Má smysl v zemi mobilů telefonovat z něčeho jiného? Český Telecom ukazuje, že nikoliv. Kvůli zdražení tarifů na příští rok budou uživatelé rušit spoustu stávajících pevných linek a nahrazovat je mobilními telefony. Telecom tak paradoxně podporuje rozvoj mobilů nejvíce ze všech našich operátorů.
Každoroční vánoční nadílka od Českého Telecomu je vždy ostřeji sledovaná než u ostatních polostátních či pseudomonopolních společností, jejichž služby také vesměs všichni používáme (elektřina, plyn, voda, televize atd.). ČT je víc na očích; elektřina nebo plyn jsou pro občany poněkud neuchopitelné věci, u kterých podvědomě tuší, že budou mít vysoké náklady, protože se musí vyrábět, kupovat nebo těžit - telefonování ale je z pohledu většiny lidí jaksi zadarmo. Protože o kolik to stojí Český Telecom víc, když to sluchátko zvednete a voláte, než když jej nezvednete a nevoláte? O nic. Takže služby ČT jsou předražené, ať stojí kolik chtějí… Český Telecom za sebou navíc nese dost hrozivou zátěž z minula v podobě nekonečných čekání občana na telefonní linku; bohužel se mu nepodařilo krátce po revoluci najít a nasadit vlídnější tvář - s tímto úkolem se zejména bývalé vedení firmy dobře nepopasovalo.
Tip: Podívejte se na podrobný přehled nových tarifů Českého Telecomu v našem dnešním článku. Na škodu rovněž nebude další článek, který komentuje tarify za připojení k Internetu.
Změna tarifů pro rok 2002 je proto logicky vítána, kulantně řečeno, ostrým nesouhlasem - stačí si přečíst názory lidí v Internetu i tisku. Zkusme se ale podívat na nový ceník ČT bez zaujatosti.
1. Komplikovanost tarifů. Často zaznívají výtky, že ČT udělal chybu, když vytvořil tarify příliš komplikované. Jako bývalý programátor musím zvolat „it´s not a bug, it´s a feature!“: je záměrné, aby tarify byly tak komplikované, že se v nich nevyzná nikdo kromě zúčtovacího střediska ČT. Komplikovanost tarifů je promyšlený marketingový tah, který se perfektně vyplatil u mobilních operátorů: kdesi dole skutečně existuje volání za jednu korunu, což naláká uživatele, ti volají a volají a smskují a smskují, a pak platí tučné účty. Pokud se rozhodnete vše počítat, polepíte zeď v obýváku obrovskou tabulí s pěti tisíci políčky (kombinatorika je mocná věda), ale brzy to vzdáte - není to možné. Tento trik se opakuje znovu a znovu: proto jsou tak oblíbené platby na splátky ("vypadá to", že se tak moc neplatí, ve skutečnosti o třetinu víc), proto jsou tak oblíbené kreditky (člověk nevidí fyzicky na peníze, které mění z ruky do ruky majitele tím nesprávným směrem).
2. Vysoký paušál. Napálení měsíčního paušálu na tři stovky u nejrozšířenějšího tarifu je nečekaně vysoké a spekulace o tom, zda lidé odhlásí ve velkém pevné linky, je docela oprávněná. Existencí nižšího tarifu bych to příliš neomlouval: časté změny tarifů (očekávám, že pro rok 2003 opět nezůstane z tarifů kámen na kameni) mají samozřejmě ten efekt, že lidé z nedostatku času, chuti, vůbec jejich porozumění atd. je "nechají být", ač na tom značně tratí.
Hrozí tedy toto odhlašování? Podle nedávného průzkumu je ČR mobilním rájem: její 65% penetrace se už blíží mobilně maniakálním severským zemím (a Slovinsku, mimochodem, kde je na cca 1,9 mil. populace registrovaných 2,0 mil. mobilů!!) a skoro dvojnásobně převyšuje okolní země (Polsko, Slovensko, Maďarsko). Zájem o mobily navíc neklesá, a to především díky Oskarovi, který se musí srovnat v počtech uživatelů s vedoucími operátorovi, jinak bude stále silně ztrátový v hovorech mezi operátory, a proto "dumpuje". Domnívám se, že se míra odhlašování pevných linek bude postupně zvyšovat tak jako tak a že to drasticky zdražené tarify příliš neovlivní. Celkový koláč osob mající pevnou linku se dle mého názoru dělí na silnou většinu (70-80%), kteří si linku nikdy neodhlásí, pokud je to nebude finančně deptat skoro existenčním způsobem. Sem samozřejmě patří i firemní sféra a státní správa - tedy obrovský „žrout“ pevných linek. Zbytek se přesouvá k mobilům tak jako tak, už kvůli tomu, že je to lepší, šikovnější, pohodlnější, modernější… i kdyby to bylo dražší.
3. Nepodpora Internetu. Telecomu je vyčítáno, že svými tarify nepodporuje užívání Internetu. Nalijme si čistého vína: nějaká „podpora Internetu“ kvůli tomu, že to je Internet, skončila se splasknutím dot.com bubliny. Prázdné slovo „podpora“ můžeme lépe definovat jako investice (tj. utrácení peněz) do něčeho, co se vrátí později. Buď vysokými zisky nebo tzv. zvýšením hodnoty firmy. Jiný důvod pro soukromou firmu neexistuje - argumenty, že Internet „pomáhá“, nebo "zvyšuje vzdělanost" atd. jsou hezké a možná i pravdivé, ale péče o blaho lidu náleží státu, kterému za to platíme daně. (A který, mimochodem, až nečekaně štědře podporuje Internet v oblasti školství, za což je ho potřeba výjimečně pochválit). Internet pro telecomy není strategická věc, jak jím ještě byl před dvěma lety; dnes je klíčovou věcí mobilní telefonie a případně integrované služby pro firemní sféru.
Při kritice Telecomu se často zapomíná na to, že tato firma je "podivná, avšak nemůže za to". Je polostátní a polosoukromá zároveň, a toto hybridní uspořádání si nevymyslela sama. Je napůl liberalizovaná a napůl ne; ani toto si nevymyslela sama, ale určuje to stát. Je monopolem, ale současně pod dohledem ČTÚ. Je na prodej, a není na prodej; prodala Eurotel a neprodala Eurotel. Proto funguje tak, jak funguje, avšak veškeré námitky za toto uspořádání (nikoli ovšem například na chování vůči zákazníkům atd.) padají jednoznačně na hlavu státu. Ne náhodou ekonomové před takovýmto uspořádáním firem varují: u ČT to dospělo do téměř učebnicového příkladu zašmodrchanosti a neprůhlednosti, kvůli němuž ČT už dost možná propásl nejvhodnější chvíle ke svému prodeji, či případně k prodeji dcer typu Internet Online, a musí se opět čekat, až zavanou příznivější větry.