Je asi v lidské přirozenosti, že věci, které si člověk nemůže přímo ohmatat vlastníma rukama, vždy obestírá jisté mystično a k němu se vážící pověry. Příkladů bychom našli v historii dávné i nedávné mnoho.
Můžeme se tedy nějak chránit před nebezpečnými elektromagnetickými vlnami?
Je asi v lidské přirozenosti, že věci, které si člověk nemůže přímo ohmatat vlastníma rukama, vždy obestírá jisté mystično a k němu se vážící pověry. Příkladů bychom našli v historii dávné i nedávné mnoho. Velká část z těchto pověr se týkají záležitostí více či méně nebezpečných. Obecné povědomí kolísá od zlehčování těchto nebezpečí až po hysterický strach – namátkou bych vyjmenoval jadernou energii, kouření či automobilismus. Tím nechci žádná nebezpečí zlehčovat, jen je chci použít jako východisko k následujícím odstavcům.
S rozvojem elektroniky se otázce bezpečnosti a škodlivosti rádiových vln začala věnovat oprávněná pozornost a výsledkem jsou normy pro maximální povolené hranice ozáření lidského organismu. I laická veřejnost začíná ptát: „Není ten malý vysílač těsně u hlavy škodlivý?“ Opět se objevují názory od těch přezíravých až po přehnaně opatrné. Strachu těch opatrnějších se snaží využívat výrobci, kteří dodávají na trh různá udělátka, která vás mají za úkol ochránit.
Vždy jsem si lámal hlavu, jak může nálepka – třeba v podobě berušky – nalepená u antény telefonu nebo na sluchátku pomoci. Vždyť pokud bude energii vysílanou anténou absorbovat, základnová stanice zjistí slabší signál telefonu, poručí a telefon přidá na výkonu.
Nyní se mi konečně dostal do ruky jeden z takovýchto výrobků – The original Shield Blocker, který vás má chránit před nebezpečnými elektromagnetickými vlnami z mobilních telefonů. To byl překlad z obalu, na kterém se dále píše, že až 80 % energie je pohlceno mozkem (čemuž se mi nechce věřit) a že redukce je až 92,2%. Není zde však uvedeno, čeho se redukce má týkat a jak je změřena.
Tyto informace způsobily, že jsem pojal nedůvěru a Původní Stínicí Blokovač podrobil zevrubnému zkoumání. Je to oválek z hliníkového plechu, tlustého asi půl milimetru, o rozměrech 16 × 26 mm. Uprostřed plíšku je otvor o průměru 2,5 mm, a po obou stranách jsou ještě dva menší otvory. Na vnější „hezké“ straně je barevný potisk přikrytý mírně vybouleným pružným a průhledným plastem, na druhé straně je oboustranná samolepka, pomocí níž se má plíšek přilepit na sluchátko telefonu tak, aby otvorem mohl procházet zvuk.
S rozporuplnými pocity jsem plechového zachránce lepil na sluchátko svého telefonu. Po prvním telefonátu jsem musel přiznat, že zvuk ze sluchátka byl sice trošku slabší, než před nalepením, ale zdaleka ne o tolik, jak jsem se původně obával. Píši tedy první kladný bod. Jak je ale můj mozek nyní chráněn? To už svými smysly nepoznám a musím se podívat do zprávy o testování tohoto zařízení.
Shield Blocker byl testován na elektrotechnické fakultě ČVUT. Popis metody měření stínících účinků mě velmi uspokojil a proto jsem s napětím pročítal celý dokument až do konce, kde je shrnuto, že při použití Shield Blockeru se měrný výkon absorbovaný ve tkáni sníží ze 2,09 na 1,83 W/kg. To zní hezky – píši další kladný bod.
Co to ale znamená prakticky? Je snížení o 12,5% hodně nebo málo? Řekl bych, že proklatě málo. Odpovídá to například zkrácení upovídaného osmiminutového hovoru o jednu minutu. Nebo jen trochu změněným podmínkám v okolí telefonu. Takže druhý kladný bod je jen malinkatý.
A jaké bych připsal ještě další body? Jeden velký záporný za cenu 900 Kč. Tuto částku považuji trošku neadekvátní k dosaženému výsledku. Ale nemohu napsat, že zařízení nefunguje, nebyla by to pravda. Jen výsledek není až taková bomba. Pokud si tedy Shield Blocker koupíte, určitě si neublížíte a ničemu neuškodíte.
Na závěr by se hodila odpověď na otázku položenou v nadpisu. Zde je: „… pokud ano, tak jen trošičku.“
Tento článek byl napsán pro časopis Mobility