Od dnešního dne máte možnost u některých tarifních programů Českého Telecomu využívat pro své odchozí volání služeb alternativních operátorů. Budeme ale skutečně volat o tolik levněji? Mají alternativní operátoři vůbec o nás zájem?
Žijeme v kapitalismu!
Na rozdíl od našeho monopolního fixního operátora se snaží naši alternativní fixní operátoři o maximalizaci zisku a minimalizaci nákladů – tedy o to, co by mělo být cílem každé dobře fungující kapitalistické společnosti. I když od dnešního dne může existovat možnost využít službu Volba operátora, tak z bezmála dvou desítek českých alternativních operátorů tuto službu spustí jen zlomek z nich. Ptáte se proč?
Velká část alternativních operátorů, obzvláště pak těch větších, vstoupila na trh již před více než třemi lety. Tehdy ještě počítali s tím, že Český Telecom dodrží původní státem stanovený termín digitalizace sítě a že od 1. 1. 2000 budou moci nabídnout své služby širokému spektru uživatelů pevných sítí. Jak ale všichni víme, tak to se nestalo. Alternativní operátoři tedy měli v podstatě dvě možnosti – začít budovat vlastní telekomunikační infrastrukturu a nebo to vzdát a zkusit to na nějakém jiném trhu. Naštěstí se velká část z nich rozhodla pro první alternativu, což pomohlo částečně liberalizovat trh alespoň pro oblast velkých a středně velkých firem, které tak nebyly odkázány na služby jediného operátora a jeho poněkud nevstřícné jednání se zákazníky.
Zatímco původně společnosti Kabel plus a Dattel (dnes již UPC) začaly spolu s rozvodem kabelové televize nabízet také telefonní služby s nepatrně nižšími cenami, tak firmy jako Aliatel, GTS či Contactel začaly budovat svoji vlastní ryze telekomunikační síť.
Liberalizace jen pro zvané
Právě zde se objevily první rozdíly – zatímco poskytovatelé kabelové televize své telefonní služby chtěli nabídnout všem svým zákazníkům, tak ryze telekomunikační společnosti se snažily nabídnout své služby pouze těm nejlukrativnějším zákazníkům, u kterých si byly jisty, že se jim investice vložené do vybudování kabelového či bezdrátového připojení dané firmy vrátí. Trochu ve výhodě byl například Aliatel nebo Nextra, kteří si již dříve vybudovali rozsáhlé kabelové spoje na velké části území, které byly původně určené především na datové služby a připojení k Internetu. Následné rozšíření portfolia o hlasové služby pak bylo relativně jednoduchou záležitostí.
Alternativní operátoři se však počali rekrutovat také z řad internetových providerů jako Tiscali či CzechOnLine, kteří si v průběhu předešlých let vybudovali hustou kabelovou síť, která měla sice nepoměrně nižší kapacitu než třeba u Nextry nebo GTS, ale zato měla přípojný bod ve většině uzlových telefonních obvodů. Právě tato síť by mohla být pro přímé připojení většího množství účastníků, kteří touží hlavně po hlasových službách či vytáčeném připojení k Internetu ideální.
Liberalizace je teprve v plenkách
V současné době se ale začíná rozbíhat pouze služba Volba operátora, která je založena na principu, že zákazník je připojen přes síť Českého Telecomu, z které se má možnost přepojit do sítě alternativního operátora, přes kterou bude hovor následně směřován, většinou pak zpět do sítě Českého Telecomu (prozatím). V podstatě to tedy znamená, že největší část hovorného opět „spolkne“ Český Telecom na propojovacích poplatcích a zatímco alternativní operátor na tom vydělá několik málo haléřů za minutu, tak jemu z této minuty spadne do klína více než koruna. Většího zisku by mohl alternativní operátor tedy docílit pouze při tranzitu meziměstských hovorů po vlastní síti, ale pozor!
