Recenze Huawei Mate 40 Pro. Přes překážky ke hvězdám

Plusy

Prémiový, rozpoznatelný design
Výborný 90Hz OLED displej
Obrovský výkon i paměť
Rychlé dobíjení (kabel i bezdrát)
Perfektní fotografie i video

Minusy

Vyšší hmotnost
Možná až příliš zakřivený displej
Množství předinstalovaných aplikací
Nepodporuje služby a aplikace Googlu
Chybí 3,5mm jack

? 9/10

Hodnocení
redakce

Huawei nedávno uvedl novou sérii špičkových smartphonů Mate 40, na český trh z ní dorazil jediný model Huawei Mate 40 Pro. A vlastně to není vůbec špatné rozhodnutí – pozornost zákazníků se netříští mezi několik podobných, ale přesto jinak vybavených sourozenců. Přitom Mate 40 Pro není na výbavě nijak krácen, proti lepší (ale také dražší) verzi Pro+ postrádá pouze druhý teleobjektiv.

To ale není vůbec žádný handicap, protože i se svojí sestavou 3 objektivů + 1 ToF senzoru je Mate 40 Pro momentálně nejlepší fotomobil na trhu, hodnoceno uznávaným testem DXOMARK. A my mu musíme dát za pravdu – fotky z Mate 40 Pro jsou prostě perfektní. Není divu, že výrobce dává v designu zadní strany tolik na odiv právě velký kruhový modul fotoaparátu.

Mate 40 Pro je velké a velmi výkonné zařízení s tradičně špičkovým továrním zpracováním. Pohání jej nejnovější procesor Kirin 9000 vyrobený 5nm procesem, displej se hlásí o pozornost efektním zahnutím přes hrany, výdrž je výborná a dobíjení bleskově rychlé. Hardwarově jde v podstatě o dokonalé zařízení.

Po stránce softwaru se i tento model musí vypořádat s nedostupností služeb a aplikací Googlu, byť je jeho prostředí EMUI 11 postaveno na Androidu. Pro některé uživatele nepřekonatelná překážka, pro jiné díky službám Huawei Mobile Services, obchodu s aplikacemi AppGallery a vyhledávači APK archivů Petal Search schůdná alternativa. Právě zde je dobře vidět, jak velký kus cesty Huawei v práci na svém vlastním ekosystému za půldruhého roku od uvalení sankcí ušel. Stále není dokonalý, ale pomalu blíží stavu plnohodnotné třetí velké mobilní platformy.

Huawei Mate 40 Pro
katalog \| recenze	rozměry a hmotnost: 163 × 76 × 9,1 mm, 212 g displej: 6,8", kapacitní OLED, 1 344 × 2 772, 453 PPI sítě: GSM, 3G, LTE, 5G konektivita: USB Type-C, Wi-Fi 6, Bluetooth 5.2, GPS paměť: 256 GB, RAM: 8 GB, baterie: 4 400 mAh procesor: Hisilicon Kirin 9000 (8× Cortex-A77, 3 GHz, 5nm) operační systém: Google Android 10 fotoaparát: 50MPx, video (3 840 × 2 160), autofocus, blesk 77 % vybavenost
cena: už se neprodává

Celou recenzi Huawei Mate 40 Pro si přečtěte na následujících listech.

1. Design

Přetékající hrany a prstenec na zádech. Vzhledově novinka navazuje na loňský Mate 30 Pro. Ten se vyznačuje proti P sérii poněkud přísnějšími hranatějšími tvary, to si letošní nástupce ponechal. Poznávacím znamením je velký kruhový fotomodul na zádech, jenž je ale tentokrát řešen jako mezikruží, ve kterém jsou uloženy objektivy. Modul vystupuje zhruba 2 mm nad profil zařízení, ale díky jeho umístění do osy zad to nemá žádný vliv na stabilitu při položení telefonu na stůl.

Záda jsou vyrobena ze skla, rám telefonu je z nerezové oceli. Telefon se při pokusu o ohnutí ani nehne, nevydá ani hlásku zapraskání. Tato bytelná konstrukce se ovšem podepisuje na hmotnosti 212 gramů, zařízení patří mezi těžší. Splňuje odolnost proti vodě a prachu podle stupně krytí IP68, a to konkrétně ve statické (nikoli proudící) sladké (!) vodě v hloubce až 1,5 metru po dobu 30 minut.

