Vyzváněcí tóny jsou miliardový byznys

A u polyfonních melodií bude ještě větší, pokud nebudou vydavatelé příliš nenasytní. Na místě je ovšem otázka autorských práv. Kdo dostává za vyzváněcí tóny honoráře? Jejich autoři nebo známí interpreti?
Vyzváněcí tóny jsou miliardový byznys

Jak obrovský je průmysl mobilní telefonie, ukazuje objem tržeb u zdánlivě drobných, „bižuterních“ doplňků, jako jsou loga na telefony nebo vyzváněcí tóny. Placená loga si uživatelé stahují i u nás po statisících a trh vyzváněcích tónů byl v loňském roce odhadnut na 700 milionů dolarů s očekávaným překročením miliardy v příštím roce. Honoráře, které z toho plynou vykonavatelům autorských práv, letos dosáhnou asi 70 milionů dolarů a meziroční nárůst tržeb z vyzváněcích melodií činil 58 %.

Opravdový boom ale teprve může nastat. Operátoři jednak přicházejí s novými službami i u běžných vyzváněcích melodií a momentálním davovým šílenstvím v Asii jsou tzv. incoming ringtones – melodie, které si zvolíte, a ve sluchátku je uslyší ten, komu zavoláte. Asijská horečka přeskočila i do Evropy – v Británii tuto službu zprovoznil T-Mobile a je pochopitelně placená (libru padesát jako spouštěcí poplatek a pak jednu libru měsíčně).

Madonna z toho nic nemá

Málo se ví, kdo vlastně dostává za vyzváněcí tóny honoráře. Pokud se hraje jednohlasá melodie „od Madonny“, honorář nedostává Madonna, ale ten, kdo skladbu napsal – vyzváněcí tón je zjednodušeným notovým přepisem jeho skladby, Madonna je pouze interpretka, v podstatě podobně jako váš mobil.

U polyfonních melodií, které se značnou věrností přinášejí i konkrétní interpretaci dané skladby, je tomu ovšem jinak – zde by příjmy šly nahrávacím společnostem, které zastupují daného interpreta. Očekává se, a první jednání tomu zatím nasvědčují, že tyto společnosti budou jako obvykle poněkud nenasytné a budou žádat příliš velké částky, zejména proto, že jejich byznys je kvůli pirátskému šíření hudby internetem v ohrožení. Problém je opět v monopolizaci. Legálně může polyfonní nahrávku poskytnout jen jediná firma, ta, která k ní vlastní práva, zatímco monofonní melodii může technicky připravit kdokoli, pouze je potřeba zabezpečit honorář autorovi. Je jasné, že existuje všeobecně přijatelná cena, za kterou jsou lidé ochotni si kupovat vyzváněcí tóny, ať už monofonní nebo polyfonní, a pokud bude cena několikanásobně vyšší (např. bude dosahovat ceny běžného CD singlu), budou to uživatelé ignorovat.

Originál nikdo nepozná

Avšak tam, kde je poptávka a není nabídka za rozumnou cenu, začnou fungovat jiné mechanismy. Nezávislí prodejci vyzváněcích melodií již nyní experimentují s napodobeninami – s polyfonními melodiemi, které zní tak blízko originálu, že rozdíl pozná jen cvičené ucho, ale na které si nemůže vydavatelská společnost dělat nárok (jen autor, jako u monofonních vyzváněcích tónů). Napodobenina je prezentována jako „cover verze“, kterou nahrála a nazpívala kapela „XY“, tj. jako interpretace původního autorského díla. Zástupci vydavatelských společností se pochopitelně už nechali slyšet a mávají imaginárními žalobami. V souzení se svými zákazníky mají v poslední době značnou, i když poněkud neúspěšnou praxi.

Je pravděpodobné, že i u polyfonních zvonění vzniknou dva různé trhy – jeden tvořený přímo operátory, kteří budou zřejmě nakupovat originály od vydavatelů, a pak různí třetí poskytovatelé „levných“ melodií, jako je například Polyphonicringtune. Námitky, kterými hudební vydavatelé obvykle argumentují, tj. že napodobené polyfonní zvonění nemají dostatečnou hudební kvalitu, jsou vzhledem ke kvalitě hudby z reproduktoru mobilu pochopitelně nesmyslné. Vícehlasé cover verze nebudou samozřejmě vznikat ve studiích, kde se místní kapela bude snažit napodobit Led Zeppelin, ale prohnáním originální nahrávky softwarem, který ji změní přesně tak, jak je potřeba – aby to uživatel nepoznal a vydavatel si s případnou žalobou vylámal zuby.

Témata článku: Operátoři, Ostatní, Byznys, Tón

Určitě si přečtěte