Takový tranzit hovorů po vlastní síti rozhodně není něco, co by bylo pro alternativního operátora zadarmo. Takový hovor mu totiž zabírá určitou část kapacity sítě a přitom mu přináší pouze několik málo haléřů za minutu. Pokud má ale alternativní operátor zákazníka připojeného přímo ve vlastní síti, což v případě našich největších alternativních operátorů jako Aliatel, GTS a Contactel není zase až tak nepředstavitelné, tak mu takový zákazník při obsazení stejné kapacity zaplatí více než dvakrát tolik (pokud volá do sítě Českého Telecomu) a nebo třeba až desetkrát tolik (v případě, že volá v rámci sítě daného operátora) než člověk, který jeho síť chce využít v rámci služby Volba operátora (kdy většinu ceny hovoru musí alternativní operátor odvést do kasy Českého Telecomu). Kromě toho současní uživatelé alternativních operátorů patří především mezi velké či středně velké firmy, u kterých je rozhodně pro alternativního operátora jejich spokojenost a dostupná kapacita sítě na prvním místě.
Jinými slovy – není v zájmu alternativních operátorů, alespoň tedy těch největších, kteří již při současném stavu jsou schopni vykazovat dostatečný zisk, si blokovat kapacitu své sítě hovory uživatelů Českého Telecomu, z jejichž plateb jim ve finále zbudou relativně zanedbatelné částky.
Mobilní sítě = čára přes rozpočet
Dalším, a o hodně větším problémem, jsou pak mobilní sítě, které těm fixním v současné době velmi výrazně konkurují. Velká část uživatelů Českého Telecomu totiž používá svoji pevnou telefonní linku hlavně na Internet, o čemž svědčí také to, že v loňském roce bylo 40% z celkového objemu přenesených minut právě na připojení k Internetu. Aby byl koncový uživatel pro alternativního operátora finančně zajímavý, tak by musel měsíčně provolat něco okolo 1000 Kč, což je kategorie, do které již dnes většina koncových zákazníků Českého Telecomu rozhodně nepatří.
Kromě toho tu také stále hrozí to „nebezpečí,“ že i kdyby alternativní operátoři nabídli výrazně levnější meziměstské volání než doposud, tak si lidé budou raději i nadále volat z mobilu na mobil nebo z mobilu na pevnou linku. Mobilní telefon je totiž výrazně pohodlnější a kromě toho nabízí nesrovnatelně více služeb – tedy kromě srovnání s pevnými sítěmi s technologií New Generation Network, kterou u nás má stejně zatím pouze Nextra.
Internet aneb živná půda pro všechny
Jedinou nadějí, která by přeci jen mohla konečně nastartovat liberalizaci fixních telefonních služeb u nás, by byla možnost volby operátora také pro připojení k Internetu. To ale bohužel a z pochopitelných důvodů Český Telecom nechce dopustit, což definitivně znamená, že Volba operátora je zatím pro samotné alternativní operátory nepříliš zajímavá služba. Každý z nich si totiž bude muset zvážit, na kolik se mu vyplatí blokovat si pro pár haléřů za minutu svoji přenosovou kapacitu a jestli si to vůbec může a nebo chce dovolit. To je právě také ten důvod proč, i přestože je ode dneška služba Volba operátora k dispozici, se do této služby příliš alternativních operátorů nehrne. Všichni totiž čekají, co to udělá s těmi, kteří se službu rozhodli nabídnout jako třeba Aliatel a jestli se jim to vyplatí nebo ne. Jenže právě onen Aliatel patří mezi ty, kteří mají vybudovánu vysokokapacitní páteřní síť a kterým to tudíž prozatím zase tolik kapacitu blokovat nebude. Menší alternativní operátoři ale budou mít o čem přemýšlet.
Liberalizace podruhé
Skutečnou a také asi poslední nadějí pro pevné sítě u nás bude září letošního roku, kdy spolu s přečíslováním telefonních linek a zavedením služby přenositelnost čísla vyvstane možnost relativně „nenásilného“ připojení účastníka jedné pevné sítě do pevné sítě jiného operátora. Zde by právě mohla nastat šance pro internetové providery jako zmíněný Tiscali či CzechOnLine, u kterých by připojení koncových uživatelů v blízkosti jejich přípojných bodů nemuselo být zas až tak finančně náročné.
Zde by ale také mohla nastat šance pro koncové uživatele bydlící v blízkosti velkých firem, kde by daný alternativní operátor v případě, že má daným směrem položeny kabely či nasměrován bezdrátový spoj o dostatečné kapacitě, mohl nabídnou služby také jim.
Jestli ale některá z těchto situací vůbec stihne nastat a jestli mezitím nebudou lidé už raději telefonovat jen přes mobil a připojovat se jen přes alternativní způsoby připojení, to ukáže jen čas.