Na výběr je černá nebo perleťově stříbrná barva. Měli jsme možnost vyzkoušet obě – první je velmi elegantní a univerzální, ale díky lesklému povrchu na sobě zanechá každý otisk. Perleťová je proti tomu matná, jakoby se saténovým efektem mléčného skla, takže otisky maskuje, ale zase se nemusí líbit každému.

Boční hrany jsou příjemně zaoblené, takže i přes trochu větší šířku se telefon dobře a jistě drží v dlani. Kvůli přetékajícímu displeji Huawei u loňského Mate 30 Pro vypustil tlačítka pro ovládání hlasitosti a nahradil je virtuálními ovladači na displeji. To mnoha uživatelům nebylo zrovna po chuti, a tak se hlasitostní kolébka letos vrací, spolu se zapínacím tlačítkem je umístěna až za bočním okrajem displeje, tudíž už spíš na hraně zádové strany. Stále jsou ale tlačítka dobře nahmatatelná.

2. Displej

Vodopád barev. Takzvaný vodopádový displej začíná být u nejvyšších modelů řady Mate tradicí. Okraje jsou přehrnuty přes boční hrany skoro až do pravého úhlu. Vypadá to zajímavě a velmi líbivě, o praktickém použití mám ale stále trochu pochybnosti. K ovládání prostředí tahovými gesty se to docela hodí, stejně jako k vysouvání boční lišty s aplikacemi, ale bylo by to možné i na telefonu s rovným panelem.

Displej má široké pozorovací úhly a dostatečný jas

Asi nejužitečnější jsou hrany pro poklepání a vyvolání virtuální nabídky regulace hlasitosti, která v telefonu stále zůstává jako alternativa k fyzickým tlačítkům. Komplexnější ovládání gesty po hranách jako třeba Motorola Edge+ ale telefon nenabízí. Zahnutý panel má přitom i drobné neduhy. Zejména na bílé ploše uvidíte, jak oblast zakřivení zkresluje barvy dozelena. V některých aplikacích pak zakřivení není žádoucí. Například při psaní dokumentů asi nechcete, aby text zahýbal za roh nebo jste nemohli pohodlně stisknout krajní písmenka na virtuální klávesnici. Okraje se proto dají u některých aplikací vypnout, resp. aktivní plochu obrazu zúžit na rovnou část panelu, bohužel ale ne u všech.

Možnost vlastního nastavení barev • světlý a tmavý režim prostředí

Po stránce zobrazovacích schopností nemám k 6,8palcovému OLED panelu sebemenší výtku. Má ideálně nakalibrované barvy, široké pozorovací úhly, výborný kontrast včetně perfektní černé a dostatečný maximální jas. Přesto, pokud byste chtěli živější barvy nebo upravit vyvážení bílé, máte možnost v nastavení. K dispozici je samozřejmě také tmavý režim a filtr modrého světla pro menší namáhání očí při čtení.

Poprvé od doby Huawei Mate 20 Pro použil výrobce znovu jemnější rozlišení než Full HD, a to sice konkrétně trochu atypické 1 344 × 2 772 bodů. Plné QHD (1 440p) to tedy stále není, ale jemnost je naprosto dostačující. V kombinaci s 90Hz obnovovací frekvencí je zážitek z používání displeje velmi příjemný.

Mnoho témat pro Always on displej (AOD) je v telefonu předinstalováno

Displej ve spodní polovině skrývá optickou čtečku – ta je zatím zřejmě nejpřesnější a nejrychlejší, kterou jsem měl možnost vyzkoušet. Zvykl jsem si i na asymetricky umístěný dvojitý průstřel skrývající selfie kameru a pokročilý 3D senzor, díky kterému vás při odemykání obličejem pozná telefon i v šeru – pro osvit mu stačí jas vyzařovaný displejem. Ještě jednu funkci tento senzor zajišťuje, a to bezdotykové ovládání gesty rukou. O tom ale víc až v kapitole o softwaru.

3. Hardware

Nemá slabé místo. Jestli někde Huawei nepřipouští kompromisy, tak je to v oblasti hardwaru a výkonu. Mate 40 Pro je poháněn zbrusu novým procesorem Kirin 9000 5G, který na jednom čipsetu kombinuje procesorovou, grafickou a neurální jednotku s modemem pro 5G konektivitu. Vyroben je aktuálně nejpokročilejší 5nm technologií. Na českém trhu se prodává jediná paměťová varianta 8 + 256 GB. V benchmarku Antutu jsme při zapnutém režimu výkonu naměřili 670 tisíc bodů. Telefon zvládne naprosto jakýkoli úkol včetně natáčení 4K videa 60 fps nebo hraní nejnáročnějších her bez sebemenšího zaváhání.

