Vážně i nevážně: příběh jednoho Mobilu

Ahoj, já jsem mobil. Ale ne ledajaký! Můžu se chlubit tím, že jsem za krátkou dobu vystřídal mnoho majitelů. Ovšem ne vždy legální cestou, a tak vám napovím, jak se vyhnout zlodějíčkům.
Vážně i nevážně: příběh jednoho Mobilu

Občas slýchám svého stávajícího majitele mluvit o zlodějích mobilních telefonů. Říká, že by se měly mobilní telefony proti krádežím nějak pojistit. Škoda, že nemůžu mluvit. Řekl bych mu svůj příběh a asi by se hodně divil, kdyby věděl, že jsem vlastně také kradený. A ne jednou! Za krátkou dobu jsem totiž vystřídal několik uživatelů a vlastně jen ten první a stávající si za mě řádně zaplatili. A ti ostatní? Posuďte sami...

Těžký život

Můj první majitel si mne koupil asi před rokem. V té době jsem byl docela drahý a atraktivní mobil. Já vím – samochvála není dobrá, ale za to, jaký jsem, nemohu. Můj majitel si mne dlouho prohlížel odměřeným pohledem. V rukách si se mnou dlouho pohrával a nakonec usoudil, že peníze za mne nebudou vyhozené nazdařbůh. Abych se přiznal – láska na první pohled to nebyla. Alespoň z mé strany. Nechoval se ke mě hezky, často jsem se válel dlouho na jednom místě, někdy mne nechal úplně vybít a jen ztěží jsem pak vzpomínal na uložená data. Jednou jsme spolu jeli autem někam na služební cestu. To ještě můj majitel netušil, že se vrátí beze mne. Stavěli jsme totiž u benzinové pumpy a on mne nechal ležet v autě na palubní desce. A než se vrátil – byl jsem fuč.

Po bývalém majiteli se mi dlouho nestýskalo. Začal jsem se zajímat o svého nového uživatele. Bude se ke mně chovat dobře? Bude mne mít rád? První jeho hláška dala tušit, že tomu tak nebude: Blbej mobil, ani hada to nemá.... No a co? Copak had je v mobilu důležitý? Tak to jsem si moc nepolepšil. Naše spolupráce však naštěstí netrvala dlouho. Můj pán si tvrdě stál za svým názorem, že mobil bez hada není mobil, a tak mne dal své dospívající dceři. Dcerka byla z mobilu nadšená a brávala mne všude s sebou. Konečně pořádný život! Poznal jsem tolik míst a tolik kamarádů – mobilů, že je ani na klávesnici nespočítám. Poprvé v „životě“ jsem byl šťastný. Mé štěstí se však vytratilo jedné sobotní noci, kdy se má majitelka rozhodla zajít někam na diskotéku. Zatímco kluci nosí mobily většinou v kapsách u kalhot, holky si nechávají své miláčky v kabelkách u stolů. A to se mi stalo osudným. Nějaký pobuda si prostě řekl, že dneska ukradne mobil a taky se mu to povedlo. Byl jsem to já.

Z bláta do louže

Ten klučina, co mě ukrad hned na první pohled vypadal, že neumí do desíti napočítat a svou blbost prokázal hned v následující minutě. Nějaká sličná dívčina na něj hodila očko a my jsme se vydali ji ulovit. „My“ z toho důvodu, že mého majitele nenapadlo nic jiného, než se začít chválit svým atraktivním mobilem – mnou. Dívka si najednou vzpomněla, že si potřebuje nutně zavolat a můj pán se samozřejmě nabídl, než jí půjčit mne. Asi si dovedete představit, jak to dopadlo. Mou novou majitelkou byla opět žena. Byl jsem rád, ženy se přeci jen ke svým mobilům chovají citlivěji.

S mou slečnou jsem strávil – na své poměry – dlouhou dobu. Zatím mám na kontě tři nelegální výměny majitelů a další se rýsuje na obzoru. Další krádež mé maličkosti byla rychlá, šokující, ovšem účinná. Jednou jsme spolu jeli v metru a ona samozřejmě neměla nic jiného na práci, než do mne datlovat SMSku. Netušila, že je to její poslední. Seděli jsme u dveří a v jedné stanici, těsně před tím, než se dveře zavřely, mne někdo vytrhl mé drahé z rukou a utíkal co mu nohy stačily. Konečně vzrůšo! řekl jsem si prohlížeje svého nového majitele.

