taky sem přidám příhodu.
Před dvěma lety jsem šel z Terna v Olomouci na tramvaj. Už se stmívalo. Potkám nějakou máminu - tak 35 let. Trochu přičmoudlá byla, ale ne romka. Požádala mě o mobil, že si chce zavolat. Tož jsem jí ho půjčil. Opravdu zavolala. Vrátila mi ho i s dvacetikačkou. A moc mi děkovala. Další den vyšel na mobil serveru článek o tom jaxe dá snadno o mobil přijít. Polilo mě horko a já si uvědomil, jaxem zariskoval. Od té doby: nosím telefon tak, aby ostatní neviděli že ho mám, používám bondovku, hlavně při cestování. Jediné místo, kdy mám mobil u pasu pod svetrem je v práci.Telefon půjčuju jen těm, které znám.
Je pár možností, proč jsem o mobil nepřišel
1. Nebyla to zlodějka
2. Byla to zlodějka, ale nezdál se jí model 5110 dost dobrej. (Ještě že se zvenku nijak nepozná, že jede na 2 simky.
Já patřím do skupiny, která s sebou nosí ještě různé přehrávače hudby. Ještě se mi nestalo, abych někde nějakej zapomněl. Ted nosim v kapse diskmena za 8 táců, telefon za 7,5. Za těch deset let jsem si už vypracoval docela slušnej návyk, kterej se projeví vždycky tím, když vyrazím třeba do města a záměrně nechám přehrávač doma. Projevuje se to chvilkovou úzkostí, že něco není v pořádku.
K těm bazarům bych chtěl říct, že nevšechny berou kradené telefony a nebo jinak - ne všechny telefony jsou kradené. A komu není jedno odkud mobil pochází, jistě si umí i v bazaru poradit. A komu to jedno je, jistě jednou na to doplatí. Akorát se divím policajtům, že nedělají v bazarech pravidelně šťáry - to by se jistě zvedla objasnitelnost krádeží mobilů - aspon ve velkých městech by to zloději měli těžší.
Toť vše Mio