Tělo má tloušťku zhruba 9 mm a podařilo se do něj nacpat baterii s kapacitou 4 400 mAh. Víc asi ani není potřeba, protože k dispozici je rychlé nabíjení SuperCharge, a to jak v kabelové formě (66 W), tak v bezdrátovém provedení (s kompatibilní podložkou až 50 W). U obou způsobů funguje i reverzní dobíjení jiných zařízení. Pokud budete telefon dobíjet pomocí přibaleného kabelu a adaptéru, z nuly se do plné kapacity nabije zhruba za 50 minut, což je vynikající hodnota. U výdrže hodně záleží, jak moc dáte telefonu zabrat. Při našem testování, které lze nazvat opravdu náročným používáním, jsme se bez problémů dostali na 1,5 dne.

V konektivitě se kromě 5G, LTE a starších mobilních sítí objevuje Wi-Fi 6, Bluetooth 5.2 a NFC. Oblíbeným bonusem u vyšších modelů Huawei je infraport, nechybí ani zde. Naopak se musíme obejít bez 3,5mm jacku, který ale v době rozmachu bezdrátových Bluetooth sluchátek o svoji dřívější nepostradatelnost pomalu přichází. V balení jsou kabelová pecková sluchátka s USB-C konektorem, nenáročným posluchačům službu udělají.

Pochválit musím také zvukový výstup, zejména do dvou hlasitých reproduktorů. Ty jsou umístěny na nejkratších hranách a směřují tím pádem na obě strany od zařízení, čímž vytvářejí dostatečný stereo efekt. Bude to nejspíš jen pocit, ale spodní reproduktor mi přijde o něco výkonnější s lepším podáním basů. V hraně nad horním okrajem displeje se našlo i místo pro uzoučký, sotva viditelný průduch telefonního sluchátka pro hovory, což je zvukově mnohem lepší řešení, než „udušený“ vnitřní piezoelektrický reproduktor zavrtaný kdesi pod displejem.

4. Software

Méně je někdy více. Telefon běží na nejnovějším prostředí EMUI 11 z dílny Huawei. To je sice postaveno na Androidu 10 (přesněji na jeho volné licenci AOSP), ale jakékoli stopy Googlu byste v něm hledali marně. Díky tomu, že Huawei používá vlastní nadstavbu už mnoho let, je zde zachovaná kontinuita a uživatel starších telefonů Huawei kromě chybějících známých aplikací jako YouTube nebo Google Maps žádné další významné rozdíly nezaznamená.

Při zapnutí telefonu máte plochy plné nevyžádaných aplikací, resp. zástupců k jejich stažení

Také EMUI samozřejmě prochází vývojem a v jedenácté verzi přináší několik novinek, které se většinou týkají designu a personalizace. Vylepšení se dočkal Always on displej (AOD) – plocha s informačními údaji na pohaslé obrazovce telefonu. Na výběr jsou různé motivy (digitální, analogové nebo umělecké s geometrickými tvary). Uživatel má možnost si do AOD nastavit i jakoukoli vlastní fotografii.

Prostředí EMUI 11 lze různými způsoby upravit – nastavit preferovaný vzhled ikon, zvolit si způsob ovládání (tlačítky nebo tahovými gesty) a vybrat si rozvržení na plochy nebo do šuplíku

Práce s více okny je součástí prostředí EMUI už od verze 10. Také v novém EMUI 11 se aktivují tahem prstu od vnějšího okraje displeje a podržením. Poté vyjede lišta s aplikacemi podporujícími více oken. Plochu displeje lze rozdělit na dvě části (tzv. „split screen“) a v každé části pracovat s jednou aplikací. K tomu lze přidat ještě jedno plovoucí okno, jehož velikost je možné přizpůsobit. Plovoucí okna mohou být nově „přilepená“ na okraji obrazovky pod vícevrstvou ikonou, aktivní je ale vždy jen jedno. Do tzv. multiwindow samozřejmě nelze vměstnat úplně každou nainstalovanou aplikaci, musí být vývojářsky nakódována tak, aby tuto funkci podporovala.