Byl to vlastně ještě kluk. Mladý, mobiluchtivý adolescent. Začal jsem po jeho boku navštěvovat to, čemu vy říkáte škola. I zde jsem potkal mnoho kamarádů mobilů. Můj nový majitel si mne však příliš nevážil. Proč také? Vždyť mne nekoupil! Jednou nechal mou maličkost ležet v lavici, zatímco si ON uráčil odejít na oběd. Jistě už tušíte, že jsem si záda na stejném místě netlačil dlouho. Kluci z vyšších ročníků šli okolo a jak viděli v prázdné třídě pod lavicí mobil - tak mne ukradli.

Jeden horší než druhý

Můj bývalý majitel po mně vůbec nepátral a ani se mu nedivím. Co kdyby se přišlo na to, že mne sprostě ukradl? Starší kluci se dlouho dohadovali, komu připadnu. Nakonec si mne přivlastnil jejich samozvaný vůdce. Ale jo... měl mne rád. Volal často, takže jsem měl vždy ty nejčerstvější drby a klípky z města. Nejlepší byly rozhovory s jeho přítelkyní, ale to vám přece vykládat nemůžu. Jednou takhle v podvečer šel náš hrdina do místní hospůdky „na jedno“. Naproti němu vyběhl druhý klučina a už z dálky tahal peněženku. „Hele – potřebuju si brnknout – dobře ti zaplatím“ a ukázal mému pánovi peněženku plnou fialových papírků. Mno a kdo by odolal? Snad jen člověk se zdravým rozumem, což můj pán rozhodně nebyl. S úsměvem a ochotou podal dotyčnému mě a čekal na odměnu. Ta se dostavila, ovšem měla podobu prchajícího zloděje se mnou v kapse.

Finta o „půjčení mobilu“ je známá, ohraná a lidé se proti ní stali imunní. Podpoří-li se „napěchovanou peněženkou“ úspěch je téměř vždy zaručen! Tato slova mi bleskla hlavou, tedy vlastně obvody. Opět nový uživatel ... kolik já jich jen vystřídal ... už to ani nepočítám. Nuže: Můj nový pán nevypadal jako zloděj, choval se hezky i ke mně i ke svým blízkým. Asi už skáčete na další řádky a čekáte, jakým způsobem ukradne mobil zlodějíček zlodějíčkovi. Kapsářsví je staré, jako zloděj sám. Ovšem to, jak jsem se dostal do nových rukou, se kapsářstvím nazvat nedá. Možná baťohářstvím. Jel jsem totiž se svým pánem přeplněnou tramvají MHD, já byl v batohu na zádech. Co jsem viděl byl rozepínající se zip, zkoumající kukadla a něčí ruka. A už jsem byl v kapse a ani tentokrát si můj – teď už bývalý – pán ničeho nevšiml.

Kapsáři si mobilní telefony většinou nenechávají. Buď je prodají přímo na ulici „za stovku“, nebo je dají do bazaru. Mne se bohužel dotknul ten druhý případ. Můj majitel mne zanesl do nejbližšího bazaru a chtěl za mne směšnou částku. Urazil jsem se. Ale noví mobilní kamarádi z regálu mne ujistili, že je to normální, a že můj nový majitel za mne zaplatí víc. A taky se tak stalo. Můj stávající majitel si mne konečně koupil za těžce vydělané peníze a já mu za odměnu dobře sloužím.

Svůj příběh jsem vám – uživatelům mobilních telefonů – vyprávěl především proto, abyste si dali pozor na zlodějíčky, kteří na vašeho mobilního miláčka číhají vždy a všude.

A když už jsem se já svěřil vám, povězte mi, jaké zkušenosti se zlodějíčky mobilních telefonů máte vy...

51 komentářů

Nejnovější komentáře

  • collin 27. 9. 2002 15:21:27

    Taky mi ukradli meho miláčka...

  • Zabra 20. 2. 2002 11:08:24
    kdyz uz jste tady zminili tresty za kradeze, prave jsem se vratil z cesty...
  • Jirka Kuruc 19. 2. 2002 14:18:51
    Píšu také pro Zive.cz do rubriky PDA, proto ten iPAQ

komerční sdělení

Komerční sdělení