Vyzkoušeli jsme mobilní digitální televizi, kterou T-Mobile před pár dny začal testovat, a přinášíme vám zkušenosti s přehráváním, popis ovládání a srovnání se streamingem přes UMTS od O2. K dispozici jsme měli zajímavý telefon od Motoroly, který běží na Linuxu.
Mobilní televize byla už dávno snem nejednoho technoida, případně příznivce miniaturizace, který má rád všechny služby pěkně pohromadě. Už jsme tu měli malé přenosné televize, tunery pro kapesní počítače a zřídka také telefony schopné přijímat analogový televizní signál. Nyní vše podléhá digitalizaci a už i u nás bylo na čase přejít od teoretických „tlachů“ k pořádnému testování. V Praze jej nedávno spustil T-Mobile a přizváni jsme k němu byli i my.
Za moc to nestojí, tak by zřejmě po pár minutách zkoušení shrnul své dojmy pesimista a možná by mu stačil jen pohled na programovou nabídku. Pravdou je, že jen trochu prudší pohyb s telefonem často znamená přerušení spojení a několikavteřinové překreslování obrazu. Skutečně hodnotné podívané na telefonu tak zatím dosáhnete jedině v tom případě, že si s ním sednete někam do parku na lavičku. Bez problémů není možné mobilní televizi sledovat dokonce ani v klidu doma - je nutné sednout si někam blízko k oknu, protože uvnitř budov je zatím jen slabý či vůbec žádný signál.
Mějme ale na paměti, že se teď jedná o pouhé testování a ani samotná Praha zdaleka není celá ideálně pokrytá. Vědom si toho je i T-Mobile, ale stále má dost času na vychytání chyb a zajištění spolehlivosti služby, aby nakonec o tu miniaturní televizi vůbec někdo stál. Můžeme tak rovněž předpokládat, že současná nabídka těch skutečně nejzákladnější programů se při ostrém spuštění ještě výrazně rozšíří. Na úvod se pojďme podívat na to, jaké telefony vlastně T-Mobile uživatelům k testování poskytnul.
Testovací linuxový "televizní telefon" od Motoroly
Fešák beze jména
Do růžové barvy obalená krabice, ve které jsme telefon dostali, je sice docela spoře vybavená, ale to nejnutnější v ní najdeme – telefon, nabíječku a sluchátka. Kromě značky Motorola, drobného „DVB-H“ a křivé nálepky T-Mobile na telefonu žádné označení není a potvrzuje se nám tak to, co už víme: telefon je určen jen k testování digitální televize DVB-H a není v prodeji. Je to ovšem docela obstojně vybavený telefon, kterého by se konkurence mohla zaleknout. Přesné míry Motoroly neznáme, a tak jsme ji srovnali s Nokií N73, vůči které působí trochu mohutněji. Hmotnost je ale podobná a ani rozdíly v rozměrech nejsou výrazné, jen s tloušťkou kolem 25 mm se Motorola podobá spíš komunikátorům.
Srovnání s Nokií N73 • Motorola se ovládá perem
Rozložení vnějších prvků s displejem uprostřed připomíná spíše herní konzoli a vzhledem k tomu, že na vysoké plošce nad displejem nejsou žádná tlačítka, může konstrukce telefonu být trochu zarážející. Právě při sledování televize na šířku ji ale oceníme, stejně jako docela velký a především jemný QVGA displej, který je navíc dotykový. Operátor digitální televizi kombinuje s doplňkovými službami, z nichž některé vyžadují klasické datové přenosy, a mobil proto dokáže komunikovat přes GPRS a EDGE. Data lze nablízko vyměnit přes Bluetooth nebo USB kabel a telefon má dokonce i megapixelový fotoaparát.
Několik zajímavých detailů
Asi největší zajímavostí Motoroly je fakt, že používá operační systém na bázi Linuxu. Je to stejný systém, jenž používají například také Motoroly E680 a A780, které v prodeji jsou, ale bohužel nikoli u nás. Jako člověka, který s tímto operačním systémem přišel do styku poprvé, mě prostředí docela překvapilo svojí jednoduchostí a srozumitelností ovládání. Ačkoli se na první pohled zdá, že systém je uzavřený a jediné aplikace, které do těchto mobilů dostaneme, jsou v Javě, není tomu tak. V základu sice mobil podporu jiných programů nemá, existují ale nástroje linloader a Neo-installer, které umožní instalaci a běh propracovanějších nativních aplikací. Stačí, když ty jsou zabaleny do archivů JAR, které používají instalačky obyčejných javových programů.
pozadí • úvodní obrazovka • menu • vytáčení
kalendář • přehrávač • souborový manažer • internet
Ovládání v Javě
Ale zpět k DVB-H. Televize se ovládá v javové aplikaci s názvem TV v kapse a probíhá v ní vše – spouštění a přepínání televizních stanic, ovládání hlasitosti, sledování TV programu a přístup k doplňkovým službám. Aplikace je jednoduchá a její ovládání snadno pochopitelné, na těch několika možnostech koneckonců ani není co zkazit. Telefon se nejprve připojí k samotné DVB-H, načte televizní program a pak se zeptá, jaký přístupový bod k datovým přenosům má zvolit. Televize však funguje i bez datového připojení, jen bez něj nemáte přístup k některým doplňkovým službám. Po spuštění se zobrazí seznam dostupných kanálů a můžete vybírat. Přepínat programy lze nejen návratem do nabídky programů, ale i při samotném přehrávání - vlevo nahoře jsou připraveny šipky.
načítání DVB-H • datové připojení • nabídka programů
Současná programová nabídka sice nepřináší žádné velké překvapení, ale je docela pestrá, zahrnuje programy zpravodajské i programy zábavné a hudební, programy pro turisty a milovníky přírody, jeden kanál určený dětem a jeden výhradně dospělým – ten začíná vysílat od desáté hodiny večerní. Podle prvních návrhů by měl zákazník za základní nabídku platit paušál 50 až 100 Kč, za každý další program si bude muset připlatit. Nyní jsou takové programy dva – dětský kanál v češtině Jetix a kanál o přírodě, National Geographic, který je zatím doplněn zvukem v mně neznámém jazyce. Dodatečné platby probíhají přímo v aplikaci pro přehrávání.
přehrávání • předplacené programy • ovládání hlasitosti
V druhé kapitole se pustíme do testování a také do zkoumání doplňkových služeb a srovnávání s mobilní televizí nabízenou od O2