Rozdělení plochy na dvě pevná a jedno plovoucí okno • rozvržení aplikací ve split screenu si telefon zapamatuje i v multitaskingu

Aplikace se do telefonu instalují buď z oficiálního marketu AppGallery, anebo z tzv. „vnějších zdrojů“. Tím se rozumí stažení APK souboru a jeho rozbalení a nainstalování do telefonu. Všechno naštěstí obstarává vyhledávač Petal Search, do kterého pouze zadáte název požadované aplikace a on vás na potřebné zdroje nasměruje. K instalaci pak stačí potvrdit jedno dialogové okno, kde povolíte právě instalaci mimo market. Tímto způsobem se dá získat naprostá většina aplikací včetně všech nejpoužívanějších sociálních sítí, které třeba v AppGallery ještě nejsou.

Hudební přehrávač, internetový prohlížeč a poněkud reklamně pojatý market AppGallery

Huawei se ve snaze ukázat uživatelům co největší množství aplikací uchýlil k trochu kontraproduktivní praktice a předinstaloval jejich zástupce rovnou na plochu. Hned při zapnutí telefonu tak vidíte spoustu složek s různým balastem a celé to působí jako jedno velké smetiště. Naštěstí se dá skoro všechno odebrat a plochu vyčistit.

Správce souborů, správce zařízení a virtuální klávesnice Swiftkey

Podobně neuspořádaně pak působí i samotný market AppGallery, kde jsou desítky různých sekcí a doporučení, a zorientovat se zde chce trochu času. Vtipně pak působí zobrazení aplikací k aktualizaci, kde jsou přeškrtnuté hodnoty velikosti updatu a nahrazeny nižšími (např. ~~37 MB~~ 24 MB), jako by šlo o nějakou slevovou akci. V tomto ohledu má ekosystém opravdu ještě hodně čínských manýrů a nemusí být každému po chuti.

Ovládání gesty je v nastavení popsáno pomocí tutoriálů

Novou funkcí využívající přední kameru a 3D senzor je bezdotykové ovládání pohyby rukou nazvané Vzdušná gesta. Stačí se naučit několik pohybů dlaní nebo sevření dlaně v pěst a můžete takto listovat v seznamech (horizontálně i vertikálně), zapínat/vypínat hudební přihrávač, zvednout hovor nebo pořídit screenshot. Funkci jsem vyzkoušel, ale nějak zásadně mě nenadchla. Telefon častokrát pohyb nezaznamenal, protože dlaň nebyla v optimální poloze nebo vzdálenosti. A centrovat ruku pokaždé několik sekund do ideální polohy, což je podle empirického zkoušení zhruba 30 cm a kolmo od selfie, vás nejspíš moc bavit nebude.

Jak vypadá ovládání pomocí bezdotykových gest:

5. Fotoaparát

Nejlepší, který můžete mít. Na pohled má telefon na zadní straně celkem čtyři objektivy, ale vyloženě obrazovou funkci mají pouze tři. Čtvrtý je pomocný ToF senzor pro rychlejší a přesnější ostření. Fotoaparát umí 5× optické, 10× hybridní a až 50× softwarové přiblížení. V režimu kamery natáčí až 4K video snímkovací frekvencí 60 fps.

Sestavení fotoaparátu Huawei Mate 40 Pro:

primární: 50 Mpx, 1/1,28 palce, 2,44 um, f1.9, 23 mm, OIS
širokoúhlý (Cine): 20 Mpx, f1.8
teleobjektiv: 12 Mpx, f3.4, 125 mm (periskopický 5× optický zoom), OIS
pomocný: pro laserové zaostřování AF

Optiku s Huaweiem ladila opět německá Leica a podařilo se najít opět o něco dokonalejší nastavení. To potvrzují výsledky profesionálního fototestu DXOMARK, jenž telefonu udělil celkem 136 bodů (vážený průměr z hodnot 140 za statické foto, 88 za zoom a 116 za video), což v době psaní recenze s přehledem stačilo na první místo. Další zlepšení proti půl roku starému Huawei P40 Pro zaznamenal telefon zejména u videa.

Snímky z telefonu jsou zkrátka vynikající. Za denního světla vyniká velké množství detailů, kresba je krásně proostřená a obsahuje minimum šumu. Fotky mají opravdu velký dynamický rozsah a vůbec přitom nemusíte aktivovat HDR, které je stále z nepochopitelných důvodů vedeno jako samostatný režim, přitom je evidentně i implicitní součástí focení na automat. Ostření je rychlé a přesné, telefon se dobře vypořádává s portréty i rozmazáním pozadí (bokeh efekt).

