Z pevné sítě budeme telefonovat levněji

Předevčírem nabylo účinnosti nové cenové rozhodnutí ČTÚ o propojovacích poplatcích mezi fixnímy operátory. Ačkoliv se jedná o pokles propojovacích poplatků v řádu haléřů, mohlo by to znamenat citelnou ránu pro Telecom v podobě výrazně levnější konkurence.
Z pevné sítě budeme telefonovat levněji

V čem je problém

Výslednou výši hovorného u alternativních operátorů velmi výrazně ovlivňuje právě jejich největší konkurent – Český Telecom. Ten totiž vlastní tzv. poslední míli a je to právě jeho síť, přes kterou jsou vedeny všechny hovory do propojovacích bodů, kde je přebírá alternativní operátor. Vzhledem k jeho dominantnímu postavení na trhu však tuto cenu neurčuje Český Telecom sám. Výši propojovacích poplatků totiž určuje regulační orgán trhu, u nás ČTÚ, který ji stanoví na základě poměrně složitých a celosvětově uznávaných metod, které ovšem vycházejí z podkladů dodaných právě Českým Telecomem.

Až do září letošního roku tak ČTÚ používal jednu ze dvou nejvíce uznávaných metod výpočtu propojovacích poplatků, a to konkrétně metodu tzv. plně alokovaných nákladů (FAC – Full Alocated Costs). Ta sama o sobě je poměrně diskutabilní, protože pokud by měly být náklady skutečně plně alokovány, tak by se do výše propojovacích poplatků promítlo třeba i každé nakoupené firemní auto Českého Telecomu a nebo třeba i oběd, který si pan generální ředitel koupil v restauraci za firemní peníze. Takovéto víceméně absurdní položky se však z nákladů na propojení hovoru z jedné sítě do druhé většinou vylučovaly. I tak ovšem náš nepříliš efektivně fungující, do jisté míry ještě stále monopolní operátor vykazoval poměrně neúměrně vysoké náklady.

ČTÚ tedy od 3. 9. přešel na výpočet výše propojovacích poplatků jiného typu – LRIC (Long Run Incremental Costs). Ten se opírá o výpočet na základě nákladů, které by vynaložila firma v konkurenčním prostředí, která se snaží o minimalizaci nákladů a maximalizaci zisku. Jinými slovy – pokud firma nakoupí svým technikům Audi A8, tak to od ní bude sice pěkné a do jisté míry reprezentativní, nicméně výpočet výše propojovacích poplatků bude vycházet z toho jakoby firma svým technikům koupila Fabie za 300.000 Kč, které by je také dovezly, kam by potřebovali.

Rozdíl je značný

Právě zde se objevuje poměrně radikální rozdíl mezi maximální výší propojovacích poplatků mezi fixními sítěmi, kterou stanovil ČTÚ metodou FAC, a výší kterou stanovil nyní metodou LRIC. ČTÚ tím mimo jiné tedy říká, že Český Telecom pracuje neefektivně a že jako regulátor trhu nevidí důvod, proč by na to měli doplácet jeho minoritní konkurenti.

  LRIC FAC Rozdíl
místní Šp 0,41 Kč 0,60 Kč 31,67%
místní MŠp 0,21 Kč 0,30 Kč 30,00%
1. tranzit Šp 0,51 Kč 0,80 Kč 36,25%
1.tranzit MŠp 0,26 Kč 0,40 Kč 35,00%
2. tranzit Šp 0,65 Kč 0,97 Kč 32,99%
2. tranzit MŠp 0,33 Kč 0,48 Kč 31,25%

*ceny jsou uvedeny bez DPH za propojení 1 min. hovoru

Jak můžete sami vidět v naší tabulce, tak ČTÚ hodnotí efektivitu Českého Telecomu někde okolo 65% zdravé kapitalistické společnosti působící v konkurenčním prostředí. Kromě toho, že to pro Český Telecom nevyznívá od ČTÚ zrovna lichotivě, to ovšem znamená ještě jednu, mnohem důležitější, věc – pro alternativní operátory se výrazným způsobem snižují poplatky, které musí Českému Telecomu platit za poskytování služby Volba operátora (respektive za propojení hovoru).

Co to v praxi znamená

Pokud se totiž rozhodnete, že budete třeba svému známému telefonovat přes síť alternativního operátora, který je zákazníkem Českého Telecomu, tak dojde z hlediska Českého Telecomu ke dvěma propojením – do sítě vámi zvoleného operátora, která hovor převezme, a poté zpět do sítě Českého Telecomu, kde se nalézá volaný účastník. Samozřejmě, že v ideálním případě (pro alternativního operátora) se bude jednat o místní propojení, tj. že vámi zvolený operátor hovor převezme hned ve vašem UTO (uzlovém telefonním obvodu) a následně jej prostřednictvím svoji sítě předá k cílové účastnické stanici v síti Českého Telecomu v jejím domovském UTO. Za těchto podmínek by pak alternativní operátor musel ČTc zaplatit 0,82 Kč/min. v silném provozu a 0,42 Kč/min. ve slabém provozu, což by poměrně výrazně umožňovalo snížit stávající cenu za daný hovor, nehledě na to, že by bylo již jedno, jestli se jednalo o hovor místní či meziměstský. Alternativní operátor by totiž ČTc v obou případech zaplatil stejně. Realita je ovšem taková, že obzvláště menší alternativní operátoři mohou směrovat hovory do své sítě až na tranzitní ústředně, což znamená, že se jich týká cena za 1. tranzit (někdy i 2. tranzit). To pak samozřejmě musí ovlivnit také koncovou cenu pro zákazníka.

Pokud bychom tedy význam posledního kroku ČTÚ měli shrnout do jedné věty, tak by to vypadalo asi takto: „Ceny alternativních operátorů půjdou s největší pravděpodobností u vnitrostátních hovorů ještě více dolů a je jen na Českém Telecomu, jak se zachová a jestli také zlevní.“

Témata článku: Operátoři, Ostatní, Telefon


komerční sdělení

Komerční sdělení