Jak jsou na tom naši mladí ve srovnání s dospělými mobilními uživateli? Za co utrácejí nejvíce a jak si při tom vedou vůči vrstevníkům ze zbytku světa? Již v deseti letech má u nás telefon každý druhý. Je to správně, nebo by měly být mobily pro děti tabu?
Na jednoho občana České republiky připadá podle statistických údajů více než jeden mobilní telefon (resp. telefonní číslo). Netřeba se proto divit masovému rozšíření mobilů i mezi dětmi. Podle agentury NFO AISA a jejího výzkumu vlastní mobilní telefon mezi šestnáctiletými celé čtyři pětiny mládeže.
Začínají velmi záhy
První opravdové a zejména vlastní zkušenosti s telefonem přichází na řadu už v útlých šesti letech. V deseti pak má mobil téměř polovina dětí a završení první dekády věku s sebou zpravidla nese i největší touhu po vlastním telefonu.
V kolika letech mají děti mobil?
Vládnou mezi dětmi do šestnácti let předplacenky, nebo spíše paušální platby? Rozhodně předplacenky, to nepřekvapí. Zajímavý bude ale pro mnohé poměr karet vůči paušálům. Měsíční úhradu volí jen osm procent šestnáctiletých a mladších, zatímco ostatní vrstevníci, tedy 92 procent, mají právě předplacené karty SIM.
Vezmeme-li v úvahu celkové výdaje za služby, pak se poměr mění jen o šest procent – mladí paušálisté zaplatí 14 procent celkové útraty za služby a předplacenkáři 86 procent. V koláčových grafech najdete i srovnání s ostatními soukromými uživateli mobilních telefonů ve věku od 16 do 65 let.
Předplacenky versus paušály
Nejraději mají Nokii a T-Mobile
„Moje značka je Nokia“ může do světa křičet většina dětí a mladých ve věku od šesti do čtyřiadvaceti. V těsném závěsu je Siemens, Alcatel předběhl na třetí příčce Sony Ericsson zejména díky větší rozšířenosti mezi šestým a třináctým rokem věku; můžeme to přisoudit skutečnosti, že všeobecně je Sony Ericsson považován za pro děti složitější na ovládání.
Značky mobilních telefonů mezi dětmi
V dětské klientele vede mezi operátory T-Mobile s pětačtyřiceti procenty, za ním je Eurotel se skórem 43 % a nejméně, tedy zbývajících 12 % zvolilo Oskara. Téměř všichni tito „malí zákazníci“ mají jednu kartu SIM, dvě používají jen necelá dvě procenta z nich.
Co české dítě, to datel
Děti využívají některé mobilní služby daleko více než dospělí. Tak třeba jednoduchá vyzvánění, loga anebo javové hry stahují zhruba dvojnásobně oproti majitelům mobilů starších šestnácti let. V oblasti polyfonních melodií a barevných obrázků jsou na tom dětští uživatelé lépe jen o pár „bodů“.
Důvod je prostý – děti bývají vybaveny spíše staršími typy telefonů, které třeba dědí po někom z rodiny; rodiče třeba za mobil nechtějí vydat mnoho peněz. Očekává se však změna této situace spolu s tím, jak ceny dobře vybavených mobilů klesají. Nemalou měrou se na využití služeb podílí výše kapesného. Kolik peněz v závislosti na věku děti od rodičů dostávají, naleznete v přehledném grafu.
Využití mobilních služeb • dostávají děti kapesné? • v jaké výši?
Světově patří naše mobilní mládež na přední místa. Jsme čtvrtou zemí mezi všemi v počtu mobilních telefonů mezi mládeží. Náleží nám i pátá příčka v procentu z výdajů na mobilní telefony a máme sedmé místo světově v počtu odeslaných SMS zpráv. Ti, jež vlastní mobil s vestavěným fotoaparátem a ještě nedosáhli sedmnácti let, nám zajistili jedenáctou příčku v počtu telefonů s kamerou.
Světově: mobily mezi mladými • výdaje na mobilní služby • odeslané SMS • telefony s kamerou
Mobily a děti: ano, nebo ne?
Dospělí lidé trpí obavami, že jejich děti příliš propadají kouzlu mobilních telefonů. Připadá jim totiž, že ve spojení s internetem a multimédii mají mobily za následek to, že jejich ratolesti v rodině méně komunikují, alespoň tedy co se týče běžné mluvy.
Psychiatr Cyril Höschl k tomu říká: „Mladí dnes sice méně komunikují v rodině, ale o to více se baví mezi sebou, a to v daleko větším rozsahu. Nepochybně jim k tomu pomáhají moderní prostředky elektronické komunikace: internet a mobilní telefony.“
Václav Mertin z katedry psychologie FF UK to vidí jinak: „Pokládám tato tvrzení za mýtus. Jestli se v rodinách méně komunikuje, tak podle mého přesvědčení za to nemohou mobily. I když ani nevím, jestli někdo spolehlivě ví, že se v dnešních rodinách méně komunikuje. Osobně si myslím, že to není pravda.“
K hořekování nad degradací mluvy mladých mobilních uživatelů dodává: „Že by esemesky mohly za to, že možná upadají vyjadřovací schopnosti našich dětí? Dítě je schopno bez problému rozlišit několik kódů řeči. Takhle mluvím s kamarády, takhle ve škole nebo s babičkou a takhle mluvím v esemeskách. Že pak občas ve škole mluvím stejně jako s kamarády, to se opravdu může stát. Ale ještě jsem žádné dítě neslyšel mluvit bez háčků a čárek, jako píšeme esemesky. A jestli se snad dnešní děti neumějí vyjadřovat, tak to nesouvisí s mobily.“
Technika nám může stejně dobře sloužit, jako i pohltit neuvědomělé a zapsat se jako „nástroj zla“. Vždy tedy bude záležet na tom, jak k moderním technologiím přistoupíme. Děti je třeba učit využívat mobilní telefony k usnadnění vyřizování denních záležitostí a přitom jim dopřát stejnou měrou kvalitní kulturní a osobní vjemy. Vždyť i dávno s vynálezem klasického telefonu se vzedmuly obavy, že kvůli němu budou lidé méně komunikovat mezi sebou a „zakrní“. Myslíte, že se tomu tak stalo?