Úplně nejsilnější disciplínou nejsou makro snímky, na objekty dokáže telefon ostřit zhruba od 4 cm, například předchůdce Mate 20 Pro to zvládal na širokoúhlý objektiv od 2,5 cm. Zde je pro makro vhodnější spíš primární objektiv. Velmi se mi líbí i noční snímky – jsou ostré a udržíte je nerozmazané i z ruky. Opět není třeba explicitně vyvolávat z nabídky noční režim (i když zde je), automat si poradí.

Ukázkové fotografie – denní snímky:

0,7×, 1×, 5× a 10× zoom

Makro

Interiér (0,7×, 1×)

Exteriér (0,7×, 1×)

Menší výtka směřuje k trochu smyšlenému zbarvení některých nočních scén, například pouliční lampy se studeným modrým světlem tíhnou spíše k zelené, což působí trochu nepřirozeně. Také se častěji než u jiných fotoaparátů setkáváme s tzv. „halo“ efektem (odrazy ze zdrojů světla, tzv. svatozář, nebo duchové), což může být způsobeno malým clonovým číslem hned u dvou objektivů, ale možná také jejich netradičním fyzickým rozmístěním, když jsou poměrně daleko, zhruba 2 cm od sebe.

Ukázkové fotografie – noční snímky:

0,7×, 1×, 5× a 10× zoom

0,7× a 1× zoom

Nejkvalitnější snímky ze všech objektivů produkuje ten na primárním senzoru, srovnatelný s ním je ale i širokáč. Pokud přepnete na pětinásobný zoom z periskopického objektivu, klesá světelnost a objevuje se větší množství šumu. Desetinásobné přiblížení už je hybridní, tedy složené z optického zoomu a ořezu obrazu z velkého 50Mpx senzoru. Kvalita za dne je slušná, v noci už ale hodně šumí. Nic nad 10× zoom nemá smysl používat (i když telefon zvládá až 50×), leda byste potřebovali přečíst nějaký vzdálený nápis na budově.

Ukázkové video (1 080p, 30 fps):

Video s Mate 40 Pro vás bude bavit. Opět je na něm nejlepší to, že nemusíte nic nastavovat, natáčíte prostě na automaticky přednastavené Full HD a výsledky jsou vynikající. Skoro až filmová barevnost, skvělá stabilizace obrazu a slušné přeostřování (i když se párkrát stalo, že jsem telefonu musel pomoct manuálním doostřením ťuknutím na displej). Kresba ve videu je prostě úžasná, stejně jako práce s expozicí a správné vyvážení bílé. Během natáčení můžete relativně plynule zoomovat, obraz trochu „poskočí“ jen při zafixování na nativní ohnisko daného objektivu. Opět platí, že je lepší omezit se na širokoúhlý a primární objektiv, vyšší přiblížení je vždy na úkor kvality.

Nový video editor s poměrně širokým množstvím funkcí

Aby byla práce s videem ještě o něco kreativnější, přibyl jako součást nabídky Galerie nový Editor videa. Ten umožňuje upravit snímek podle několika přednastavených šablon, opatřit video barevnými filtry, stříhat obraz i zvukovou stopu, přidávat text nebo vměstnat video do rámečku o požadovaném poměru stran. Díky obřímu výkonu je zpracování upraveného videa otázkou několika sekund.

Závěr

Jin a Jang. Je jen málo věcí, za které lze Huawei Mate 40 Pro kritizovat, a pokud se najdou, jsou to spíše drobnosti nebo osobní pocity autora, které jiný uživatel vůbec nemusí vnímat. Tak například na můj vkus je telefon trochu velký a těžký, ale pro jiného to může být výhoda. Nepovažuji za až tolik přínosný displej s tak velkým bočním zakřivením, ale někomu to může přijít jako skvělý designový prvek. Ani jedno z toho ale není chyba.

Jako dosud největší nedostatek stále vnímám softwarovou vybavenost. Ne a priori proto, že zde nejsou konkrétní aplikace nebo služby Googlu, na které jsem zvyklý, ale že za ně stále neexistuje plnohodnotná náhrada. Platit tímto Huaweiem pořád nejde, i když má NFC, videa na YouTube si pustím nekomfortně pouze v prohlížeči. Přístup k mnoha aplikacím, které dosud nejsou v marketu, je přes Petal Search krkolomný a běžný uživatel by se vůbec neměl seznamovat s věcmi, jako je instalace z APK balíků. Plochy po prvním zapnutí telefonu jsou jako smetiště aplikací, z marketu AppGallery na mě vyskakují reklamy a „slevy“ na stažené megabajty v aktualizacích.

