Mobilní obsah se dostává do dalšího rozměru. Prozatimním vrcholem snažení hudebního průmyslu o penetraci na mobilní trh je vydání největších hitů Robbieho Williamse na paměťové kartě. Dočkáme se ale masového rozšíření?
Hudební průmysl do mobilů
Letošní rok hudební průmysl doslova sype jedny statistiky za druhými, které neomylně potvrzují dvě nezadržitelné tendence. Tou první je setrvalý pokles z příjmů klasických nosičů, tou druhou je přelévání investic do mobilního obsahu. Prémiové textové zprávy nám prostřednictvím všech médií nabízejí nejnovější hity v podobě polyfonních melodií, mobilní operátoři ve velkém rozjíždějí projekty jako jsou Realtones nebo uvítací melodie.
Proč by měl ale hudební průmysl za úplatu poskytovat pouze práva na hudbu svých stájových koní? Zajímavější by dozajista bylo natlačit své produkty mobilním zákazníkům skrze vlastní distribuční kanály a média. Jedním z nich mohou být právě paměťové karty. Otázkou ale je, zda jsou právě „paměťovky“ to pravé ořechové.
Problém číslo jedna – kompatibilita
Distribuce hudebního obsahu prostřednictvím paměťových karet naráží na první problém už jen svojí samotnou podstatou, která je na současném trhu dosti nesourodá. Stačí jen namátkou vyjmenovat pár nejznámějších: SD, MMC, XD, CF, CF2, MS, SM. Zkratky které by zamotaly hlavu nejednomu příznivci informačních technologií nemluvě o těch, pro které jsou útroby počítače španělskou vesnicí a konfigurace wapu zábava na prázdniny. Jak se rozhodnout? Které typy paměťových karet vybrat? K čemu bude album na MMC těm, kteří mají jinak skvělou „pé devítistovku“? Asi k ničemu.
Problém číslo dva – cena
Průměrná cena CD nosiče se v současné době pohybuje těsně nad pěti sty korunami. Očekávaná cena výběrovky zlého chlapce z Take That bude o tisíc korun vyšší. Pirátství kvete kvůli cenám. Proč si tedy pořizovat hudbu na nosiči, který je třikrát dražší? Celé to spíš vypadá jako technoidí záležitost pro pár stovek nebo tisícovek pionýrů, což je paradoxně v rozporu se záměry vydavatelů, kteří do světa triumfálně rozhlašují své velkolepé plány na masovou distribuci dalších interpretů zejména v souvislosti s blížícími se vánocemi. A cena deset liber za album při pořízení nového mobilního telefonu zrovna jako hardcore USP nepůsobí.
Problém číslo tři – ochrana
Pirátství se také mimo jiné daří velice dobře proto, že přepálení lisovaného CD dokáže v Neru i malé dítě. Pirátství se daří vlastně úplně všude. V segmentu počítačových programů, v segmentu počítačových her. Přepalují se CD, DVD, zlatý věk kopírování videokazet si leckdo z čtenářů bude také dozajista velmi dobře pamatovat. Proč by to tedy s paměťovými kartami mělo být jiné? Má cenu pro hubnoucí hudební průmysl investovat do vývoje ochrany dat miliony, když je nad slunce jasné, že piráti budou stále o krok napřed?
Problém? Celé stádo problémů!
Výčet problémů ale zdaleka nekončí. Je rozjezd distribuce hudebního obsahu vhodný v době, kdy se ze stovky mobilních uživatelů dají ti, kteří zařízení s paměťovými kartami mají, spočítat na prstech jedné ruky? CD už v současné době překotné miniaturizace rozhodně nemůžeme označit za kompaktní, ale několikacentimetrové paměťové blechy jsou snad až přílišnou drobotinou, která nám z kapsy zmizí rychleji, než bychom čekali, aniž by kdo kdy zjistil, kde nebohá karty skončila. Další problémy by se jistě najít daly. Přesto hudba na paměťových kartách není v žádném případě úplně špatný nápad.
Stejná technologie, jiná distribuce
Co takhle downloadovací centrum v obchodě s hudebními nosiči? Neřeší sice základní problém pirátství, který asi ani nemá smysl nějak řešit, ale eliminuje ostatní problémy. Univerzální čtečka umožní přenos dat na všechny typy paměťovek. Na jednu kartu si bude zákazník moci nahrát hudby tolik, kolik se jí vejde. Na pět alb tak nebude potřeba pět karet. Odpadne problém s náklady na hardware, takže se podstatně se sníží cena a stoupne motivace ke koupi. Leckdo jistě namítne, že už si člověk raději může stáhnout svoji oblíbenou muziku na „décéčku“, ale pro BFU bude za deset dolarů procházka do obchodu jistě mnohem pohodlnější a také zdravější. Tak jako tak bude hlavní spásou hudebního průmyslu něco úplně jiného. Bude to digitalizace a kovergence médií. Na to si ale budeme muset všichni ještě nějaký čas počkat.
