Porovnali jsme výdrž moderních smartphonů odlišných platforem. Jak dopadl souboj procesorů ARM od Applu a x86 od Intelu?
Do redakce nám dorazil velmi zajímavý kousek mobilního hardwaru, Motorola Razr i. Bystřejší čtenáři možná už začínají tušit, ostatním to prozradíme teď. Razr i je bratříček Razru M, oba modely jsou prakticky stejné krom jedné zásadní věci, procesoru. Razr M pohání dvoujádrová klasika od Qualcommu, model MSM8960 s taktem 1,5GHz na každém jádře, kdežto Razr i ve svých útrobách třímá srdce od Intelu (jednojádrový Atom Z2460 na úctyhodné frekvenci 2 GHz). Ještě než se pustíme do celkové recenze "Intel inside" Razru, srovnali jsme výdrž obou telefonů, abychom se podívali na zoubek fámám o delší výdrži telefonů postavených na platformě x86.
Motorola Razr i v jednom rohu ringu...
Největší vypovídací schopnost by měl test mezi výše zmiňovanou dvojicí telefonů. Mkový Razr je ale v našich končinách nedostatkové zboží, ostatně ani varianta s Intelem se u nás oficiálně neprodává. Takže jsme zvolili náhradní řešení v podobě iPhonu 4S. Je hardware od Applu opravdu tak skvěle optimalizovaný, jak se traduje?
Je jasné, že se jedná o telefony rozdílné hned v několika ohledech a jedním z těch hlavních je kapacita baterie. Razr se chlubí Li-Ion baterií s kapacitou velmi pěkných 2 000 mAh, kdežto předposlední iPhone si musí vystačit s pouhými 1 432 mAh. I přes tento handicap na straně jablečňáku jsme v testu narazili na zajímavé výsledky, nicméně na tuto odlišnost jsme pamatovali a výsledky jsme interpretovali jak z hlediska naměřených hodnot, tak i těch teoretických, za předpokladu přepočtu výsledku na stejné hodnoty kapacity.
... a iPhone 4S ve druhém
Baterie Razru má zhruba 1,4 násobně větší kapacitu než ta v iPhonu, v řeči procent reprezentuje baterie Applu 71,6% kapacitu baterie Motoroly. Výrobci udávají u svých modelů maximální dobu hovoru na 840 minut v případě Applu a 1 200 minut v případě Razru. Maximální udávaná pohotovostní doba činí v případě Applu 200 hodin (zhruba 8,3 dne), u Razru je to rovných 14 dní. Pakliže bychom tedy vše velmi zjednodušili a použili triviální matematiku, tak by nám vyšlo, že v ideálním případě absolutně stejného vybíjení bychom výslednou výdrž iPhonu znásobili výše popsaným koeficientem a dostali bychom výdrž Razru. Jak tomu ale bylo ve skutečnosti?
Je jasné, že se tabulkové hodnoty výdrže liší od těch reálných. Mnohé ale možná překvapí, že v případě testovací zátěže, kterou telefony podstoupily a kterou si popíšeme dále, se reálné hodnoty od těch tabulkových neliší až tak výrazně.