A pak tu máme po všech stránkách vyladěný hardware, počínaje výborným 90Hz OLED displejem, přes výkonný procesor, dobrou výdrž na baterii, až po takřka bezkonkurenční fotoaparát. Hardware a software tohoto telefonu jsou v kontrastu podobně jako síly Jin a Jang, přesto spolu jako celek fungují. Jen je třeba dopředu vědět, co od telefonu i jeho prostředí očekávat (a co naopak nikoli), pak člověk nebude zklamaný. Poměrně vysoká česká cena 34 tisíc korun nicméně nákupní rozhodování nijak zvlášť neusnadní.

Hlavní konkurence:

Apple iPhone 12 Pro Max 256GB
katalog \| info	rozměry a hmotnost: 161 × 78 × 7,4 mm, 226 g displej: 6,7", kapacitní OLED, 1 284 × 2 778, 457 PPI sítě: GSM, 3G, LTE (1200\|400 Mb/s), 5G konektivita: Lightning, Wi-Fi 6, Bluetooth 5, GPS paměť: 256 GB, RAM: 6 GB, baterie: 3 687 mAh procesor: Apple A14 Bionic (6× Firestorm, 3 GHz, 5nm) operační systém: Apple iOS 14 fotoaparát: 12MPx, video (3 840 × 2 160), autofocus, blesk 70 % vybavenost
cena: už se neprodává

Samsung Galaxy S20 Ultra 5G 128GB
katalog \| recenze	rozměry a hmotnost: 167 × 76 × 8,8 mm, 222 g displej: 6,9", kapacitní Dynamic AMOLED, 1 440 × 3 200, 509 PPI sítě: GSM, 3G, LTE (2000\|316 Mb/s), 5G konektivita: USB Type-C, Wi-Fi 6, Bluetooth 5, GPS paměť: 128 GB, microSDXC (1 TB), RAM: 12 GB, baterie: 5 000 mAh procesor: Samsung Exynos 990 (8× Exynos M4, 3 GHz, 7nm) operační systém: Google Android 10 fotoaparát: 108MPx, video (4 320 × 7 680), autofocus, blesk 78 % vybavenost
cena: už se neprodává

OnePlus 8 Pro 256GB
katalog	rozměry a hmotnost: 165 × 74 × 8,5 mm, 199 g displej: 6,8", kapacitní Fluid AMOLED, 1 440 × 3 168, 512 PPI sítě: GSM, 3G, LTE (1200\|400 Mb/s), 5G konektivita: USB Type-C, Wi-Fi 6, Bluetooth 5.1, GPS paměť: 256 GB, RAM: 12 GB, baterie: 4 510 mAh procesor: Qualcomm Snapdragon 865 (8× Kryo 585, 3 GHz, 7nm) operační systém: Google Android 10 fotoaparát: 48MPx, video (3 840 × 2 160), autofocus, blesk 78 % vybavenost
cena: už se neprodává

Motorola Edge+
katalog \| recenze	rozměry a hmotnost: 161 × 71 × 9,6 mm, 203 g displej: 6,7", kapacitní OLED, 1 080 × 2 340, 385 PPI sítě: GSM, 3G, LTE (2000\|316 Mb/s), 5G konektivita: USB Type-C, Wi-Fi 6, Bluetooth 5.1, GPS paměť: 256 GB, RAM: 12 GB, baterie: 5 000 mAh procesor: Qualcomm Snapdragon 865 (8× Kryo 585, 3 GHz, 7nm) operační systém: Google Android 10 fotoaparát: 108MPx, video (6 016 × 3 384), autofocus, blesk 74 % vybavenost
cena: už se neprodává

Xiaomi Mi 10 Pro
katalog \| recenze	rozměry a hmotnost: 163 × 75 × 9,0 mm, 208 g displej: 6,7", kapacitní AMOLED, 1 080 × 2 340, 385 PPI sítě: GSM, 3G, LTE, 5G konektivita: USB Type-C, Wi-Fi 6, Bluetooth 5.1, GPS paměť: 256 GB, RAM: 8 GB, baterie: 4 500 mAh procesor: Qualcomm Snapdragon 865 (8× Kryo 585, 3 GHz, 7nm) operační systém: Google Android 10 fotoaparát: 108MPx, video (7 680 × 4 320), autofocus, blesk 73 % vybavenost
cena: už se neprodává

Verdikt: Po hardwarové stránce naprosto špičkový telefon bez výraznější chyby. Po stránce softwaru trpí nedostupností služeb a aplikací Googlu. Vlastní ekosystém Huawei, na který spoléhá, je stále ještě v rozvojové etapě.

Plusy: