se občas musí vybagrovat jinak nedotčená krajina? Byli jsme svědky jedné takové stavby „na okraji pokrytí“.
V dnešní přetechnizované době se stále častěji setkáváme s nejrůznějšími stožáry a anténami ať už ve městech nebo uprostřed lesa. Některé z těchto stožárů patří televizi, některé rozhlasu a některé mobilním operátorům. Právě nad stavbou jednoho takového vysílače (
BTS – Base Transciever Station) našeho nejmladšího operátora se nyní zastavíme. Jak tedy probíhala jeho stavba?
Bod první – výběr lokality Ze všeho nejdřív se musí operátor rozhodnout, které území si přeje pokrýt. V našem případě se jedná o území okolo Bystřice pod Hostýnem a obce Tesák na jižní Moravě. Když si operátor vybere konkrétní lokalitu, kterou by chtěl pokrýt signálem své sítě, tak následuje podrobnější průzkum terénu. Ten má za účel jednu velice důležitou věc – určit, kam bude nejvýhodnější vysílač umístit a v případě Oskara také, kterou frekvenci použít, jestli 900 nebo 1800 MHz. Ta vyšší z nich má výhodu, že nabízí kvalitnější přenos a širší přenosové pásmo. Ta nižší z nich je zase výhodná pro pokrytí většího území, protože se šíří do větší vzdálenosti od vysílače.
Bod druhý – úprava terénu Když vytipují technici konkrétní místo, kam chtějí umístit nový vysílač, tak nastává druhá fáze výstavby. Přijde specialista na stavbu vysílačů a určí, zda je nutné přístupovou cestu k místu stavby nějak upravit. Proč? Protože kromě elektronické části vysílače je nutné na místo dopravit také velké množství stavebního materiálu jako beton, cihly, apod.
V našem případě bylo potřeba vybagrovat zhruba 1 km přístupové cesty, neboť místo pro výstavbu vysílače bylo umístěno na vrcholu sjezdovky přístupné pouze po úzké lesní stezce.
Bod třetí – výstavba „domečku“ Jakmile je terén připraven pro převoz stavebního materiálu, tak můžou začít základní stavební práce. Jako první přijede bagr, který připraví menší základy. Dál probíhá stavba jako u malinkatého rodinného domečku – vystuží se základy, postaví se stěny, střecha, vývod pro klimatizaci a podklad pod budoucí stožár.
Bod čtvrtý – instalace techniky V okamžiku, kdy skončí hrubé stavební práce, tak může začít ta zajímavější část – instalace technického vybavení vysílače. Takový vysílač, respektive onen „domeček“ musí obsahovat mnoho vybavení: záložní zdroj napájení (UPS), klimatizační jednotku, transformátor, řídící elektroniku a některé další neméně důležité součásti.
Vzhledem k tomu, že stavba může trvat poměrně dlouho, tak od doby, kdy je přivezena elektronika, jejíž cena není zrovna malá (řádově miliony Kč), do doby, kdy je nový vysílač dostaven, tam přespává jeden člověk, který hlídá veškeré vybavení. V našem případě to byl jeden ze zaměstnanců Oskara, kteří vysílač stavěli.
Bod pátý – instalace stožáru Vzhledem k tomu, že kromě malých vysílačů používaných především v městské zástavbě, jsou stožáry vysílačů vysoké něco okolo 10 – 20 metrů, tak jejich doprava a instalace je značně komplikovaná.V případě našeho vysílače zjistili technici Oskara, že jejich Ford Galaxy s částí stožáru na střeše na sjezdovku asi nevyjede. Požádali tedy místní obyvatele o pomoc a stožár ve třech kusech vyvezli na staré dobré Ladě Nivě 1,6.
Poté, co se doveze stožár na místo vedle „domečku,“ tak následuje jeho usazení, o to se postará helikoptéra. Tři vzlety a pár hodin práce a vše je hotovo. Stožár je usazený a může se přejít do další fáze.
Bod šestý – instalace antén O další fázi se postarají profesionální horolezci, jejichž úkolem je umístit antény na postavený stožár. Kromě antén od vlastního vysílače sem přijdou i mikrovlnné spoje. V některých oblastech jsou méně spolehlivé mikrovlnné spoje nahrazeny spolehlivější pevnou datovou kabeláží.
Horolezci nejprve upevní na stožár antény, ke kterým pak natáhnou datový a napájecí kabel (ten je samozřejmě tou dobou bez proudu). Antény bývají zpravidla tři, z nichž každá zabírá 120 stupňů z celého akčního rádiusu. Další, co se musí upevnit, je onen výše zmiňovaný mikrovlnný spoj, k němuž vedou také dva kabely – jeden datový a jeden napájecí.
Když je již všechno postaveno a zapojeno, tak zbývá jen vymyslet způsob napájení. Někdy, když je potřeba vysílač rychle uvést do provozu, se používá přenosný generátor elektrické energie. V ostatních případech se musí přivést napájecí kabel, který se přivádí buď pod zemí nebo nad zemí na stožárech. V případě Oskarova vysílače 45851 byla přivedena elektrická energie podzemní cestou.
Bod osmý – zabezpečení a závěrečné práce Poslední, ale velice důležitou fází výstavby, je instalace zabezpečovacího systému. „Domeček“ se oplotí, do „domečku“ se umístí teplotní čidla, vlhkoměr, pohybová čidla a kamery. Systém totiž kromě fyzického vniknutí do budovy vysílače musí hlásit také výpadky klimatizace, napájení a případnou změnu vlhkosti vzduchu v místnosti, která by mohla negativně ovlivnit funkčnost celého vysílače. Zvenčí se na plot umístí kamery, popřípadě čidla, apod. a poslední fáze výstavby je tím ukončena. Vysílač se spustí a technik daného operátora nemusí již u vysílače přespávat.
A co zbude po stavbě vysílače? Povětšinou se obejde stavba vysílače bez zásadnějších zásahů do okolní přírody. V našem případě zbyla poničená, rozbagrovaná cesta. Na kopci stojí nový vysílač a Oskar má v dané lokalitě jako jediný operátor pokrytí. Se západem slunce se rozsvítí na vršku stožáru červené světlo, aby do něj v noci náhodou nenarazila letadla a to jest vše. Lidé mohou telefonovat, posílat textovky a datovat a lidé od Oskara zase stavět další vysílač.